Má pověst tvrdého byznysmena.Když se přestěhoval do Olomouce, chtěl si koupit celý fotbalový klub. Před sedmnácti lety však u manažerů Jiřího Kubíčka a Jaromíra Gajdy nepochodil.
"Jsem za to rád. Dnešní stav je optimální," tvrdí v rozhovoru pro MF DNES Josef Lébr, spolumajitel a předseda představenstva Sigmy. V čele společnosti nahradil Gajdu a převzal i pravomoci rezignujícího Kubíčka.
Jedna éra končí, druhá – podnikatele milionáře, co dělá fotbal pro zábavu – právě začíná. Rodák z Mostu chce na Hané sklízet úspěchy i na hřišti.
Myslí to vážně.
Když jste se v roce 2002 poprvé stal předsedou, prohlásil jste, že v klubu jsou dva špičkoví manažeři, o které by byla škoda přijít – o Jiřího Kubíčka a Jaromíra Gajdu. Znovu jste v čele Sigmy a Kubíček končí, Gajdovo místo je vaše. Už to není taková škoda?
Co jsem řekl, si myslím i teď. Oba dva jsou špičkoví manažeři a dovedu si představit, že Jirka Kubíček by se bez problémů chytil v hodně klubech. Pan Gajda je zkušený funkcionář, jehož výměna byla dlouhodobě plánovanou záležitostí. Už před rokem mi říkal, že se blíží důchod a jestli jsem připravený, ať si znovu prohodíme funkce. Chtěl trošku pracovně zvolnit. Dělá tady ekonomiku, dokončuje stavbu tribuny. Řekl jsem mu, že až nastane čas, uděláme to.
Jiří Kubíček při odchodu upozornil na porušování organizačního řádu klubu, na napjaté vztahy ve vedení. Bylo v Sigmě dusno?
Denně jsem tady nepracoval, takže nemohu soudit. Dusno se ale může vytvořit v každém podniku po dlouholeté spolupráci.
Jsou vaše první dny v čele Sigmy hektické?
Rozdělili jsme si práci. Denně jsem ve styku s panem Psotkou a panem Chromým. Do začátku přípravy chceme mít jasno, kde který hráč bude. Většinu času trávím prací pro Sigmu. Můj pracovní den je asi dvanáctihodinový.
Když jste před třemi lety končil jako předseda, uvedl jste, že nešlo skloubit vaše podnikání s působením v klubu. Co je teď jinak?
Tehdy to nešlo, protože jsem byl ve fázi velkého rozvoje svých společností. Nebyl jsem schopný ušetřit čas, který mám teď. Nedá se to srovnat, protože tenkrát jsem mohl fotbalu věnovat dvě hodiny denně. Nyní vidím za víkend tři až pět utkání. Fotbalu se věnuji intenzivně – jak sledováním zápasů, tak funkcionářskou prací.
Jste přesvědčen, že podobný problém jako před lety nenastane?
Momentálně si umím udělat čas tak, jak potřebuji. Už nejsem tlačen povinnostmi ve společnostech, kde jsem dělal výkonnou práci. Teď mě ředitelé seznamují s tím, co se ve firmě děje.
Hlavně dohlížíte?
Mám spíše dohled. Já jsem dost společností před začátkem krize stihl úspěšně prodat.
V obchodním rejstříku jste registrován ve vedení jedenácti firem. Je to přesné číslo?
Jako akcionář jsem v šestadvaceti společnostech. To, co jste našel v obchodním rejstříku, jsou firmy, kde jsem v představenstvu, dozorčí radě, nebo majitel.
Spojení bývalý fotbalista a úspěšný byznysmen mi nejde dohromady. Jaký je váš příběh?
Mně fotbal naopak pomohl. Když jsem hrál v Baníku Most, zřídilo se pro fotbalisty pracovní zařazení. Mně byl přidělen monitoring Krušných hor, což byla zajímavá práce, která nevyžadovala stálou přítomnost. Pochopil jsem, že je možnost si vydělávat tím, že jsem začal dělat speciální činnost, která se jmenuje inklinometrie (měření odklonu vrtu od svislice – pozn. red.). Protože jsem báňský inženýr a měl jsem kvalifikaci. Práce mě chytla a brzy jsem začal dělat byznys. Na fotbal a pískání už nezbýval čas.
Takže jste ukončil kariéru?
