Byl to pro vás smutný podzim?
Ono se to takhle nedá říct. Měli jsme nějaké plány a fotbal se dá plánovat ve všem kromě výsledků. Mohli jsme mít daleko víc bodů. V řadě utkání jsme byli lepší, ale prohráli jsme je, nebo zremizovali. Bylo to třeba hrubou chybou nebo nezodpovědností hráče. Remíza na Žižkově, porážka ve Vítkovicích, remíza s Frýdkem-Místkem, porážka v Sokolově. Hodnocení sice není dobré, ale neberu to tak, že bychom zuby nehty uhráli těch osmnáct bodů. Spíš jsme měli na to, aby jich bylo víc, a to je dobrá výchozí pozice.
Zmiňoval jste hodně utkání, ale co třeba Pardubice doma? Prohráli jste 0:2 a mně to tenkrát přišlo jako vrchol bezmoci...
Viděl bych ho jako vyrovnané utkání, které bylo o tom, kdo dá první gól. Štěstí se k nám nepřiklonilo. Zase jsme prohráli. Podívejte se třeba na Dynamo se Žižkovem. Viděl jsem to v televizi. Dynamo bylo do 70. minuty horší a vyhrálo 2:0. Něco takového nám prostě chybělo. Tím nechci říkat, že výkony hráčů nebyly špatné. Hráči hráli hodně nezodpovědně, nedávali do toho všechno, co v nich je.
Po zápase s Pardubicemi se řešila i pozice trenéra Frňky. V 80 procentech případů by to kouč neustál. Proč jste ho podrželi?
Zaprvé nerad měním trenéry. Hráči jsou zvláštní zaměstnanci a radši podržím trenéra proti nim, než ho hned měnit, dokud jsem nevyzkoušel jiné nástroje. Druhá věc je, že trenér Frňka je lidsky velmi slušný a seriózní člověk. A to oceníte. Zatřetí jsme věděli, že se blíží návrat trenéra Nádvorníka. Za 25 let, co dělám fotbal, bylo období pod Nádvorníkem tím nejlepším, co jsme tady měli. Tak jsme si řekli, že počkáme, neuspěcháme to. Když se před třemi lety dostal do těch svých problémů, i Petr Frňka se zachoval tak, jak se nevidí. Když jsme ho povyšovali z asistenta na hlavního trenéra a řešili s ním podmínky, řekl: Samozřejmě mi můžete přidat, to má každý rád, ale taky myslete na rodinu Romana Nádvorníka, která má problémy.
A jak to s ním vypadá teď po návratu Romana Nádvorníka?
Bohužel to vypadá, že nebude na pozici asistenta. O jeho zařazení jednáme, ale to rozhodnutí je na něm. My máme nějakou představu. Chceme, aby v klubu pokračoval, ale také musím říct, že mezi ním a hráči nefungovala chemie, která by měla. Toho jsme si vědomi. Nádvorník si složí realizační tým a počítáme, že dojde k jedné změně. Očekáváme od toho to, že se vrátíme na pozice, kde jsme byli. Na špičku.
Tři roky byl mimo fotbal kvůli problémům s podnikáním. Může se na něm projevit pauza?
Jsem s ním v kontaktu celé tři roky. Kdybych nevěděl, co se mu stalo, tak z jeho chování a jednání a vizáže nic nevím. Musíme počítat s tím, že to nevyjde, ale věříme, že na to navážeme.
Kdy jste vůbec dospěl ke zjištění, že trenér Frňka už z týmu nedokáže dostat víc?
To se nedá úplně říct. Už jaro nebylo podle našich představ. Skončili jsme pátí, splnili jsme cíl, ale výkony nebyly tak dobré. Dobrý pocit jsem z toho neměl od léta, ale jen pocit. A pořád se to stupňovalo. Ty Pardubice byly takové, že už se nedaří, a začali jsme jednat.
Často se říkalo, že máte kvalitní tým, hráli jste lépe a podobně. Nebylo na škodu, že hráči byli až moc chválení?
Já bych řekl, že byli chválení od vás novinářů. Všude se psalo: Táborsko hraje dobrý fotbal. Jedeme do Táborska, to bude těžký soupeř. Kvalitní mančaft. Bude hrát nahoře a všude jsem slyšel jen chválu. A já jsem některé hráče upozorňoval, že jen se jich někdo dotkne, už se rozčilují, všechno je rozhodí a kritiku ode mě slyšeli.
