Se startem ligy začala sezona i výtržníkům

Praha - Vedle první ligy se paralelně odehrává ještě jedna další „liga“, která s fotbalem souvisí. Co do soubojů je ale podstatně tvrdší. Jde o střety fotbalových chuligánů. Je jich jen asi tisíc, ale zaměstnávají několikanásobně větší počet policistů, poslance parlamentu, ale i filmaře. Co jsou zač čeští „ultras“?

Ostravští fanoušci při utkání svého týmu ve Zlíně. | foto: Lubomír Ančinec, MF DNES

Nejagresivnější fanoušci provázejí prvoligovou Spartu Praha, Slavii, Baník Ostrava, Brno, Olomouc, ale třeba také druholigový Most. Utkávají se pravidelně při bitkách.

Jejich válka ohrožuje i zbytek společnosti. Nejrizikovější utkání Sparta Praha-Baník Ostrava vyústilo ve zranění čtrnácti policistů. A v paměti je pořád šest let starý případ z Ostravy, kdy jednu cestující ve vlaku trefil fanoušek kamenem skrz otevřené okno. Jako by se pořád čekalo, až při fotbalových výtržnostech první člověk v Česku zemře.

Praví chuligáni nejsou na první pohled rozpoznatelní. Nenosí vždy kolem krku obtočenou šálu v barvách klubu a další podobné doplňky po celém těle. Aby se totiž mohli sejít k úspěšné bitce bez asistence policie, musí vypadat nenápadně.

VYBRANÉ PŘÍPADY ŘÁDĚNÍ FANOUŠKŮ

* Bitva v Knínicích (podzim 2004)
Na návsi ve Veverských Knínicích na jižní Moravě se střetli loni na podzim (mimochodem téměř dvacet kilometrů od brněnského stadionu) při bitce fanoušci Sparty a Brna. Aby se mezi sebou rozlišili, sparťané měli na pažích červené samolepky a Brňané žluté. Od sebe je odtrhávala policie. Jejich souboj byl předem domluvený. Kuriózní bylo, že se zrovna konaly komunální volby a vyděšená komise raději zamkla volební místnost. Brněnští fanoušci to interpretují tak, že se ve skutečnosti tato mediálně známá bitka vůbec nekonala, protože se sparťany přijeli policisté a zasáhli už v jejích začátcích.

* Hajlování v ulicích (květen 2004)
Za hajlování potrestal na jaře 2004 dvěma sty hodin veřejně prospěšných prací opavský soud fanouška z Ostravy. Při provolávání fašistických hesel muže zřetelně zachytila policejní kamera.

* Zdemolované sedačky (duben 2004)
Škodu čtvrt milionu korun za sebou zanechali loni v dubnu fanoušci Baníku Ostrava, kteří vyrazili na fotbal do Zlína. Na stadionu zdemolovali deset sedaček a udělali dvě díry v ochranném plotu. Jejich mužstvo totiž prohrávalo. Jedna skupina Ostravských, která jela na jih autobusem, také cestou vykradla benzinku ve Zlíně-Přílukách.

* Ritchie tloukl rozhodčího (květen 2003)
Fanoušek přezdívaný Ritchie vtrhl na plochu při zápase a dal pěstí asistentovi rozhodčího. Předčasně tak ukončil zápas.

* Útok na vlastní mužstvo (duben 2002)
Poté, co Sparta Praha prohrála v Jablonci a přišla o vedoucí místo v tabulce, začali její fanoušci házet rajčata, jogurty i jiné předměty na odjíždějící autobus s fotbalisty. Přitom rozbili přední sklo. Hráče to mrzelo obzvláště proto, že spíše čekali, že je fanoušci podrží.

* Kamenem do oka (srpen 1999)
Nejznámější incident zaviněný českými fanoušky. Ostravští fanoušci házeli kameny po vlaku, kterým přijížděli rowdies z Olomouce. Jeden z nich přitom zasáhl otevřeným oknem do hlavy ženu, která stála na chodbičce. Ta na jedno oko téměř oslepla. Útočníci se dostali až k soudu, který některé z nich potrestal až čtyřmi roky vězení. Později se zjistilo, že na vlak házeli i zápalné lahve.

