Ani Champions League, ani Pohár UEFA čekající na vyřazené z 3. předkola. Nic, nic, nic. Po fatální srážce s outsiderem z Pobaltí se Skotové těžce sbírají z knokautu.
"Je to obrovská rána," hlesl kouč Walter Smith k novinářům. "Nejhorší na všem je, že jsme úplně mimo pohárovou Evropu."
Letos v květnu hrál jeho tým finále Poháru UEFA, v žebříčku světových klubů se vyhřívá na báječném 2. místě za Manchesterem. Vycházet z tohoto pořadí, pak je krach Skotů srovnatelný s tím, jako by sprintera Powella předběhl na stovce vítěz krajského přeboru.
A to v závěrečných metrech: 4 minuty před koncem drželi Rangers stav 1:1, jenž jim po bezbrankovém zápase na Ibrox Parku zaručoval postup.
Pak však přišel roh Kaunasu a gólová hlavička Pilibaitise na konečných 2:1. O chvíli později srazilo hosty zklamání a ponížení na trávník.
"Všichni jsme věřili, že můžeme Rangers porazit," prohlásil Linas Pilibaitis, nový národní hrdina.
Když některý z velkoklubů bojuje na půdě málo známého a podceňovaného soupeře, píše se, že hraje "kdesi v zapomnění". Z téhle krajiny už se Rangers nevrátili, upadli do zapomnění minimálně pro tuto sezonu.
"Prožil jsem nejhorší noc kariéry," bědoval útočník Nacho Novo z kádru vyřazených. "Nejsnadnější je hodit blamáž na trenéra, ale my hráči jsme neudělali pro úspěch nic navíc."
Zápas podle toho také vypadal. Hosté sice dali úvodní gól, ale pak se spokojili s bráněním a hrou na brejky. Z jejich projevu až příliš sálala jistota, že se nic zlého nemůže stát. "Nehráli jsme dobře a tvrdě za to zaplatili," uznal kouč Smith.
V létě 2005 vypadl ve 2. předkole senzačně i Celtic Glasgow, a to s Artmedií Bratislava. Teď se jeho městský rival postaral o druhý díl skotské tragikomedie.