Třicetiletý útočník nechal částečně zapomenout na loňské trápení na mezinárodní scéně, teď mu jako druhému nejlepšímu kanonýrovi české reprezentační historie schází 15 branek na českého rekordmana Jana Kollera.
V národním týmu se naposledy radoval v kvalifikačním duelu s Lichtenštejnskem v Českých Budějovicích, na Aviva Stadium jeho chvíle přišla v 50. minutě. Rodák z Vigantic přebral přihrávku Rezka a zblízka překonal brankáře Givena přesným obstřelem. Z jeho gest na hřišti bylo znát, jak moc jej přesný zásah těší.
"Nejprve jsem se bál, že budu v ofsajdu. Nabíhal jsem na první přihrávku a Honza Rezek akci trochu podržel, takže jsem se musel trochu vracet. Napodruhé jsem zpracoval míč, gólman běžel proti mně a důležité bylo, abych ho netrefil. Ale spadlo to tam," popsal Baroš vedoucí branku českého týmu.
Přestože se na něj loni po nevýrazných výkonech v národním týmu valila kritika, trenér Michal Bílek jej stále považoval za první volbu při sestavování útoku. A kouč měl tak v Dublinu radost i za Baroše. "Milan už ten gól v národním dresu moc potřeboval. Pomůže mu a pomůže to celému týmu."
V základní sestavě svého týmu se Baroš objevil naposledy 1. února, poté si musel odpykat třízápasový trest za vyloučení v Galatasaray Istanbul, když byl při ligovém utkání s Antalyasporem vyloučen kvůli vehementním protestům proti výroku rozhodčího.
Před duelem v irské metropoli tak nejlepší střelec mistrovství Evropy v roce 2004 jen o víkendu stihl čtvrthodinu jako střídající hráč při istanbulském derby s Besiktasem. Herní výpadek mu prý ale neuškodil.
"Cítil jsem se dobře. Když jsem měl stopku, trénoval jsem víc než ostatní, takže to bylo dobré," podotkl Baroš, který už ze střídačky sledoval, jak domácí Cox čtyři minuty před koncem dává výsledku konečnou podobu 1:1.
"Vyrovnání mi dojem z naší hry nezkazilo, protože jsme byli lepší. Odehráli jsme výborný zápas, inkasovaný gól spíš výsledek jen kosmeticky upravil," dodal Baroš.