Používají i svérázný slovník. Když se mluví o „bengách“ a „čertech“, myslí se tím policisté. Reprezentace se zkracuje na „repre“.

Řádění chuligánů není fenoménem posledních let. Někteří chuligáni naopak s nostalgií vzpomínají na doby federace a dlouhé výjezdy na Slovensko, kdy cesta vlakem trvala někdy celou noc. V posledních letech také vylepšili svou taktiku policisté a sledují už odjezd fanoušků, takže větší skupina chuligánů se nepozorovaně přesunuje po republice jen velmi obtížně. „Sledujeme internet, abychom včas věděli, kde se chystá větší střet. Máme také lepší vybavení ve srovnání třeba s rokem 2000, hlavně ochranné oděvy,“ řekl Vlastimil Dvořák, velitel jihomoravské pořádkové policie.

Důvodů násilí na fotbalových stadionech se najde několik a jen částečně souvisí s výsledkem zápasu. Diváci často přicházejí na utkání frustrovaní už z každodenního života. Chtějí se tam vybít. Většina fanoušků je také přesvědčena o tom, že tu nejlepší atmosféru na hřišti pomohou vytvořit bengálské ohně. Jenomže pyrotechnika je na stadionech zakázaná.

Jako katalyzátor slouží alkohol. Říkají, že „střízlivý chuligán je poloviční chuligán“. Částečně může za výtržnosti ještě jedna věc. Jezdí se daleko, něco stojí vstupy a dýmovnice, takže někteří fanoušci kradou, často na benzinkách.

Dokopávání není férové

I když se nejčastěji píše o násilí, které chuligáni spáchali na stadionech, pro ně nejideálnějším střetem je bitka na odlehlém místě. Ta poslední před zimní přestávkou se měla konat u Veverských Knínic na Brněnsku, ale v počátcích ji překazili policisté. Ale i rvačka chuligánů má svá pevná pravidla. Na začátku bitky se někdy tleská, aby bylo vidět, že nikdo nemá v rukou zbraně. Vlastní střet netrvá ani pět minut.

Také se „nedokopává“. Když už soupeř leží na zemi a rukama si chrání zoufale obličej, nikdo se na něj nevrhne. Kdo vyhrál, není úplně čitelné. Dost často se stává, že si na vítězství činí nárok obě strany.

Zpestřením bitky je, když někdo ukořistí „vlajku“ soupeřových fanoušků a pak ji při příštím utkání na fotbale vyvěsí vzhůru nohama.

Fotbaloví chuligáni ze znepřátelených skupin dodržují smír ve dvou případech: Když se střetnou s „čerty“ a pokud jdou na zápas národního mužstva.

„Když jsem dělal malý výzkum mezi vlajkonoši, co podle nich nesmí chybět na dobrém fotbale, na prvním místě odpověděli, že dobrá parta,“ říká Ladislav Krempa, který o fotbalovém násilí napsal diplomovou práci.

Hráči mají ultras docela rádi, pokud nepřekročí zákon. „Zažili jsme jenom jeden malý incident. Oslavovali jsme titul se Spartou a měli jsme tam i manželky a vedení. Fanoušci chtěli dovnitř a my je do místnosti nemohli pustit. Tam trochu projevovali nevoli,“ vzpomíná bývalý kapitán Sparty Horst Siegl.

V týdnu nosil sako, v sobotu fandil v kotli
Fanoušek zvaný King vytvořil chuligánům webovou stránku a patří mu fotbalová hospoda

B r n o - Na stěně visí fotbalové dresy. Na dvou televizních obrazovkách běží právě zápas. A název hospody nenechává nikoho na pochybách: jmenuje se Fotbalová fabrika (podobně jako oblíbený časopis fanoušků).
 
Právě tady se scházejí nejradikálnější fanoušci brněnského prvoligového klubu.
Patří mladíkovi zvanému King, známé postavě mezi chuligány. Ten tu roznáší pivo, na triku má číslovku 1913, rok založení brněnského klubu. King byl také důkazem toho, že radikální fotbaloví fanoušci nemusí být žádní asociálové.

