„Podepsali jsme smlouvu o smlouvě budoucí,“ nastínil Lukáš. I proto původně tvrdil: „Raději bych rozhovor dělal třeba za tři měsíce, až budu mít podepsanou finální smlouvu.“ Včera však otevřeně mluvil o budoucnosti Dukly, jejím vztahu s armádou i o korupci v českém fotbalu.
Dukla dostala nabídku na koupi druhé ligy nenadále, už několik týdnů máte za sebou kolotoč jednání. Nelitujete někdy toho, že jste na nabídku Jakubčovic kývli?
Nelituji, opravdu ne. Stejně by to jednou muselo přijít. Dukla má takovou tradici, že by se jednoho dne do vyšší soutěže musela vrátit.
Ten čas přišel teď?
Myslím, že ano. Dlouho v Česku byla určitá averze k Dukle, ve fotbalové i v laické veřejnosti. Říkalo se, že jsme protežovaný klub. Ale dnes je 17 let po revoluci a já mám pocit, že se vztah veřejnosti k našemu oddílu trochu změnil. Třeba už se tak často nesetkávám s tím, že by nám někdo nadával do zelených mozků nebo do lampasáků.
Pojďme k současnosti. Kolik stojí v roce 2006 druholigová licence?
Tolik, kolik si dohodnete (úsměv). Je to pouze záležitost jednání, nabídky a poptávky. A v tomto případě byla cena taková, že byla pro Duklu přijatelná.
Dukla hraje až přebor, pátou ligu. Rozpočet pro druhou nejvyšší soutěž se pohybuje o několik řádů výše. Máte nějakého nového sponzora, který by Duklu finančně zajistil?
Řeknu to takhle: ta nabídka přišla tak rychle, že jsme ani neměli čas hledat nikoho, kdo by za námi stál. Teprve teď, když jsme podepsali smlouvu o smlouvě budoucí, začínám řešit otázky financování. A věřím si, že je vyřeším. Na 99 procent už mám někoho, kdo by měl být dostatečně silný, aby nás podpořil.
Je těžké shánět v současnosti peníze na fotbal?
Nepovažuji za neřešitelný problém sehnat sponzora v Praze, na druhou ligu a pro Duklu. A s výhledem na postup do první ligy, to přece není vyloučená věc. Pořád mluvíme o klubu, který má slavnou tradici, a jsou lidi, kteří to vnímají. Kvůli své historii je Dukla dobrou podnikatelskou příležitostí.
Kdo je předseda Dukly Marek Lukáš
|
Marek Lukáš se narodil v roce 1956, má titul inženýra. Patnáct let podniká ve stavebnictví, v Dukle působí od roku 2000. „Syn se tehdy rozhodl, že bude hrát za Duklu fotbal,“ popisuje začátek funkcionářské kariéry. Má dvě děti, syna a dceru.Nemáte strach, že by vám peníze mohly dojít? Respektive že už nebude ochota dávat peníze do fotbalu tak, jak se to stalo právě v Jakubčovicích, od nichž soutěž kupujete?
Samozřejmě, že se zdravě obávám budoucnosti. To ale pro mě patří k fungování dobrého klubu, aby si neustále pevně hlídal svou finanční budoucnost. Ano, i my se zdravě obáváme toho, abychom rozpočet zajistili. Ale jsem přesvědčený, že to zvládneme.
Abychom nezapomněli na konkrétní čísla: s kolika penězi plánujete ve druhé lize hospodařit?
Nechal jsem si sestavit rozpočet a myslím si, že se vejdu do deseti milionů. I když určitě zaznamenáte hlasy, že je to málo.
Přijde to i mně: třeba na Žižkově před sezonou hovořili ne o deseti, ale o desítkách milionů.
To jsme ale znovu u toho, jak kdo hospodaří, jak je šikovný a jak si umí ošetřit náklady tak, aby byly co nejnižší. A já si v tom věřím. 15 let podnikám a myslím si, že náklady umím snížit. Bude mi stačit těch deset milionů.
Kromě peněz vám může hodně pomoci i historie klubu. Plánujete třeba spolupráci s některými legendárními fotbalisty Dukly, jako je třeba pan Masopust?
