Z Plzně odešel loni v létě, poslední sezonu v dresu Viktorie už odehrál jako hostující fotbalista z Juventusu. Sám si však vybral druholigovou Catanii. "Chtěl jsem hlavně hrát, naučit se jazyk a adaptovat se na italský fotbal," vysvětluje.
Minulý týden se Šedivec vrátil domů, ze Sicílie jel plně naloženým autem celou noc. Užije si dovolenou, bude vyčkávat. "Vážně teď nevím, kde budu hrát. Možností je víc, jedná se," říká a přitom si zapaluje cigaretu.
Vidím, že tohohle zlozvyku vás Itálie nezbavila?
To je pravda, ale není to nic divného. V Catanii z dvaceti hráčů kouří patnáct. Bydlel jsem sám ve velkém domě u moře, v cizí zemi.
To tak snadno zvládáte samotu?
Hodně času jsme strávili společně, s klukama z týmu. Italové mluví hrozně nahlas, člověk byl spíš občas rád, že je sám.
Prý jste měl i zahradníka?
To byl pronajatý dům, platila ho majitelka. Chodil každých čtrnáct dnů. Ale nakonec mě naštval, ukradl banány, které jsem pracně vypěstoval. A vypadaly krásně!
Na začátku roku jste odešel od manažera Nehody, teď máte smlouvu s Kramaričem. Proč?
Já patřil manažeru Zíkovi. Ale přestup do Itálie zprostředkoval Nehoda a dostal od Zíky plnou moc. Ale ta spolupráce byla špatná.
V čem?
Třeba jsem mu volal, že něco potřebuju a pan Nehoda hlásil, že se za deset minut ozve. Vůbec nezavolal. To se opakovalo několikrát. Slíboval, že mi sežene bydlení, i toho učitele Italštiny. Nakonec jsem všechno zařizoval sám. První měsíc jsem spal v hotelu, kde mi pak předložili účet na tři tisíce euro. Zaplatil jsem. Pak se ozval před vypršením smlouvy. Že pro mě hodně udělal a ta spolupráce by měla pokračovat. Jenom jsem se pousmál... V té době už jsem měl dvě nabídky, od italské agentury a od manažera Kramariče. S ním jsem se nakonec dohodl a nestěžuji si.
V Plzni máte zažitou přezdívku "Šéďa". Naučili se jí Italové?
To nevyslovili, říkali mi Sedy. Ale pak jsem si u manažera vymodlil, aby mi na dres vyšili háček nad S - Šedivec. Prý to byl jediný dres v soutěži, kde je jméno s háčkem.
Catania hrála na konci tabulky, jak to brali fanoušci?
My jsme je měli skvělé. Hodinu před zápasem už jich na našem stadionu bylo patnáct tisíc. Když jsme hráli venku, klidně se jich pět tisíc trmácelo na druhý konec Itálie.
Ale porážky snášeli těžko, ne?
Když se vyhrálo, byli jsme jedničky. Nosili nás na ramenou, plácali po zádech, v obchodu mi nabízeli slevy. Když se nedařilo, dokázali být hodně nazlobení.
To se vás také týkalo?
Já na tom byl dobře. Povedly se mi hned první dva přípravné zápasy před sezonou. Oni hrají jiný fotbal než my tady. Rychlejší, ale většinou jen na dva doteky, lítřá míč. Není čas a prostor na technické kousky. Já dvakrát přeběhl z míčem hřiště jako v Plzni a lidi šíleli. A pak hrozně působilo, že jsem přišel z Juventusu jako krajan Pavla Nedvěda. To je pro ně naprostý fenomén, fotbalový bůh. Italové jsou do něj úplní blázni.
V Catanii se vystřídalo hodně trenérů. Jen proto, že se nedařilo?
Podle mě vinou majitele klubu Gaucciho. Je mu šestadvacet, jeho táta vlastní Perugii a on se mu chce vyrovnat. Mluví do všeho, přitom fotbalu moc nerozumí. Pokud měl trenér jiný názor než on, brzy se poroučel. Včetně Toshacka, který vedl i Real Madrid. Když Gaucci vyhodil i jeho, fanoušci chtěli sepsat petici a odvolat ho.
Kolik tedy bylo těch trenérů?
Prvního propustili týden před začátkem soutěže. Druhý byl Gaucciho loutka, dlouho nevydržel. Pak přišel Grazziani, mistr světa z roku 1982. Dělá viceprezidenta, vzal tu funkci na tři zápasy. Pak přišel Toshack a pod ním jsme hráli nejkrásnější fotbal. Stejně ho Gaucci propustil... Přišel Reya a nakonec soutěž dokončil Guerini.
Kdo vám nejvíce sedl?
John Toshac, to byla fotbalová škola. Parádní tréninky, člověk se těšil. Hrál jsem docela často a i když mě nepostavil, vždycky to dokázal na rovinu vysvětlit. Předváděli jsme skvělý fotbal, spousta šancí, jenže pro nás byl problém dávat góly. Anebo jsme dali venku tři a dostali čtyři. A měl jsem rád i Gueriniho, byl jsem jeho oblíbenec.
Ale gólu jste se nedočkal...
Kopal jsem standardní situace, trefil spoustu tyčí, břeven. Kvůli natrženému svalu jsem vynechal poslední čtyři kola. Až poslední zápas v Cagliari, který jsme museli vyhrát, jsem byl na lavičce. Bylo to 1:1 a Guerini na mě patnáct minut před koncem kývl. O. K., říkal jsem si: teď dám gól, vyhrajeme a jedeme domů. Začal jsem se rozcvičovat, ale my jsme dali na 2:1 a kouč tam raději poslal obránce.
Zůstanete v Catanii?
Mně to vadit nebude, nic mi tam nechybělo. Ale jsou nějaké nabídky, může si mě stáhnout i Juventus.
Plzeň se neozvala?
Už jsem slyšel, že se vrátím. Teď se tomu směju, i když jednou možná. V Čechách budu hrát jedině za Plzeň, třeba ve třetí lize. Nechce se mi nikam do Sparty, nebo do Slavie. Ale pár let ještě chci hrát v cizině, když mi to půjde.
