Sedmatřicetiletý Siegl v září stal ze dne na den ukončil hráčskou kariéru, odešel z Mostu a přijal místo asistenta Michala Bílka ve Spartě. S nimi přišel do Sparty vzestup, trápící se mužstvo během podzimu vyšplhalo na první místo.
"V myšlenkách občas lituju, hrát jsem ještě mohl, ale chtěl jsem Spartě pomoct a věřím, že se to daří. A pak nemá cenu se dívat dozadu," reagoval na jeden z dotazů fanoušků.
A přiznal, že s dlouholetým kamarádem a zároveň slávistickým rivalem Pavlem Kukou připravují loučení s jejich profesionální kariérou. "Přemýšlíme, jak to v létě udělat. Chtěli bychom sem dostat i zahraniční hráče."
Siegl přišel do redakce iDNES.cz v úterý 19. prosince, na otázky čtenářů odpovídal dvě hodiny, čímž překonal většinu svých bývalých spoluhráčů či trenérských kolegů. Většina dotazů směřovala ke Spartě, fanoušci se ptali na hráče, posily. Ale zároveň chtěli znát odpovědi na starší události.
"Když jsem v létě 2001 ze Sparty jako nepotřebný odcházel, obrečel jsem to a cítil menší zášť. Ale pořád ve mně kolovala sparťanská krev," vzpomínal. Dva a půl roku působil v Příbrami, poté byl v Plzni a od léta 2004 v Mostě. Týmu pomohl vybojovat postup mezi elitu, stal se hrajícím asistentem a letos v září se vrátil do Sparty.
Za Most dal také jeden z gólů, na který nejvíc vzpomíná. V lize jich dal přitom úctyhodných 176. "Byl to můj poslední ligový gól, v Teplicích jsem vyrovnával na dva dva." V Klubu kanonýrů - stovkařů jsou před ním pouze nedostižitelný Josef Bican (447 gólů), Vlastimil Kopecký (252), Antonín Hájek (191) a Oldřich nejedlý (180)."
A jaké jsou jeho další nezapomenutelné branky? "Proti Marseille, Barceloně a samozřejmě stý gól proti Olomouci."
Siegl je také hlavní postavou kuriózního momentu české ligy. Když působil v Příbrami, tak se mu povedlo vyhádat u rozhodčího odvolání gólu právě proti Spartě. Sudí ho poté neuznal kvůli ofsajdu. "Tenkrát jsem učinil správně, protože jsem byl kapitán Příbrami a byla pro mě povinnost udělat všechno pro její dobro."
Na připomínku, že podle jednoho televizního záběru byl gól Gluščeviče regulérní, Siegl reagoval: "To nevím. Hned po zápas jsem byl u kamery a viděl jsem jednoznačnou teč Sionka. Ten se navíc rozhodčímu sám přiznal. Kdyby to netečoval, tak to ofsajd nebyl."
Kdo je Horst Siegl
Rodák z Ostrova nad Ohří dělal první fotbalové krůčky v Abertamech, odkud pochází. Ale tento klub mu jako nadějnému fotbalistovi byl brzo malý a tak ještě v žácích začal hrát v pětadvacet kilometrů vzdálených Karlových Varech za Slavii.
"Dával jsem spoustu gólů a už od šestnácti jsem měl povolený střídavý start za dorost a za dospělé. Tak jsem třeba v sobotu hrál za dorost a v neděli dával góly za chlapy," vzpomíná Siegl na své začátky.
Jako hráč karlovarské Slavie prošel v dorosteneckém věku mládežnickými reprezentacemi a tím pádem neunikl pozornosti mnoha expertů.
Jeho talent dobře rozpoznal nezapomenutelný trenér Václav Ježek a jako osmnáctiletého přivedl Siegla z vyhlášeného lázeňského města do Sparty. Bylo to v létě 1987. Trénoval s áčkem, hrával za béčko a jeho velká chvíle přišla v dubnu 1988.
Siegl nastoupil na Letné ke svému prvoligovému debutu v utkání s Hradcem Králové a gólem v 89. minutě završil sparťanské vítězství na 7:0. "To si moc dobře pamatuju. Ne datum, ale to, že hned ve svém prvním ligovém zápase jsem dal gól."
Další dva ročníky strávil na vojně v někdejší prvoligové Rudé hvězdě Cheb a od léta 1990 už zase střílel góly za Spartu.
Nezapomenutelné byly jeho vítězné góly v nultém ročníku Ligy mistrů 1991/92.
"Ve druhém kole jsme senzačně vyřadili Olympique Marseille, já dával nádhernou střelou z šestnáctky na dva nula a Francouzi stačili už jen snížit. A pak při vítězství jedna nula nad Barcelonou v semifinálové skupině jsem dal branku zase já."
Siegl se prostřílel se i do národního mužstva, v němž v letech 1992 - 1998 nasbíral třiadvacet startů.
Od září 1995 do června 1996 hostoval v bundesligovém Kaiserslauternu, ale v tomto německém mužstvu se příliš neprosadil.
"Měl jsem průměr tři tutovky na žádný gól," vysvětluje Siegl se smíchem, jak na tomto angažmá zahazoval brankové šance jak na běžícím pásu. "Sice jsme sestoupili, ale mám doma medaili za vítězství v Německém poháru."
Ve Spartě byl až do února 2001. Tehdy v polovině měsíce, v čase dvaatřicátých narozenin, přestoupil do Příbrami. Tam se později sešel se svým někdejším sparťanským spoluhráčem Jozefem Chovancem, který do středočeského klubu přišel coby trenér a v letech 1996 - 1997 vedl Siegla už ve Spartě.
Po třech letech měnil dres opět, to když v lednu 2004 odešel na hostování do Plzně. Tamní Viktoria však první ligu neudržela, což byl po Kaiserslauternu druhý Sieglův sestup v kariéře.
V Příbrami mu zároveň skončila smlouva a tak v létě 2004 přijal nabídku druholigového Mostu. V lednu 2005 přišel do Mostu další sparťan Jiří Novotný a společně s ostatními pod vedením kouče Přemysla Bičovského vykopali pro Most nejvyšší soutěž.
"Bylo by skvělé, kdybychom v té první lize skončili do desátého místa," přál si Siegl loni v červenci.
Mostecký nováček potom opravdu skončil desátý a Siegl byl s devíti góly nejlepším střelcem mužstva.
Siegl začal za Most dávat góly i v současném prvoligovém ročníku, skóroval hned v prvním utkání v Jablonci a v duelu v Teplicích. To by jeho poslední zápas osmnáctileté profesionální špičkové kariéry, během níž hrál až na roční výjimku v Mostu vždycky nejvyšší soutěž.
Siegl má na kontě má 435 prvoligových startů, víc si jich připsal pouze Jaroslav Šilhavý (465).