Byl bych velice rád, kdyby nám osobnosti, které značku Dukly budovaly a byly aktéry slavné éry minulosti, pomohly vrátit Duklu zpět do velkého fotbalu. Záleží na nich, do jaké míry nám budou ochotni pomoci. Vím, že nám fandí, ale o spolupráci jsme se ještě nedomlouvali.
Ještě se jednou vraťme do historie: když Duklu koupila v 90. letech Příbram, tvrdila, že je jejím nástupcem. Platí to stále?
Je to otázka na lidi, kteří v minulost jednali jak za Duklu, tak za pana Starku. My se cítíme jako následovníci Dukly, už proto, že hrajeme v Praze na Julisce. A že je část trofejí vystavena v Příbrami? Myslím si, že to lze v klidu vyřešit, ale teď na to není kvůli mediální kampani okolo pana Starky správná doba.
Probrali jsme peníze i minulost, ale co sportovní stránka? Co si vlastně od druhé ligy nejvíce slibujete?
Jak to jen říct. Musel bych vám odpovědět, že je tu určitá perspektiva, že druhá liga je odrazový stupínek někam výš. Ale nemůžu říkat na cestě kam, to bych musel mít požehnané i od armády. Řeknu to tedy takhle: cílem sportovce i sportovního klubu, ať už jde o pětiboj, skok vysoký nebo fotbal, je vždycky to, že se člověk chce zlepšit a chce jít nahoru, vyhrávat. Stejnou filozofii vyznáváme i my. Jsme přesvědčeni, že hrát druhou ligu můžeme. Následně budeme řešit, co dál.
Mluvil jste o roli armády. Jaký je v současnosti vztah fotbalové Dukly k ní?
Jasně daný. Jako fotbalový klub fungujeme na Julisce, která je v majetku ministerstva obrany a ve správě Armádního sportovního centra. Nejsme ve svém, ale v cizím majetku - podle toho se tam i musíme chovat. I když musím říct, že nám armáda zatím vychází maximálně vstříc. Na druhou stranu má samozřejmě svá pravidla a my nemůžeme chtít nemožné. Dnešní Dukla je atletická. Tomu se musíme přizpůsobit.
Podle článku Lidových novin nebyli někteří atleti Dukly zrovna nadšení z toho, že by se na Julisce měla hrát druhá fotbalová liga.
Dopoledne jsem měl jednání s panem plukovníkem Priščákem (ředitel Armádního sportovního centra Dukla) a i on mi říkal, že názory atletů jsou smíšené. Že se obávají toho, abychom je neomezovali. Jako předseda Dukly vím, že je potřeba najít takový režim, aby k tomu nedocházelo. Jinak na Julisce nemůžeme fungovat.
Jak by měl ten režim vypadat?
Podstata je v tom, že i ve druhé lize budeme fungovat stejně jako teď v pražském přeboru. Naše představa je taková: na Julisce bude znovu fungovat jedno mužstvo, znovu tam budeme hrát jednou za dva týdny soutěžní utkání, znovu budeme jednou týdně trénovat na hlavním hřišti. Zbytek na vedlejším. Na tom by se nemělo nic měnit. Ale definitivní vyjádření armády ještě nemáme, což znamená jediné: jednat dál.
Kde by družstvo v týdnu trénovalo, kdybyste podle plánu měli na Julisce být jen jednou týdně?
Vedle je tréninkové hřiště, to budeme určitě využívat. Dále máme možnost připravovat se na Břevnově, na Strahově, ve Velkých Přílepech. Ale tuto otázku nepovažuji za klíčovou věc dnešních dní.
Ještě na chvíli k Julisce: platíte momentálně ze její užívání?
Současnost bych zbytečně nerozebíral, ale v budoucnosti budeme nájem na Julisce platit. Jeho výše a způsob platby je právě v jednání.
Budou v létě potřeba nějaké úpravy stadionu?
Nebudou, Juliska splňuje dané druholigové parametry.
Naposledy o stadionu: nebojíte se, že na vás nebudou chodit diváci?
