„Shodou okolností a jejím velkým přičiněním vyšlo její hostování u nás. Je to posila, za kterou jsme moc rádi. Pro nás představuje velkou zkušenost, její fotbalové kvality a přehled na hřišti jsou nepřehlédnutelné. Dokáže tým podržet,“ pochvaluje si Antonín Lukáč, dlouholetý manažer libereckého fotbalového družstva. „Doufám, že tady bude pokračovat i v jarní části sezony.“
Necidová, která má stejné fotbalové geny jako starší bratr Tomáš, patří k úspěšným českým hráčkám. V reprezentačním A-týmu žen totiž odehrála 18 zápasů a v dresu Slavie okusila i slavnou Ligu mistryň.
V letním přestupovém okně se však náhle objevila v Liberci jako klíčová posila fotbalistek Slovanu v první lize.
„Můj přesun se upekl poměrně rychle, když jsem se v létě rozhodla odejít ze Slavie na hostování. Slovan Liberec mi byl vždy sympatický jak herním projevem, tak i tím, že jsem tu většinu holek znala. A jelikož tu můj přítel Petr Silovský od nového roku pracuje jako ředitel mládežnické Akademie Slovanu Liberec, tak jiná volba ani nepřišla v úvahu. Poté už se to muselo vyřešit co nejdřív, protože končilo přestupové okno,“ popsala v rozhovoru na webových stránkách Slovanu čtyřiadvacetiletá blondýna Simona Necidová.
Modrobílé barvy Liberce oblékla v podzimní části první ligy devětkrát a vstřelila jeden gól. „Jsme třetí, což je pro Slovan velmi dobré umístění. Přesto si myslím, že jsme mohly mít ještě o několik bodů víc. Zbytečně jsme dvakrát remizovaly a na úplném začátku soutěže prohrály na Slovácku, ale co si budeme povídat, třetí místo na konci ligy by bylo dobré,“ tvrdí Necidová.
Po půlroce v Liberci poznala rozdíly mezi českým velkoklubem Slavií Praha a „klubem z periferie“ Libercem. „Hlavní je především v tom, že každý zápas má předem nejistý výsledek a závěrečné skóre bývá často velmi těsné. Každý zápas je tak napínavý a musíme podat maximální výkony k tomu, abychom získaly tři body. Přestože jsem tu jedna z nejstarších, tak parta holek je tu fajn,“ konstatovala Necidová.
K fotbalu ji po nadějných házenkářských začátcích nakonec dovedl bratr Tomáš, jenž momentálně hraje za nizozemský klub Den Haag.
„Měl na tom asi tu největší zásluhu. Nevím, co bych hrála, kdybych nevyrůstala po jeho boku. Byl to, a pořád je, prostě starší brácha. Pošťuchovali jsme se pořád, ale když byla potřeba, vždy se mě zastal a pomohl mi. Vyrůstala jsem díky němu mezi klukama. Ať už šlo o fotbal, hokej, auta a další klučičí věci, nechyběla jsem. Byla to dobrá škola do života,“ zavzpomínala liberecká opora Simona Necidová.
Ne každá česká fotbalistka okusí atmosféru Ligy mistryň a Necidové se to v dresu Slavie povedlo. „Už jako malá jsem milovala znělku Ligy mistrů a ani v tom nejlepším snu jsem si nepředstavovala, že bych si tuto soutěž někdy zahrála. A jednoho dne se to stalo a ne jednou. Zahrát si proti Barceloně, i když to nebylo na Nou Campu, ale těsně vedle, byl zážitek na celý život. Nebo třeba zápas na zcela novém stadionu v Lyonu, kam na nás přišlo asi patnáct tisíc lidí. Stejně si ale cením startů v české reprezentaci. Prošla jsem si mládežnickými kategoriemi od U17 až po A-tým. Vždy to pro mě byla odměna za ten čas a úsilí, které jsem fotbalu věnovala a také další splněný fotbalový sen. Reprezentovat svoji zem musí být pro každého čest a u mě to není jinak.“