Nelituji toho, protože na úspěchy v reprezentaci to nebylo a já rád dělám všechny věci naplno a úspěšně. Začal jsem podnikat v sedmadvaceti letech v roce osmdesát osm. Za rok jsem podnikal naplno a s kariérou hráče skončil. Každý by měl cítit, na co má – a ve finále se tomu oddat. V byznyse jsem schopnější než na hřišti. Nedá se říct, že fotbalista nemůže být dobrý byznysmen.
Život v Olomouci vám vyhovuje?
Já už se spíše cítím Olomoučákem. Úspěšnou část života trávím v Olomouci. Mám tady dvě děti, rodinu, barák. Všechno spojuji s Olomoucí. Taková perlička: jednou jsem nastoupil za Sigmu proti německému klubu ze třetí ligy. Dokonce jsem jako bek vstřelil branku. Bylo to v přípravě. Tehdy mě hráči vyhecovali a já odehrál celé utkání. K mému překvapení mě deník Sport uvedl jako autora branky a vůbec se nezajímal, jak to, že gól střílí hráč, který není v kádru (směje se). Člověka potěší, že si občas už jako funkcionář šel zahrát bago s Ujfalušim či Kováčem.
Byl jste jako hráč nervák?
Jsem typ hráče, který, když je na hřišti, chce vyhrát za každou cenu a pro vítězství je schopen udělat cokoliv. Proto nemám rád hráče "leklé ryby". Raději mám ty, kteří jezdí po zadku. V našem týmu se mi líbí Míša Hubník. I když nedal moc gólů, je typem hráče, který na hřišti nechá vše. Bije se, spousty ran schytá a spousty jich rozdá.
Taky dostal dvě červené karty.
No, dobře. V Olomouci jsem hrál malou kopanou. Třikrát jsme ji vyhráli a má pověst nebyla zrovna za hodného hráče. Červených karet jsem pár měl. To je můj styl hry. Spoluhráči ví, že se mi na hřišti absolutně mění povaha. Mozek najednou funguje jinak. Jsem typem nerváka, který křičí. Když si to uvědomím po zápase, divím se, že jsem to mohl být já.
Jste za slušného hráče v byznyse, nebo je to jako na hřišti a bez ostrých loktů se neobejdete?
Jako byznysmen jsem považovaný za tvrdého, ale doufám, že nenajdete nikoho, kdo by řekl, že jsem ho okradl, nebo mu zůstal dlužný. Byznys dělám slušně, i když tvrdě.
V online rozhovoru pro iDNES.cz jste uvedl, že jste se ve fotbale setkal s korupcí. Kdy a kde?
Kdo byl ve fotbale jako hráč, rozhodčí, funkcionář a řekne, že se nesetkal s korupcí, je lhář. Setkání s korupcí je i slíbený sud piva na vesnici. S korupcí jsem se setkal, ale celospolečensky ji odmítám. Jako podnikatel jste s korupcí konfrontován denně. Je to tristní. Je velmi těžké těm tlakům odolávat. Budu rád, když se s tím začne něco dělat. Není to dlouhodobě únosný stav. Je strašidelné, za kterými státy jsme v hodnocení zemí z hlediska korupce.
Usilují vaše firmy o státní zakázky?
Naštěstí firmy, které dělaly státní zakázky, už nemám. Prodal jsem je a nemusím to už řešit. Lobbisté chodili a nabízeli své služby. Je to hodně nepříjemná záležitost.
S korupcí jste se setkal jako hráč, rozhodčí či funkcionář?
Na všech třech postech. Setkat se není to samé jako ji dělat. To téma bych už nechal.
S korupcí jste se setkal také letos. Olomouc se po nařčení klubu Bohemians Praha namočila do údajné korupční kauzy. Najednou jste vystoupil z ústraní a stal jste se jediným mužem, který Sigmu očisťoval na veřejnosti. Proč vy?
Má to dvě roviny. První: v té době jsem byl akcionář a místopředseda představenstva. Druhá: cítil jsem hroznou křivdu. Hodně se mě to dotklo. Měl jsem potřebu říct svůj názor a kolegové souhlasili. V první fázi to bylo rozumné, protože za viníka byla označena Sigma. Ve druhé fázi byl označen konkrétní funkcionář – a ten se už obhajoval sám, což bylo namístě.
Jak se na obvinění majitele Bohemians Praha Karla Kapra díváte s odstupem času? Vysvětlil jste si to jako útok na Jiřího Kubíčka?
Nemyslím, že to byl útok jen na pana Kubíčka. Podle mě to souviselo s kauzou Bohemek. Někdo si řekl: "Pojďme zabít několik much jednou ranou. Udělejme útok na Kubíčka, na Ficnera, shoďme Olomouc, protože my se budeme horko těžko zachraňovat. Zoubek je v Kladně, takže jeden z nich by mohl spadnout." Akorát asi nepočítali s naší reakcí, že se začneme tak rychle bránit. Řekli jsme, ať to disciplinární komise vyšetří a objeví důkazy.
