Ramosovi nemohou přijít na jméno od chvíle, kdy v devatenácti do Realu přestoupil. Vyčítali mu, že šel jen za penězi, že se ještě dostatečně neodvděčil týmu, který ho vychoval. Od té doby na něj hvízdají a reprezentační stoper je minulý týden popíchl ještě víc.
Ve čtvrtečním pohárovém utkání, které Realu po remíze 3:3 vyneslo postup, proměnil penaltu mazáckým panenkovským dloubákem a při oslavách si fanoušky soupeře vychutnal.
Provokoval je nejdřív upřeným pohledem do jejich sektoru, pak divoce gestikuloval: ukazoval si na jmenovku na dresu, přiložil dlaně k uším, jako by naznačoval, že z tribun nic neslyší...
Ale slyšel. celý zápas poslouchal nadávky, fanoušci uráželi nejen jeho, ale i jeho matku: „Koňská hlavo! Sergio Ramos je zku......!“ To je jen malá ochutnávka toho, co si vyslechl. Oslavnými gesty se pak chtěl pomstít, což po zápase přiznal.
„Nemám rád ten sektor fanoušků, který mě od první minuty urážel a nevynechal ani mou matku,“ vysvětloval. „Sevilla bude vždycky můj domov, ale teď jsem kapitán Realu a bojuju za svůj tým.“
Zastal se ho i trenér Zinedine Zidane. „Ta jeho oslava? Nemám k tomu co říct. Neudělal nic špatného,“ říkal. „Sergia určitě bolí, že mu tady lidé nadávají. Vyrostl tu a vždycky o Seville mluvil jen hezky.“
Hned v neděli na sebe oba týmy narazily znovu, tentokrát v lize. Ale Ramosovi v tomhle případě kazil náladu i výsledek - Real sice ještě pět minut před koncem vedl, ale pak dvakrát inkasoval a přišel o rekordní čtyřicetizápasovou sérii bez porážky. Ramos navíc „zařídil“ první gól Sevilly - po standardce z pravé strany hlavičkoval do vlastní branky.
Domácí fandové slavili, potetovaný obránce s patkou na hlavě jen nešťastně rozhodil rukama. Vlastní gól si v ligovém utkání nikdy dřív nedal - v 685 zápasech, které během kariéry odkopal, se do vlastní branky trefil do té doby jen jednou, před čtyřmi lety v Lize mistrů proti Manchesteru United.
„Vlastní gól byl nešťastný. Myslím, že jinak jsem odehrál jeden ze svých nejlepších zápasů za Real,“ krčil po zápase rameny Ramos, kterého tentokrát pískot a urážky nevyprovokovaly: „Od chvíle, kdy jsem vkročil na hřiště, jsem se to snažil ignorovat.“
Jedno je téměř jisté - k hráčům, kteří zatouží ukončit kariéru v mateřském klubu, asi kapitán Realu v budoucnu patřit nebude.
