„Je to jen sport a ten se nesmí brát zas tak příliš vážně,“ řekne nejdřív s úsměvem.
Jenže vzápětí už vážněji přizná: „To víte, že mě to někdy dost štvalo, sám jsem se tím užíral.“
Je zbytečné ptát se Siegla na touhu pro jaro. A když to přece uděláte, uslyšíte jedinou možnou odpověď: „Chci oprášit svou pověst.“ I trenér Jozef Chovanec, někdejší Sieglův spoluhráč ze Sparty, si všiml: „Vidím na Horstovi motivaci dokázat, že ho někteří odepisují předčasně. Teď aby jí skutečně proměnil v góly.“
Dnes je mu 34 let, ale už pár měsíců slýchá slova o fotbalovém starci. Dobře ví, že despekt souvisí právě se zaseklou muškou. A stejně ví, že existuje jediný způsob, jak urážky utnout: začít dávat góly. „Proč mi to na jaře nešlo? Trápilo se střelecky celé mužstvo a s tím jsem se svezl i já,“ míní Siegl.
Nemá jistotu, ale ze zimní přípravy přece jen větří příchod lepších časů. V přátelských zápasech dal šest gólů, on i celý tým podle něj vypadá fyzicky i herně dobře. „Je důležité, aby se dařilo celému mužstvu, bez spoluhráčů se můžu přetrhnout a stejně z toho nebude nic. A taky, aby mi vydrželo zdraví - teď se cítím výborně, až to musím zaklepat.“
Za sezonu stihl nastřílet i dvacet ligových gólů. Tenhle rekord zřejmě už určitě nestihne překonat. Sám říká, že velmi solidní počet je deset gólu za ligový ročník. „Ale já už si žádné střelecké cíle nedávám,“ přiznává. „Nechám se překvapit.“