Opravdu jste neměl pochybnosti, že nikdo ze Sigmy úplatek nenabízel ani nepředal? Nebo jste chtěl zjistit pravdu, i kdyby poslala Olomouc pryč z ligy?
Já se na to dívám ještě jinak – představte si, že jste ve firmě v postavení, ve kterém víte o toku peněz. V Sigmě je jen jedna pokladna, jeden účet. Vše funguje transparentně. A někdo řekne, že od někoho dostal tři sta tisíc. První otázka, která mě napadne, je: Kde se ty peníze vzaly? Myslíte si, že někdo přišel a dal svých tři sta tisíc? To je nepravděpodobná verze. Nedovedu si představit, kdo peníze mohl přinést. Že by se složili hráči? To je blbost. Ze svého nebudou dávat peníze, když ví, že Střížkov přejedou tak jako tak.
A tak jste získal jistotu, že se jedná o křivé obvinění?
Ano, z toho jsem vycházel. Proč by dal někdo tři sta tisíc, aby si zařídil vítězství proti klubu, jako je Bohemka? To mi hlava nebrala. Navíc proč by to Bohemka měla pouštět Olomouci za tři sta, když hraje za tři sta padesát tisíc svých prémií a tři sta měla slíbených z Jablonce?
Otazníků zůstalo více.
Kauzu hodnotím tak, že poškodila fotbal a poškodila Sigmu. Je úplně jedno, že se řeklo, že Sigma v aféře nejela. Teď zase přišel Kapr s detektorem lži v Maďarsku. Nevím, jestli hráčům pokládali otázky v maďarštině. Mně to přijde zcela scestné. Proč jeli na detektor lži do Maďarska?
Prý mají i jiné důkazy.
Prý měli i peníze a obálku. Měli ji hned poskytnout policii a ne posílat peníze bankovním převodem. V tom případě by policie mohla hledat otisky prstů a musela by konstatovat, že žádné nejsou. Kauza by skončila. Oni znehodnotili důkazy, a proto zůstává jakási pochybnost.
Nepochybil i Petr Drobisz, když se po nařčení vyjadřoval v médiích hodně opatrně? Rozumím, že byl v šoku, ale já bych v jeho případě ostrými výrazy nešetřil.
Podívejte se na to jeho očima. Obviní ho představitel jiného klubu a on řekne, že to neudělal a vezme si právníka, který ho bude zastupovat. Co víc by mohl udělat? V jeho případě je to těžké. Jednou už byl neprávem z něčeho obviněný. I když se to vysvětlilo, veřejnost pak na něj koukala skrz prsty. Dokážu si představit, v jaké psychické situaci byl. Řvát na všechny strany by mu moc nepomohlo.
Cejch podvodníka na něj padl. A padl i na Sigmu, souhlasíte?
Určitě jo. I když se to vysvětlí, vždycky bude pochybnost a lidé si řeknou: "Pozor, něco na tom může být." V tomhle je to nehorázné.
Máte zprávy, kam směřuje policejní vyšetřování?
Popravdě, pustil jsem to z hlavy. Kdyby bylo něco nového, policie by nás kontaktovala. Já se vždy dívám dopředu na pozitivní věci.
Jak reagovali na aféru sponzoři?
Měl jsem schůzku s Tipsportem, což je náš největší sponzor. Vysvětloval jsem mu situaci. Všichni sponzoři nám vyjadřovali spíše podporu. Negativní odezvu jsem nezaznamenal, i když se všichni na aféru ptali.
Na Sigmu letos chodilo o pět set diváků v průměru méně než loni. Odrazila se kauza na návštěvách?
Návštěvy jsou pro mě velkým zklamáním. Zázemí na stadionu se zlepšilo, všechno jde nahoru, ale lidé ubývají. Dali jsme nejvíce branek, stylem hry patříme mezi tři mančafty, které hrají v lize nejhezčí fotbal. Co by chtěl fanoušek víc?
Everton FC.
Dobře, ale s Evertonem se nedá hrát každý týden. Jednou za čas sem musí přijet Příbram a Budějovice. Jde o klubizmus. Když přijdu na Everton, kde už nebyly lístky, měl bych přijít i na Budějovice.
Třeba divákům chybí osobnosti na hřišti, mladí odcházejí do ciziny příliš brzy.
