A Sivok zamířil domů. "Nepočítal jsem s tím, že bych se tam dostal. Ale jen možnost být u mužstva pro mě byla ohromným zážitkem," říká. "Zažil jsem to zatím jen dvakrát, funguje tam skvělá parta."
Ani balony po tréninku sbírat nemusel. Mazáci si ho dobírali jen pro jeho oblečení a náklonnost k hiphopové muzice.
Po konci ligy si odpočal deset dní. Pak musel zrušit prázdninovou cestu s přítelkyní za římskými památkami. "Nevadí, snad se tam ještě někdy dostanu."
Po čtyřměsíční pauze se zraněným kolenem mu ani delší dovolená neschází. V Německu trénoval s týmem. "To byla ohromná škola. Práce s míčem pod tlakem, sledování všech těch skvělých fotbalistů nebo poslouchání jejich příhod z velkých světových klubů."
Účastnil se i taktických porad, do kabiny směl i o přestávkách zápasů. Pak ale místo na lavičku musel na tribunu. Jaká vládne v týmu nálada po kolapsu s Ghanou? "Kluci si to večer všechno vyříkali. Síla týmu zůstala."
Nepřekvapila ho ani až příliš skeptická slova Pavla Nedvěda před rozhodujícím duelem? "Asi si dělá srandu. Říká, že už nemůže, ale pak vlítne na hřiště jako blázen."
Na poslední přípravný zápas s Trinidadem a Tobagem dostal náhradnický dres. "Nechal jsem si ho podepsat od všech kluků z mančaftu."