"Lidé ode mě hodně čekají, cítím tlak od novin i veřejnosti," tvrdí Siegl. "Udělám, co půjde, jenže fotbal není tenis, kde hraješ sám.
Musíme být tým."
Hned v prvním zápase navlékl kapitánskou pásku. Při neúčasti Petra Křivánka mu ji přiřkl hlas kabiny. V utkání odehrál celých devadesát minut. Právě na něj se kouč Karel Jarůšek obrátil, když v závěru potřeboval tým zklidnit.
"Podrž míč," špitl mu do ucha.
Siegl je jeho oblíbencem, spolu zažili úspěšné roky v půli devadesátých let. Siegl se tehdy vypracoval v klíčovou postavu mužstva, které hrálo i Pohár UEFA.
Po tří a půl letém angažmá v Olomouci přestoupil do Regensburgu, který hrál druhou německou ligu.
"Byla to kvalitní soutěž, jenže jsme spadli."
Siegl pak nedostal pracovní povolení a jeho kariéra na Západě skončila. Jakmile se to dozvěděl Jarůšek, hned mu volal. "Moc mě to potěšilo, vracím se do známého prostředí," usmál se Siegl.
A co finanční zázemí, kvůli kterému z Brna utekl, je teď pevnější? "Nové vedení nastolilo jasné podmínky, které jsou fér."