„Na Žižkov budu mít vždy dobré vzpomínky. Určitě se tam vždycky rád přijedu podívat, nebo když na to přijde, rád se tam i vrátím. Poznal jsem tam totiž plno skvělých lidí, dostal jsem šanci hrát. A to je nejdůležitější. Žižkov ve mně zanechal velikou stopu,“ pokračuje jedenadvacetiletý stoper Viktorie Plzeň, který v pražském klubu odehrál celou sezonu.
Za normálních okolností by se nebránil ani tomu, pod žižkovským vysílačem pokračovat. „Bylo to aktuální, zájem měl Žižkov, zájem jsem měl i já,“ připouští.
Vysočina je dobrá štace
Jenže tradiční klub minulý ročník sportovně nezvládl, na posledním místě ztratil na nesestupové příčky skoro stejný počet bodů, jaké během ročníku nasbíral. A tak se musel poroučet do ČFL.
„Strašně mě mrzelo, že Žižkov sestoupil. Ale já jsem chtěl hrát co nejvýš, hledal jsem něco ve vyšší soutěži. A Jihlava, která hraje druhou ligu, pro mě byla lepší a perspektivnější do další kariéry,“ vysvětlil svůj příchod na hostování na Vysočinu. „Jihlavu vnímám jako velký klub, který má do budoucna ambice postoupit zpátky do první ligy. Má i hezké zázemí, takže je to pro mě určitě dobrá štace,“ vykládá Gabriel.
„Navíc plno mých známých se z Jihlavy dostalo výš,“ zmiňuje nejen odchovance Vysočiny Jana Kopice a Tomáše Kučeru, ale také své kamarády Vojtěcha Patráka a Tomáše Vlčka, kteří se po hostování v Jihlavě odrazili k angažmá v nejvyšší domácí soutěži.
Vysočina v posledních sezonách sází na mladé hráče. A kouč Jan Kameník po letních odchodech hostujících stoperů Tomáše Vlčka a Dávida Krčíka řešil, koho do středu obrany postavit. Gabriel tak měl velkou příležitost, říct si o místo v základní sestavě.
„To ale v mém rozhodování nehrálo roli. Nevěděl jsem, kdo odešel a kdo ne,“ říká Gabriel. „Až když jsem do Jihlavy přišel a trochu se v klubu rozhlédl, teprve jsem zjistil, kdo je tu obránce a kdo ne.“
V nově složené stoperské dvojici se Gabriel sžívá s jihlavským odchovancem Filipem Vedralem. A vypadá to, že by jim to mohlo klapat. V posledních dvou zápasech, včetně generálky s prvoligovým Brnem, totiž Vysočina neinkasovala.
„Jihlava měla dobrou obranu už minulou sezonu, asi si tam na tom zakládají,“ myslí si Gabriel. „Hráči jsou tam kvalitní, už v přípravě se nám hrálo dobře. Takže jsem spokojený.“
O postupu (zatím) nemluví
Pozitivním ukazatelem je i výhra v úvodním druholigovém kole, v němž svěřenci kouče Kameníka vítězstvím 2:0 vyloupili Vlašim.
„Myslím si, že je to dobrý výsledek. Vlašim je totiž ve druhé lize vnímána jako dobrý tým, zvlášť po výkonech z minulé sezony,“ připomíná postup soupeře do prvoligové baráže.
„Pro nás to ale nemůže být nic extra. Protože takových výsledků chceme udělat co nejvíce,“ říká Gabriel před dnešním domácím duelem s rezervou Sigmy Olomouc (od 18.00). „Chceme postoupit, nebo hrát co nejvýš,“ tvrdí.
Boj o postup. Je toto spojení slov v Jihlavě aktuální? „Ne, o tom nemluvíme,“ brzdí přehnané očekávání Gabriel. „Máme sice nějaké interní cíle, ale určitě bych nic z nich nevytahoval ven. Máme to nějak nastavené v šatně a snažíme se jít krok za krokem.“
Třeba až do baráže o první ligu, kterou Jihlava hrála naposledy v létě 2019. „Bylo by to hezké, kdybychom s Jihlavou dokázali postoupit,“ zamyslí se Gabriel. „Na to ale nekoukám,“ dodává rychle.
„Důležité je, abychom hráli dobře, abychom vyhrávali. Co se stane, to se vystříbří až na jaře,“ pokračuje. „Ostatně, na Žižkov jsem šel s tím, že je to tým střední části tabulky. A dívejte, co se může stát. Takže už jsem trochu obezřetnější.“
Mladší ze dvou synů Petra Gabriela, který v letech 1997 až 2000 získal čtyři mistrovské tituly se Spartou Praha, je odchovancem letenského klubu. Od léta 2018 je ale hráčem Plzně.
Šimon Gabriel z Teplic fauluje Jana Hladíka z Brna, za což dostal červenou kartu. Vpravo je brankář Teplic Tomáš Grigar.
Fakt, že zatím chodí spíše po hostováních, nebere špatně. „Vnímám to jako standardní situaci, v mém věku a na mé pozici. Určitě nejsem zklamaný, nebo že bych si stěžoval,“ tvrdí hráč, který dostal příležitost zahrát si nejvyšší domácí soutěž za Mladou Boleslav a Teplice.
„Jsem rád, že mi Plzeň stále věří. Že mi vždy dala smlouvu a možnost jít hostovat,“ pokračuje. „Vidím to jen kladně. Když jsem v přípravě s týmem, tak se jedině učím. Protože v Česku lepší obranu, než je plzeňská, nemáme.“
Zároveň doufá, že jeho čas přijde. „Ve druhé lize jsem proto, že tam mám větší jistotu, že budu hrát. Krok zpátky to určitě není, vždyť díky ní se plno kluků dostalo zpátky do první ligy,“ všímá si. „Takže věřím, že i pro mě to třeba někdy v budoucnosti bude cesta zpět do nejvyšší soutěže. Uvidíme,“ nechává vše otevřené.
