"Dostal jsem loktem přímo do rtu, jazykem jsem si na něj sáhl a hned jsem věděl, že tam je díra jak blázen. Máme šikovného doktora, který mi to hned zašil, a já hrál dál," vyprávěl Huňa, bývalý kanonýr Příbrami, po druholigovém triumfu 2:0 nad Vlašimí.
Co druhá jarní výhra znamená?
Musíme být nohama na zemi, ještě máme před sebou kus cesty. Ale bylo vidět, že jsme jezdili po zadku, všichni plnili, co měli.
Most složil nový tým. A zdá se, že to hned funguje.
Je 8 nových hráčů v základu, každý ví, proč jsme sem šli. Na podzim tady problémy prostě měli, kádr byl hrozně mladý. Teď jsme tu my starší hráči, Procházka, já, Pilař, Jamrich a další, máme zkušenosti. A mladí kolem nás šlapou na tréninku i v zápasech. Doufám, že nám to vydrží a dál půjdeme za výhrami s takovou chutí.
Góly zatím střílí Mlika, za dvě kola už dal tři. Nežárlíte trochu?
Vůbec. Chci, aby je dával pokaždé, jen ho nesmíme moc chválit. Budu rád, když taky nějaký vstřelím, ale hlavně chci zachránit Most. Já vždy byl hrotový hráč, teď ale hraju pravého záložníka, protože na téhle straně není moc na výběr. Navíc šikovný Danoski si s Mlikou rozumí. Kam mě trenér postaví, tam budu bojovat.
Co vy a návrat do 1. ligy?
V Příbrami jsem byl dlouho, potřeboval jsem změnu. Na Střížkově mě ale na podzim trápila tři zranění za sebou, nedalo se čekat, že mě povolají zpátky. Třeba se do ligy ještě jednou vrátím. Ale musím na sobě ještě hodně pracovat; 2. liga mi může pomoct. Jako když jsme s Příbramí spadli - já se dostal do základu, začal jsem střílet góly a pokračovalo to i v 1. lize.