Pokud vám to pořád přijde jako vtípek na konec roku, vězte, že se v její metropoli nachází největší fotbalový stadion světa s kapacitou 150 tisíc diváků! To, že by si v bizarně řízeném státě málokdo mohl dovolit koupit lístek, je věc jiná.
Severokorejské fotbalové plány popsal reportér německé agentury DPA, který spolu s dalšími krajany-žurnalisty navštívil tamní „továrnu na talenty“. A od začátku bylo jasné, že bez posvěcení zbožštěného diktátora by nic nevzniklo.
„Kim má fotbal velmi rád,“ řekla jedna z pracovnic komplexu, ve kterém je vystavena pamětní deska s datem návštěvy Kim Čong-una, jenž tehdy budoucím fotbalistům osobně předával rady; ač nevypadá zrovna na sportovce, v Severní Koreji má vůdce nikoli právo, ale rovnou povinnost mluvit do všeho.
A teď, jak to chce Kim dokázat.
Nyní je ve škole 194 dětí, a to v poměru šest chlapců na čtyři dívky. Mají k dispozici sedm hřišť, v případě špatného počasí i zastřešené, dále stravování, ubytování a dle slov jejich dozoru i volný přístup k internetu, což je v zemi něco nevídaného. Mladík jménem Kwang Yo, jenž byl představen reportérům, dokonce strávil několik měsíců tréninkem ve Španělsku.
Na to, že v Severní Koreji je běžný hlad, extrémní chudoba a převýchovné/koncentrační tábory, celý plán zní dost zvláštně, jenže v tom je právě jeho podstata.
Sport je silné, a především univerzální „platidlo“, tím pádem i možná cesta z izolace. „V propagandistickém aparátu země hraje velkou roli,“ uvedl bývalý diplomat Kim Min Gyu, jenž ze severu uprchl na jih. Vedoucí centra v Pchjongjangu vyhlásil: „Do deseti let budeme zpátky na mistrovství světa.“
To se národu povedlo naposledy v roce 2010, a ač sportovně vyhořel, byla samotná účast pozitivní reklamou. Vůdce Kim si jistě přeje, aby to talenty pod jeho dozorem zvládly ještě rychleji. Vždyť má fotbal tak rád!