Vím, ale podle mě je třeba nejlepší střelec ligy osobnost. To, že ho trenér nepovolá do reprezentace a povolá hráče, který střídal v Jablonci, je na jinou debatu. Byly tady charismatické osobnosti jako Lauda či kanonýr Drulák, ale osobnosti máme a zaslouží si větší podporu.
Podnikáte v různých oblastech. Prodal jste firmu, která se zabývala realitami. Na jakém odvětví jste nejvíc zbohatl?
Na počítačích. V roce devadesát jsme dělali speciální aplikace řízených procesorů. Marže byly ve skutečně velkých číslech. Když jsem za posledních pět let prodal téměř dva tisíce bytů, dovede si každý udělat obrázek, že jsem nějaké peníze získal. Dá se snadno spočítat, kolik stojí byt v Olomouci.
Cítíte se bohatý?
V jisté fázi nepočítáte bohatství na peníze, protože podnikání není otázka peněz. Peníze jsou vyjádřením úspěšnosti obchodu. Už nejste schopný finance utrácet a při mém stylu života je spotřeba nízká. Většinu času věnuji sportu. Badminton, tenis, fotbal, hokej – to jsou sporty, které hraji aktivně. Občas zajdu na golf. Má finanční potřeba není zdrcující. Koupím si raketu, tenisky.
Nefigurujete v žebříčku nejbohatších Čechů. Nechcete být vidět?
Nechci být zařazovaný do českých forbesů, protože není můj životní styl, abych figuroval v nějakých žebříčcích. Dostatečné bohatství mi umožňuje dělat svého koníčka, tím myslím práci v Sigmě, a to je pro mou spokojenost důležitější. Chci dokázat něco, co v Olomouci ještě nebylo. Chci Sigmu posunout o kousíček dál.
Olomouc ještě nevyhrála trofej. Je pro vás výzva být nejlepší?
Jasně, chci být nejlepší. Otázka je, jestli je na to Sigma připravená. Na rovinu říkám, že by mě neuspokojovalo hrát střed tabulky. Při diskusích s trenérem se snažíme, aby mužstvo nebylo oslabené a měli jsme zdvojené posty. Trenér má největší zodpovědnost za mužstvo, ale důležité jsou peníze. A to je práce pro členy představenstva. Všichni se snaží získávat finanční prostředky. Když naplníme rozpočet, nemusíme nikoho prodat. To je optimální stav, abychom mohli o nejvyšší mety bojovat.
Zájem ruského klubu je o útočníka Ordoše, nabídky má i Tomáš Janotka. Zůstanou?
Zájem je o sedm hráčů základní sestavy. Nyní žádného prodat nechceme, ale může se stát, že dostaneme nabídku a my spadneme ze židlí. Pak trenér řekne: "Tohle nám za risk stojí, nebo toho hráče nutně potřebuji." I to je jeho nová role. Teď jsme dostali konkrétní nabídku na jednoho hráče a trenér řekl, že by si nedovedl představit, že by o něj přišel. Tak jsem zájemci oznámil: "Sorry. Hráč neodejde a v dimenzích vaší nabídky sem vůbec nejezděte."
Já si zase nedovedu představit, že v českém klubu má hlavní slovo v přestupové politice trenér.
Dobře, ale my jsme nastavili nový model, kdy trenér řekne, s kým chce hrát. Představenstvo pak posoudí finance. Musíme najít průsečík, kdy to bude finančně uspokojující pro Sigmu. Představenstvo je přichystané slyšet, co říká trenér.
V Sigmě zanikla funkce sportovního ředitele a nahradil jste ji tříčlennou sportovně-technickou komisí. Inspiroval jste se někde, nebo zkoušíte neznámý model?
Vytvoření komise mi přišlo nejrozumnější. Gusty Chromého i Zdeňka Psotky si vážím jako odborníků, kteří poznají, co v hráči je. Já jim do diskuse taky mohu něco vložit. Vždy se můžeme vrátit k modelu sportovního ředitele. S trenérem Psotkou se můžeme přít o jednotlivosti, ale filozofii máme stejnou. Nebudu mu vstupovat do kompetencí, nehodlám mu říkat, kdo má hrát. Zodpovědnost při neúspěchu je jen jeho, ale chci mu vytvořit zázemí a kádr, aby měl možnost hrát o mety, které po něm chce představenstvo.
Předpokládám, že tuhle změnu trenér Psotka kvitoval. Jiří Kubíček dovedl svou představu o sestavě sdělit, ne-li přímo prosadit.
