Djalma Pereira Dias dos Sanots, jak znělo celé jeho jméno, se narodil 27. února 1929. V reprezentaci hrál poprvé v roce 1952, skončil o 16 let později, nastoupil v 98 zápasech. V letech 1954 až 1966 se zúčastnil čtyř mistrovství světa včetně dvou zlatých, při posledním v Anglii mu bylo 37. Nejdelší část kariéry prožil v klubu Palmeiras.
Brazilská abecedaSeriál o osobnostech, které změnily světový fotbal 1. DÍL: Cafú |
Pravý obránce nebyl na první pohled takovou hvězdou jako Pelé, Didi nebo Garrincha, což je ostatně logické, protože fanoušci víc obdivují útočníky. Ovšem o tom, že Djalma Santos byl mimořádnou osobností, nelze pochybovat. Je všeobecně považován za jednoho z nejlepších pravých obránců všech dob. Jeho pojetí hry bylo před půlstoletím nevídané, jako by předběhl dobu a ukázal, jak jednou budou krajní obránci hrát.
Josef Masopust kdysi vzpomínal na chilské finále z roku 1962: "Djalma Santos je nejklidnější a nejtechničtější obránce, jakého jsem kdy viděl. Když ještě nebylo o vítězi rozhodnuto, pár metrů před Gilmarovou brankou si v trestném území, nacpaném našimi útočníky, stáhl vysoký míč na špičku nohy, podíval se, kde má volného spoluhráče, a přihrál. Mohl si to dovolit, neboť měl jistotu, že mu míč neuteče ani na metr."
Shodou okolností se v tomto památném finále Santos objevil v jedné klíčové situaci. Za stavu 2:1 pro Brazílii vypálil Jelínek halfvolejem, Santos v obranném postoji bezděčně rozhodil ruce a míč se uvnitř pokutového území odrazil od jeho pravé ruky. Rozhodčí Latyšev však Brazilcům penaltu odpustil.
Aby toho nebylo málo, dvanáct minut před koncem Santos poslal z otočky nazdařbůh vysoký centr a oslněnému Schrojfovi vypadl míč z ruky přímo před střelce Vavá. Ten zvýšil na 3:1, bylo rozhodnuto.
Čím okouzlil fotbal?Kočkovité pohyby, pružnost, fantastická technika, přehled. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nešlo o obránce v době, kdy tohle ovládali pouze útočníci. |
Když se v roce 1963 hrálo ve Wembley při 100. výročí anglického fotbalu exhibiční utkání Anglie - Výběr světa, nemohl v sestavě chybět ani Djalma Santos. Protože Brazilci neuvolnili Pelého ani Garrinchu, byl jediným zástupcem mistrů světa. Masopust vzpomínal, jak si s ním při tréninku posílal dlouhé pasy a obdivoval jeho žonglérské zpracování míče.
Přidejme ještě úsměvnou historku. Za Brazílii hrál ve stejné době na levém kraji obrany další famózní Santos, a to Nilton. V době, kdy toho příznivci v Evropě o jihoamerickém fotbale moc nevěděli, je mátla shoda jmen. Při šampionátu ve Švédsku v roce 1958 dokonce tamní televize označovala prvního z nich pouze jako Djalmu a druhého jako Santose, snad aby diváky nepletla. V každém případě byli oba velikány, na které se vzpomíná.