Trenér Frňka teď po podzimu upozorňoval i na to, že je nutné posílit útok. S tím souhlasíte?
Určitě, ale jde o to, že nejsou lidi. Není to tak, že trenér Frňka to říkal, a my mu to nesplnili. Samozřejmě, kdyby si vytipoval hráče a ten přišel, že chce 80 tisíc, tak mu je nedáme. Ale na penězích jsme se vždy uměli dohodnout. V tuhle chvíli kvalita na trhu není. Mrázek sice nedal tolik gólů, ale svojí pracovitostí pro mužstvo odvedl dost. Předtím jsme tu měli Strnada a Slepičku. Slepička dobrý, ale pořád byl zraněný. U Strnada už to rychlostně nebylo ono. Doma to ještě šlo, ale venku ne. No a my útočníka hledáme dodneška. Kdo je dneska kvalitní útočník ve druhé lize? Mně se líbil Kuzmanovič z Opavy nebo Smola. A to je asi všechno.
Jak vůbec hráči slyší na značku Táborsko?
Máme dobrou pozici v tom, že dáme slušné peníze, a hlavně platíme včas. Náš problém je zázemí. A možná to i někteří současní hráči vnímali a ztratili motivaci v tom smyslu, že je jedno, jací budeme, ale stejně do ligy nepůjdeme, protože nemáme stadion. Hráči nás vnímají tak, že platíme, ale do ligy se s námi nedostanou.
Zápasy jste viděl všechny?
Všechny, doma i venku. V létě jsem viděl i všechny přáteláky. V zimě jsem byl na dovolené na Floridě, tak jsem o jeden nebo dva přišel.
To je hodně velké nasazení...
Dělám to proto, že to mám rád. Bez udání pořadí mám rodinu, práci, fotbal. A manželka říká, že mám fotbal, práci, rodinu. Nic víc dělat nechci, víc bych nestihl. Když áčko hraje, manželka jednou za rok řekne: A musíš jezdit do Třince? Říkám, že musím, ale když už tam jedu, snažím se to spojit s nějakými dalšími schůzkami, abych tam nejel jen na fotbal. A když vyhrajeme, tak cestou zpátky se stavíme na kafe, na jídlo a klídek. A když prohrajeme? Za tři hodiny jsme doma...
Dost to prožíváte. Pamatuju si, když jste minulý rok hráli doma s Opavou. Prohrávali jste 0:2, nakonec to skončilo 2:2, ale po velké šanci jste mohli i vyhrát. Tam jste na konci, slušně řečeno, hodně vyváděl...
Na rozhodčí. Jasně. Pechanec. Penalta byla a on ji neodpískal. To jsem byl i za Damkovou. Po zápase jsme pak s rozhodčím mluvili, řekl mi, že to neviděl, a já mu věřím. Ale jo, jsem hodně emotivní, prožívám to. Jinak by mě to nebavilo. A dělám to všude. U přípravky, u žáčků, u béčka. Chodím po těch zápasech, protože chci mít přehled a chci vyhrávat, a pak nemám rád nějaké alibistické výmluvy.
Když jste v roce 1991 šel do fotbalu, měli jste už tenkrát ambice hrát druhou ligu?
Tenkrát jsme na Spartaku v Sezimově Ústí hráli I. A třídu, dělal jsem sekretáře klubu. Přáním bylo postoupit do krajského přeboru. Hráli jsme spodek kraje, chtěli jsme hrát střed. Šest let jsme hráli I. A třídu, tři roky kraj, sedm let divizi, tři roky ČFL a nebylo to tak, že bychom vyskočili rychle nahoru. A když jsme u těch čísel, tak mi vychází, že příští rok postoupíme do ligy. Příští rok totiž budeme ve druhé lize osm let. Držím se hesla: Pojďme to dělat tak, jak to děláme, a vždy o něco líp. A co v tuhle chvíli znamená dělat to líp? Postoupit do ligy. Samozřejmě postavit stadion, zlepšit marketing. To jde všechno ruku v ruce s tím. Sportovně jsme se na nějakou úroveň dostali. Teď ale musíme zlepšit infrastrukturu.
