"Měl jsem říct, že to nebude úspěch," přemítal Škorpil. "Samozřejmě o úspěchu se mluvit taky nedá. Ale sportovní čest jsme neztratili."
Mladí fotbalisté na závěrečném turnaji v Nizozemsku získali bod za remízu s Anglií, nešťastně podlehli Srbsku a rozdílem třídy Itálii.
Jaké jsou podle vás příčiny vyřazení?
S těmi soupeři, co jsou tady, jsme za rok odehráli šest zápasů. Tři v přípravě a tři tady, ale ani jednou jsme nevyhráli...
Znamená to, že na ně český tým prostě nemá?
Takhle bych tomu neříkal. Spousta těch zápasů byla na hraně. Stačilo jedno kopnutí do míče a výsledek se převážil na naši stranu. Tady jsme mohli mít ze dvou zápasů čtyři body, protože Anglie se dala porazit a se Srbskem jsme dostali gól v poslední vteřině.
Hráči mluví o tom, že jim chybělo štěstí. Také si to myslíte?
Vydali tady všechny síly, předvedli své umění na hranici možností, a kdyby k tomu měli víc štěstí, tak to třeba dopadlo jinak.
Udělal byste vy něco jinak?
Udělali jsme všechno, co jsme mohli.
Jak vycházejí čeští hráči v porovnání s těmi z ostatních mužstev?
Třeba po psychické stránce před nimi smekám. Mužstvo bylo maximálně ukázněné, koncentrovalo se na hru. Kdyby takový zápas jako byl s Itálií, kdy několik minut rozhodčí neodpískal nic pro nás, byl v naší lize, tak se pořád hádají a v novinách by se psalo o korupci. Před prvním gólem otočený faul, před druhým nesmyslně odpískaný...
Ale právě v zápase s Itálií se projevil obrovský rozdíl v rychlosti, v práci s míčem, prostě ve všem.
Tenhle problém je u nás letitý. Za to dobu, co trénuju, jsme se nepotýkali s ničím jiným, než s tím, že soupeři jsou rychlejší, dynamičtější, techničtější. S tím se hráč musí narodit. Když jsem se před třemi lety rozhlížel po fotbalistech, kteří budou tvořit tohle mužstvo, tak jsem v naší lize viděl jediného rychlého stopera Hubníka. O tom se přesvědčil třeba Latka v Anglii, kde byl jako na kolotoči.
Vaši hráči nestíhali ani fyzicky. Znamená to, že jsou hůř trénovaní?
Třeba italské kluby mají dvě jedenáctky a pečlivě si hrají se zátěží. Buď hráče pustí do tréninku, nebo do zápasu. U nás je to tak, že každý musí odehrát všechno, protože mužstva dají dohromady sotva jednu jedenáctku. Navíc v našich podmínkách se jim nestane, aby za sedm dní odehráli tři takhle těžké zápasy. Takovou zátěž prostě neznají. A to my se na těch zápasech ještě nadřeme víc než ostatní, protože spoustu míčů odevzdáme zadarmo, a pak nás stojí spoustu sil ho získat zpátky.
|
Pět hráčů se vrátilo domů dřív Ještě v noci, hned po porážce od Itálie, opustili výpravu Roman Hubník, kterého čekají v FK Moskva, v Rusku totiž běží ligová soutěž. S příbuznými od hotelu v Berg en Dalu odjeli v noci také Daniel Pudil, Tomáš Jirsák a Jan Holenda. Ráno odcestoval Josef Kaufman. Ostatních sedmnáct fotbalistů se vyspalo, ráno byla dobrovolná snídaně a po poledni oběd. Po patnácté hodině nastoupili do autobusu, který je vezl na letiště do Amsterdamu, vzdáleném přes sto kilometrů. Odlet do Prahy je naplánován linkou 19.10. |
Před šampionátem jste kvůli zranění přišel o několik důležitých hráčů. Projevilo se to?
Ti, co nám vypadli, nebyli nahrazeni stejnou kvalitou.
Kdo chyběl nejvíc?
Asi Frejlach, z něho bude velmi dobrý fotbalista. Je schopný v koncovce, je schopný režírovat hru. Vždyť nám vystřílel postup. Když to vezmu celkově, tak nám chyběli hráči, kteří tvoří osu mužstva. Začalo to právě Frejlachem, pak se zranil Holek a nakonec v prvním zápasy proti Anglii i Kolář.
A Latka? Ten vám nechyběl?
V defenzivě se to tolik neprojevilo. Kopic i Klein odehráli dobré zápasy, Hubník by nastoupil stejně. Latka je velká osobnost, je nebezpečný ve hře dopředu a při standardkách.
Právě osobnosti či tahouna jste postrádali. Měl jím být Pudil?
To jsem neměl důvod si myslet. Na jaře odehrál nadprůměrně jen dva zápasy, za áčko v Belgii a pak v lize v Brně, kde dal dva góly.
Vidíte někoho, kdo by se mohl prosadit v seniorském národním mužstvu?
Můžou to být ti, o kterých jsme mluvili, že nám nejvíc chyběli. Kdyby tady byl střelec, tak ho berou všemi deseti. Ale spíš je to obráceně a každý se děsí toho, až skončí Jenda Koller.
Mluvil jste během turnaje s reprezentačním trenérem Karlem Brücknerem?
Jen před posledním zápasem s Itálií, pak už ne. On má svých starostí dost.
Jste rád, že vám alespoň odpadl problém s olympiádou, který měl před sedmi lety u jedenadvacítky právě Brückner?
To by byla jedna velká komedie. Já se nebojím ničeho, nebál bych se ani olympiády. Letěli bychom tam s hráči, kteří by byli k dispozici.
Šampionát v Nizozemsku úspěchem neskončil. Jak to bude s vaším dalším setrváním ve funkci?
Jako že bych měl rezignovat, protože jsme nevyhráli mistrovství Evropy?
