Kolik by asi stál?
Částku, za kterou by ho byla Slavia ochotna prodat, může jen odhadnout. "A nemyslím si, že je v dnešní době tolik klubů, které by ji mohly zaplatit," míní. Na několik milionů korun by určitě vyšel, pět, šest, možná více.
Začínal v Chlebičově, kde proháněl míč od pěti let. V jedenácti už byl v Opavě, kde hrál v žácích i dorostu. V sedmnácti letech tam podepsal první profesionální smlouvu. Jeden rok hostoval v Moravsko-slezské lize v Krnově.
Chtěla ho Slavia, ale ne Beránek
A v roce 2000 odešel do Slavie. První rok byl za trenérů Cipra a Jarolíma v základní sestavě. Pokračoval i za trenéra Pešiceho. Až příchodem kouče Beránka se situace změnila, to už moc nehrál.
Odešel hostovat do Hradce Králové a loni začal hostovat v Českých Budějovicích. "V Hradci jsem byl spokojený," míní Sedláček i dnes. Byl tam trenér Uličný, kterého znal z Opavy. "S ním jsem si rozuměl."
Byl dohodnutý, že by znovu přišel do Hradce, a myslel si, že je to dohodnuté. "Na poslední chvíli se moje hostování změnilo, ani nevím proč," říká i dnes. Šel tehdy na jih Čech.
"V Budějovicích jsem odehrál loni na podzim asi nejlepší půlrok, co jsem v lize," říká v téměř pětadvaceti letech. "Nejsem naštvaný, že jsem nebyl v Hradci," přemítal. "Navíc každý viděl, jak Hradec dopadl," připomněl sestup Východočechů z ligy.
Třeba by Hradci pomohl k záchraně. "To si nemyslím. Není to otázka jednoho člověka, ale kolektivu. A ten je tady dobrý, takže jsem spokojený, že to dopadlo, jak dopadlo."
Podzim mu vyšel
Diváci na Střeleckém ostrově ho loni na podzim jen chválili. Když kopal roh či trestný kop, často je přesným centrem nadchl.
Na jaře na něj sem tam i nadávali. "Vnímám to," potvrdil, že z hlediště pokřik slyší. Zvlášť v přerušené hře. "Z Opavy jsem byl zvyklý na něco jiného," poznamenal. "Tam byli asi nejlepší diváci v republice."
V Opavě za jeho působení do hlediště chodilo 15 000 fanoušků a ti uměli mužstvo hlasivkami hnát dopředu. Kdekdo by si vzpomněl, jak za velkého rachotu Opavští často i v posledních minutách skórovali a otáčeli zápasy. "V Praze Slavii diváci také moc nefandí," ví své. Slavia hraje na velkém stadionu na Strahově. "Ale tady je hřiště přímo u tribun, a když diváci zakřičí, slyšíte to moc dobře."
Zda ho hanlivý pokřik fanoušků sráží? "Nepřidá to, když člověk slyší kritiku," potvrzuje, že mu pokřikování příliš nesedí. "Když je kritika pravdivá, tak se nad tím člověk zamyslí."
Po prohře 1:2 se Zlínem
Ale míní, že zápas se Zlínem (1:2) odehráli domácí první poločas hodně slušně. Přesto diváci na hráče křičeli. "Stejně nadávali a pískali. Někdy je kritiky až moc a jindy také málo na to, jak hrajeme."
Někteří diváci už jsou v Českých Budějovicích nervózní, že se nevyhrává. "Určitě byli na podzim namlsaní," připouští Sedláček. "Čekali na jaře asi lepší výkony. Ale neměli jsme doma špatné soupeře, Liberec nebo Zlín, který hraje na jaře dobře," pokračoval.
A vzpomněl si snadno na to, že Jihočechům nevycházejí standardní situace, jak by chtěli. "Dávali jsme z nich spoustu gólů, ale hodně mužstev se na ně zaměřilo. Brání nás poctivěji a také je v tom možná více unfair zákroků."
Obsazení spoluhráči
Vysvětlil, že hráči, kteří standardní situace zakončují, už nemají tolik prostoru. Chlebek, Lafata, na ty si dávají v současnosti hosté veliký pozor. "Je na ně osobní obrana. Myslím si, že jsou na ně soupeři osobně zaměření."
I s hráči z jiných klubů, se kterými se zná, si o tom popovídají. "Když sem jedou, vždy říkají, že mají strach ze standardek, a koukají, aby z nich góly nedostali."
Že by si našel někoho jiného, když má Lafatu a Chlebka obsazené? "Je to otázka štěstí. Někdy se míč odrazí a někdy spadne do branky úplně sám." Ne pokaždé se centr dostane k tomu, koho si vybral, protože hráči změní pohybem celou situaci během vteřiny.
Vykopal se, jak jinak
Trestný kop není otázka talentu, ale cviku, míní dále Lumír Sedláček. Jako malý často pobýval na hřišti a kopal si, tím se i zdokonaloval. Teď když piluje centry, dělá to i proto, aby je skloubil se spoluhráči. Kopací techniku už má stabilní.
Z deseti centrů při utkání by v ideálním případě měl osm či devět poslat přesně tak, jak si představuje. "Ale jsem rád, když mi jich z deseti vyjde pět šest."
V utkání má ve skutečnosti šanci k centru z rohu či trestného kopu tak čtyřikrát pětkrát. "Když vyjdou dva tři centry a jsou dobře kopnuté s dobrým náběhem, všichni v našem mužstvu jsou spokojení."
Naučil se dobře bránit
Zlepšil se v obraně. Hraje na kraji zálohy a nejde to jinak, tudy mu soupeř projít nesmí. "Jsem rád, protože jsem nebyl bránící typ," těší ho. Uznává, že každý hráč musí v dnešním fotbalu umět útočit i bránit. "Musí být univerzál."
Slabina? Možná přihrávka nakrátko, která je při nepřesnosti pro diváky důvodem k pokřikování. "Je to i o sebevědomí. Když se pár kol mužstvu nedaří, pokaždé nám ho trochu chybí."
Jak budou hrát s Příbramí?
Sám na sobě cítí, že proti podzimu to není ono. "Příbram? To je mužstvo, které chce hrát fotbal. A my taky chceme hrát, takže by to mohlo být dobré," odhaduje dnešní možnou úroveň zápasu, který může být na delší čas v Českých Budějovicích v I. lize poslední.
Čtyři roky má Lumír Sedláček přítelkyni Gabrielu, je také z Opavy. Obětovala svou práci, když ho poprvé doprovázela do Prahy. Toho si dodnes vážím," podotkl hráč.
Gabriela se svým přítelem byla v Praze a je s ním i v Českých Budějovicích. "Město se nám líbí, jsme usedlejší a máme radši takové, jako jsou Budějovice, než Prahu," vyznal se hráč.
