Jako kluk si maloval, že z něj jednou bude útočník. Přál si dávat góly, slavit je, slyšet fanoušky, jak nadšeně vyvolávají jeho jméno. A tak si na plácku na sevillském sídlišti Camas nikdy nestoupl dozadu. Vždycky válel na hrotu a učil se zakončovat na všechny způsoby: levou, pravou, hlavičkou, nártem, placírkou, po zemi, ze vzduchu.
Když pak trenéři šoupli Sergia Ramose do obrany, mohlo se zdát, že mu tahle pouliční škola bude k ničemu.
Stoper má přece gólům hlavně zabraňovat. Bořit. Čistit. Všechno ostatní je jen bonus. Nebo ne?
Ramos, potetovaný svéráz z Realu Madrid, je unikátem, protože umí bránění a zakončování dokonale propojit.
Můžete mu vyčítat leccos - třeba zákeřnost, se kterou chodí do soubojů, neustále se rozrůstající sbírku červených karet nebo zbytečné provokace. Ale lepšího střelce mezi současnými obránci nenajdete.
Ve středu večer dosáhl dvaatřicetiletý kapitán španělské reprezentace na ojedinělou metu: proměněná penalta v poháru proti Leganés byla jeho stým gólem v kariéře.
„Takového čísla si člověk musí vážit. Dát gól a pak ho oslavit s fanoušky, to mě nikdy neomrzí,“ radoval se po utkání.
Oslavu tentokrát přizpůsobil situaci: do kamery ukázal jedničku a dvě nuly, na tváři mu přitom zůstal víc sveřepý než oslavný výraz.
I to je Ramos: drsňák, který téměř nedává na trávníku najevo bolest, ale ani přehnanou radost. Sebejistým projevem se snaží soupeře zastrašit a těží z něj v rozhodujících momentech. Když se zápasy lámou, přichází jeho chvíle.
Prohráváte v nastaveném čase a potřebujete vyrovnat? Sem s Ramosem! Čím důležitější zápas, tím víc si věří. Opouští obranu, přes celé hřiště nakluše na hrot a...
Dál to znáte.
Zlomové góly dal ve finále Ligy mistrů, Superpoháru, španělském poháru nebo ve vyhrocených utkáních s rivalskou Barcelonou.
Osmdesát branek nasázel v dresu Realu, tři ještě v Seville, kde začínal. A zbylých sedmnáct v reprezentačním triku - z toho čtyři v posledních čtyřech zápasech.
Stovka gólů, to je velmi slušná porce pro útočníky. Tak jak se přihodí, že na ni dosáhne obránce?
Ramos pochopitelně těží z toho, že pravidelně kope penalty, v poslední době občas i přímé kopy. Pomáhá mu, že má v Realu i v reprezentaci k ruce mimořádně schopné spoluhráče, kteří mu z rohového kopu či standardky posadí míč přesně na hlavu.
Ale jistě by tolik gólů nikdy nedal, kdyby ho nehnala vpřed touha. Dětský sen v něm zůstal a on si ho plní, obranným úkolům navzdory.
„Hrát vpředu mě bavilo odmala. Když jsem dal gól, šílel jsem radostí, nabíjelo mě to, jako třeba teď Cristiana Ronalda,“ líčil po letech. „A už to ve mně zůstalo, mám v sobě kus útočníka. Když jdu dopředu, věřím si, že dám gól.“
Sergio Ramos z Realu Madrid ukazuje stovku, právě tolik gólů už nastřílel.
Ale aby nevznikla mýlka: i přes parádní bilanci Ramos zdaleka není nejlépe střílejícím obráncem všech dob. Najdou se borci, kteří ho výrazně předčí.
Věřili byste, že obránce může během kariéry nasázet 253 gólů? Zní to bláznivě, ale Ronald Koeman, bývalý stoper Barcelony či Ajaxu, tohle číslo ve statistikách má.
Argentinec Passarella nastřádal 175 branek, Španěl Hierro 163 - právě po něm kdysi Ramos v Realu převzal dres s číslem čtyři.
A tradice pokračuje.
