Na soupisku pro mistrovství světa se dostal až díky zranění Vladimíra Šmicra. Teď ho zdravotní potíže jiného ofenzivního esa Milana Baroše mohou vystřelit do základní sestavy.
"Dostal jsem se sem jako čtyřiadvacátý hráč a budu bojovat," říká Sionko.
Pokud se Baroš nestihne uzdravit, jaká je podle vás šance, že v pondělí proti Spojeným státům nastoupíte v základní sestavě vy?
Nezlobte se, ale o tom moc mluvit nechci, není to vhodné.
Podle tréninků to vypadá, že s Janem Kollerem byste začít mohl.
Dva dny jsem s ním hrál, třetí ten jsem byl v jiné skupině, prostě se zkouší různé varianty. Samozřejmě že šance je vždycky, ale já to neřeším.
Dá se z tréninků vycítit, kdo Baroše mohl nahradit?
Dokud za vámi trenér nepřijde a nenaznačí to, tak je strašně těžké to poznat.
Všímáte si, s kým hrajete?
Když vidím kluky, kteří v sestavě pravděpodobně budou a já jsem s nimi, tak člověk o tom přemýšlí. Ale ještě máme čas.
Kdy se základní sestavu dozvíte?
Někdy ji trenér řekne dřív, aby se hráč na to připravil. Někdy se to dozví až chvíli před zápasem. Záleží, jak to k hráči trenér cítí.
Cítíte se na základní sestavu?
Cítím se dobře, tak proč ne.
Ze všech možných kandidátů jste Barošovi typově podobný nejvíc.
Jestli narážíte na rychlost, tak možná že výhodu trochu mám. Ale mám taky minusy.
Jaké?
O těch nikdo rád nemluví. Ale napsali jste o nich dost.
Myslíte to, že zahazujete šance?
Nevím, kdy jsem naposled velkou šanci nedal. V Rakousku mi to celkem šlo, tam po mně zůstalo jiné jméno než v Čechách.
Vaší nevýhodou zase může být, že v reprezentaci jste byl naposled v srpnu při přípravném zápase ve Švédsku...
A ještě mi to tam nevyšlo... Když jsem se nedostal ani na letošní přípravu do Turecka, tak jsme si říkal, že se na mistrovství světa nepodívám. Ale pomohlo mi jaro, které se mi povedlo.
Čemu přičítáte zlepšení?
Narodila se nám dcera, tak možná kvůli ní. Jak má člověk pohodu doma, tak se hned líp cítí i na hřišti.
Prožil jste si i horší časy. Myslíte si, že vám to teď osud vrací?
Špatně jsem se neměl, snad jen kvůli dvěma zraněním kolena. Jinak jsem měl kariéru úspěšnou. Se Spartou mám tři tituly, hrál jsem Ligu mistrů.
Ale když přišel Poborský, tak jste musel odejít.
Nebral jsem to jako něco špatného. Šel jsem do Rakouska a odtud jsem se přece dostal do Rangers.
 Libor Sionko na tréninku fotbalové reprezentace. |