Rozhodně nezakládáme rozpočet na příjmech ze vstupného, v této oblasti můžeme být jen příjemně překvapeni. I prvoligová Dukla byla známá tím, že se tam na fotbal moc nechodilo. Vše je otázkou obchodní a reklamní politiky, ale myslím si, že v první etapě lidi spíš chodit nebudou. Nespoléháme na to.
Každopádně se na druhou ligu můžou těšit až od léta. Na jaře bude tým hrát dál pražský přebor, ovšem už pod novým koučem, dosavadní trenér Günter Bittengel odešel na půl roku do Jakubčovic. Co si od toho slibujete?
Máme představu, že pan Bittengel bude v Jakubčovicích trénovat a sestavovat tým pro následné druholigové působení v Dukle. Je jasné, že ze současného kádru část hráčů přejde k nám. Otázkou je kolik. Jednak se musí vyjádřit samotní hráči -tedy ti, kteří budou osloveni. Plus tam může být někdo, kdo se trenérovi třeba nehodí do herní koncepce. Navíc i v současné Dukle jsou určitě aspoň tři čtyři hráči, kteří mají na to být v širším kádru pro druhou ligu. Záleží na nich samotných, jak si o šanci řeknou.
Současná Dukla bude v přeboru fungovat jak?
Trenérem bude pravděpodobně Jiří Němec, taková je představa. V pražském přeboru bychom chtěli dosáhnout co nejlepšího výsledku, máme šest bodů ztrátu na prvního. Od léta pak tým nahradí rezerva. Pokud se tedy nic nezmění, hrála by přebor. Ale byl bych raději, kdyby naše béčko v budoucnu hrálo divizi.
Kde bude rezervní tým působit?
Obávám se, že na Julisku se nedostane. Teď se řeší náhradní hřiště.
V úvodu jste zmínil, že dlouho podnikáte. Jaké jsou vůbec vaše dojmy z fotbalového prostředí? Neříká se o něm moc dobrého, prý vládne korupce, kamarádíčkování.
Zatím jsem na to nenarazil, ale je možné, že někdy narazím. Strašně mě mrzí, že v Česku nemá fotbal dobrý zvuk. Ale to neznamená, že se to nemůže změnit. I v podnikání pro mě platilo, že když jsem cítil, že je něco úplně špatně, je to zároveň příležitost začít to dělat jinak. Dá se říct, že fotbal je téměř, možná úplně na dně. Já jsem však optimista: fotbal je celosvětový fenomén, vynikající podnikatelská i sportovní příležitost. Určitě se jí stane i u nás, otázka je kdy. Rád bych k tomu přispěl.
Takže třeba s korupcí jste se zatím v Dukle nesetkal?
Ne. Dokud budu předsedou klubu, tak se na Julisce úplatky rozhodčím dávat nebudou. To raději odstoupím.
Jak šel čas ve fotbalové DukleFK Dukla Praha byla založena v roce 1948 pod názvem ATK Praha. Před sametovou revolucí se jednalo o nejúspěšnější český fotbalový klub. Celková bilance fotbalistů Dukly: získala celkem deset titulů mistrů Československa, devětkrát vyhrála také Československý pohár. Největšími úspěchy v evropských pohárech je semifinálová účast v Poháru mistrů evropských zemí v roce 1967, v roce 1986 hrála Dukla semifinále také v Poháru vítězů pohárů. Největšími legendami jsou Josef Masopust (jako hráč Dukly vybojoval v roce 1962 i Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy), dalšími hvězdami byli třeba Ivo Viktor, Milan Luhový, Stanislav Štrunc a řada dalších. Stinnou stránkou klubu ale byla jeho pověst protežovaného armádního celku. Po roce 1989 se Dukla začala potýkat s existenčními problémy, v roce 1994 sestoupila do 2. ligy, ale z ekonomických důvodů se nechala zařadit až do třetí nejvyšší soutěže ČFL. Z ní se dokázala vrátit zpět do první ligy, když se předtím spojila s klubem z Příbrami, a dnes hraje jako FK Marila Příbram. Ačkoli se Marila Příbram stala právním pokračovatelem Dukly, pražští stoupenci klubu založili nový FK Dukla Praha, který je nyní účastníkem pražského přeboru. V příští sezoně bude Dukla hrát druhou ligu. |