Dokud nemáme výsledek práce, nemůžeme hodnotit, co je dobře. Potřebujeme, aby divák byl trošku trpělivý. Jsem rád, že Zdeněk Psotka tady je, že ustál podzimní krizi. Patří k nejkvalitnějším koučům v lize. Zažil jsem zde hodně trenérů a Zdeněk na mě působí jako nejkomplexnější. Má ujasněnou trenérskou vizi. Tím, že je osobnost, jsou s ním tvrdší názorové výměny než s trenérem, který si nevěří. Nemám rád lidi, kteří se schovávají za alibi – a on se neschovává.
Pokud by v Sigmě Psotka skončil, zasedne automaticky do komise jeho nástupce?
Teď jste mi položil nejtěžší otázku rozhovoru. S jeho osobností si to dovedu představit, ale upřímně řečeno, s některými trenéry si to představit neumím. Mohlo by dojít k přehodnocení celé situace.
Jaká další rozhodnutí jste již stihl udělat?
Hráčům jsem sdělil filozofii klubu. Když vezmu slovo "bonus", tak to je něco za něco. Neumím si představit, že budu prémiově odměňovat hráče jen za to, že chodí do práce. Chci změnit strukturu smluv.
Což se hráčům, kteří si nevěří na základní sestavu, nebude líbit.
Je možné, že to je důvod, proč jsou proti. Musí si uvědomit, že volných hráčů je dost. Vše půjde spíše do motivačního prvku. Jen motivace může tým posunout nahoru.
Sigma je váš koníček. Bavíte se?
Teď to je stres. Líbí se mi, když máme zápasy. Práce kolem k tomu patří a mě svým způsobem i baví. Baví mě být u zrodu, když se tvoří mužstvo. Je dobrý pocit, že něco budujete. I v podnikatelské kariéře jsem spoustu věcí postavil, nebo zrenovoval – ať už historické, nebo nové budovy. Když se pak ohlídnete a vidíte, že něco za vámi zůstalo, je to pěkné.
Můžete říct, že fotbal milujete?
Ano. Fotbal je u mě hodně vysoko postavený. Část peněz dávám do kultury, část do lékařství. Do fotbalu přispívám tím, že jsem sponzor, sháním partnery a teď do toho chci dát i svůj obchodní um. Fotbal miluju jako své hlavní téma zábavy, ale neberu ho jako hračku, která by mě mohla přestat bavit.
Co milujete, můžete i nenávidět.
Představenstvo mi dalo důvěru a stejně tak mi ji může sebrat. Je to demokratický orgán.Nebude-li spokojeno s mojí prací, může mě odvolat.
Nechcete koupit nadpoloviční většinu akcií a stát se majoritním vlastníkem klubu?
Ne, to by nebylo dobře. Máme sponzory a nedovedu si představit, že by dávali finance do privátní firmy. Je správné, že vlastním nějaké akcie, protože tím dávám najevo, že bojuji i za své peníze. Klub by měl stát na více pilířích, aby se nestalo, že jednoho z akcionářů to přestane bavit. Nebylo by správné, aby kdokoliv navyšoval svůj podíl nad padesát procent.
Neláká vás být českým Romanem Abramovičem?
Společenská prestiž fotbalu v zahraničí je vyšší než v Česku. Mně spíš fotbal může v některých firmách i škodit, kdežto v zahraničí pomáhá.
Sigma se považuje za rodinný klub. Fanoušci vnímali Kubíčkův odchod jako ztrátu srdcaře a mají obavu, že Olomouc se dostává do rukou byznysmena. Bojí se oprávněně?
Sigma byla moje srdeční záležitost už když jsem bydlel v Ostravě. Jak jsem se sem přestěhoval, v roce 1993 jsem vyjednával o koupi celé Sigmy. Chtěl jsem mít sto procent. To málokdo ví. Přišel jsem s nabídkou a pan Gajda s panem Kubíčkem ji neakceptovali. Teď jsem rád, že to tak dopadlo. Obava fanoušků spíše pramení z neznalosti. Vím, kdo chodí do kotle a s řadou fanoušků jsem hrával malou kopanou. Znají mě, ale nevím, jestli si mě ztotožní s tím samým Lébrem – s člověkem, co sedí v čele představenstva.
Jste hodně vytížený, máte tolik času na rodinu a zájmy, kolik si představujete?
Čas na rodinu si udělám vždycky. Mám hobby, které dělám doma – a tím jsou akvarijní ryby. Chovám je od deseti let.
Máte velké akvárium?
Chystám teď jedno o dost větší. Mám klasické rybičky, protože mám rád, když se rozmnožují.
josef lébr
|
