„Věřím, že třetí liga bude pro celou Mohelnici svátek,“ přeje si trenér Roman Sedláček.
Legendární olomoucký útočník se těší také z návratu první ligy do kraje. „Přál bych Sigmě, aby v ní hrála důstojnou roli. Stejně jako Mohelnice v MSFL,“ vypráví 53letý bývalý reprezentant.
Jak jste snášel sestup Sigmy do druhé ligy a následný letošní návrat mezi elitu?
Postup zpátky do první ligy Sigmě i celému vedení klubu přeju. S příchodem Ládi Mináře a Leoše Kalvody se to očistilo od neduhů. Ukázalo se to i tím, že jsou okamžitě zpátky v první lize. Přál bych jim, aby v ní hráli důstojnou roli, jak si Sigma zaslouží.
Roman SedláčekNarozen: 12. února 1963 Hráčská kariéra: 1969–79 Sokol Těšany, 1979–83 KPS Brno, 1983–84 VTJ J. Hradec, 1984–86 TJ Vítkovice, 1986 TJ Gottwaldov, 1986–91 SK Sigma Olomouc 22/6, 1991–92 Hansa Rostock, 1992–93 Ramscheid, 1993–94 Braunschweig, 1994–95 Jablonec, 1995 FK Zlín, 1996–97 Uherský Bod, 1997–2002 HFK Olomouc Bilance v Sigmě: 124 zápasů/25 gólů V lize: 153 zápasů/25 gólů V reprezentaci: 5 zápasů Trenérská kariéra: HFK Olomouc, Lipová, Protivanov, Litovel, Sigma Olomouc (asistent), Mohelnice |
Budete se chodit koukat?
Když mám čas, tak nevynechám zápas. Chodil jsem i na druhou ligu a letošní sezonu si nenechám ujít. První liga je svátek a doufám, že lidé zase začnou chodit v hojném počtu.
Jak se s Mohelnicí připravujete na třetí ligu?
Poctivě. (směje se) Uvidíme, na co to bude stačit. Zatím příprava probíhá, jak chceme, jsme spokojení a snažíme se mužstvo doplnit a dobře ho připravit. Děláme pro to maximum a snad se nám to podaří.
Už víte, kým se tým pro vyšší soutěž doplní?
Musíme to zrychlit a najít trochu rychlejší hráče. Hráli jsme jen s jedním útočníkem, Lukášem Hapalem, takže musíme najít ještě jednoho. Jinak se nám podařilo posily vhodně najít. Ze Zábřehu přišel Míša Kovář (je však po operaci kolene – pozn. red.), zkušený hráč, který se stane mým hrajícím asistentem. Pak máme dva mladé kluky ze Sigmy, Ondřeje Seiberta a Michaela Weinlicha, to jsou typologicky vhodní hráči pro nás, kteří do mužstva určitě zapadnou. Ještě jednáme o příchodu útočníka, ale dosud není podepsaný a je o něj velký zájem. Snad se nám jednání podaří dotáhnout. Pak jsou v týmu hráči, kteří si postup vybojovali. Nikoho jsme se nezbavovali, potřebujeme mít široký kádr.
Prožíval jste postup?
Hráči si to užívají daleko víc, pro mě to bylo spíš psychicky náročné. Byla kolem toho spousta starostí, protože jsme dohrávali v deseti lidech, bylo to na krev a někteří hráči toho měli plné zuby. Všechny to stálo spoustu sil. Byl jsem rád, že to tak dopadlo, už kvůli Davidu Crhovi (předseda FK Mohelnice – pozn. red.), který si to zaslouží nejvíc. Pracoval kolem toho na sto padesát procent. Ze mě to potom spadlo a jsem rád, že to tak všechno skončilo. Musíme se už dívat dopředu a připravit se na třetí ligu.
Premiéra ve třetí lize to bude nejen pro Mohelnici, ale i pro vás jako hlavního trenéra.
Je to tak. I když jako asistent jsem byl u Leoše Kalvody ve druhé lize a jeden zápas u Gusty Chromého v první lize. Docela se na to těším a myslím, že třetí liga bude pro celou Mohelnici svátek. Už je to prestižní soutěž, sledovanější než divize.
Může vám to pomoct k angažmá ve vyšší soutěži?
Ne, ne. Nesnažím se o to, ani na to nemám licenci. Pro mě to není téma dne, když vidím kluky, jak jsou pod tlakem, kritizovaní, a přitom mají hráčský kádr, jaký mají. Pro řadu trenérů je první liga lákadlo, ale mě se to určitě netýká.
Co říkáte na to, že se Zábřeh z MSFL dobrovolně odhlásil?
O Zábřehu se vědělo delší dobu, že měli obrovské problémy, dluhy a neplatili hráče. Jednou to muselo přijít, to je bohužel fotbalová realita, že oddíly někdy přepálí své možnosti a pak to takto dopadne. Byla to časovaná bomba, která bouchla.
Mrzí vás, že přijdete o derby?
Určitě byli v zábřežském klubu lidé z Mohelnice a těšili se na derby, stejně jako se těšíme na Uničov. Ale situace se takto vyvinula, nicméně o derby nepřijdeme. V krajském přeboru bude hrát Zábřeh v prvním kole s naším béčkem.
Kromě Mohelnice, kde jste trenérem a sportovním manažerem, jste se rozhodl pomoci nadšencům, kteří oživují fotbalový klub v Hodolanech. Jak?
Do Hodolan (městská část Olomouce – pozn. red.) jsem se přestěhoval, bydlím tady šestnáct let. Snažím se jim nějak pomoct, ale nemohou ode mě moc čekat, protože času nemám tolik. Poprosili mě, jestli bych zatím netrénoval, no tak jim pomůžu ve volném času, co budu mít. Dáme to nějak dohromady, abychom vůbec mohli tu čtvrtou třídu hrát. Doufám, že se nám to podaří.
Hodolanský fotbal míval skvělý zvuk. Kam chcete obnovený klub pozvednout?
Všechny kluky, kteří se o klub starají, znám. Jsem s nimi kamarád a vidím, co je to stojí úsilí a práce. Řekl jsem jim na začátku, že to nebude jednoduché. Hodolany jsou specifické tím, že je tu hodně radílků a kritiků, kteří by do toho nejradši kecali, ale vůbec neví, co to obnáší. Jsem rád, že Martin Čechovský to vzal a snaží se fotbal v Hodolanech zachránit. Dělá to s pár nadšenci srdcem, doufám, že jim to vydrží a společně to dáme dohromady. A také že se lidé přidají.