Sám pracoval svého času ve vedení počítačové firmy. Využil zkušeností z oboru IT a založil internetovou stránku hooligans.cz.

Působil také předloni jako „odborný konzultant“ při natáčení filmu Non plus ultras, který prostředí chuligánů popisuje.

Ve své kariéře fanouška se zúčastnil několika bitek. „Teď už ale tak aktivní nejsem, věnuji se spíše hospodě,“ říká King.

Běžné mírumilovné fanoušky, kteří chodí na fotbal, podle Kinga chuligáni uznávají a ze zásady je nechtějí napadat, pokud nejsou sami provokováni.

Naopak nemají v lásce policisty. „Myslím, že některé policisty bití fanoušků baví. Ke všemu, kdyby chuligánů nebylo, tak by ztratili práci,“ tvrdí King.

Později přichází na rozdíl od Kinga stále aktivní chuligán přezdívaný Fajnovej. Je příkladem toho, že fotbaloví fanoušci vůbec nemusí na první pohled vypadat hrozivě, naopak má skoro až klukovskou tvář.

„Bitka k fotbalu prostě patří. Někdy si na Ostravu počkáme, i když jede přes Brno někam jinam,“ vysvětluje celkem jednoduše pohnutky, proč se do potyček pouští.

Policie ho zadržela naposledy o víkendu, když Brno hrálo se Slováckem. A mnohokrát předtím. Za házení dýmovnic dostal jednou podmínku. „Jenom na Slovensku jsem byl zatčený asi sedmkrát,“ přiznává Fajnovej.

Zdůrazňuje však, že fanoušci jiných klubů pro něj nejsou za každých okolností nepřátelé, i když se s nimi občas popere. „Občas se smluvíme a jdeme si popovídat do hospody,“ říká.
Chuligáni se částečně dokážou dohodnout i s fotbalovým klubem. Například v Brně se podílejí na pořadatelské službě v sektoru vlajkonošů.

Jak hrálo Paris St. Germain před prázdným stadionem
P a ř í ž,  B r a t i s l a v a - Řádění fotbalových chuligánů se stalo palčivým problémem v celé Evropě. Potýká se s ním Francie, Polsko či Anglie, kde mají rowdies tradici snad největší.

Vypadalo to v sobotu skoro až bizarně. Čtyřicet osm tisíc míst na tribunách stadionu Paris St. Germain zůstalo při ligovém zápase prázdných. Nikdo z tribun nepískal, na stadionu vládlo ticho. A na trávníku pod opuštěnými tribunami sehrávalo v sobotu svůj zápas pařížské mužstvo prvoligový zápas proti Bastii.

Fanoušci Paříže totiž nedávno při jednom utkání rozebrali stánek na tribuně a zamořili hlediště dýmovnicemi. Přísný francouzský fotbalový svaz pak pařížský klub potrestal tak, že mužstvo musí hrát jednou bez diváků. „Klub Saint-Germain uvedl, že přišel asi o milion zisku na vstupném. Rozhodně to byl zatím nejvážnější letošní incident,“ řekl MF DNES právník Francouzské fotbalové federace Thomas Cayol. Biti byli ale i fanoušci. „Klub také některým fanouškům za účast na incidentu zrušil roční předplatné,“ dodal Cayol.

Poslanecký bič
na výtržníky
P r a h a - Divoké fotbalové fanoušky by měl pomoci zkrotit speciální paragraf. Za výtržnictví na stadionech by jim hrozil například dočasný zákaz návštěv oblíbených zápasů. Novela trestního zákona, která již prošla prvním čtením v Poslanecké sněmovně a v nejbližších týdnech ji budou projednávat výbory, považuje za výtržnictví už to, že fanoušek vběhne na hřiště.

„Jsem optimista a věřím, že poslanci návrh s novými tresty pro agresivní fanoušky schválí. Kvůli chuligánům klesá návštěvnost kopané,“ říká jeden z autorů novely, poslanec Vlastimil Ostrý (US-DEU).

Cely na stadionech

V listopadu vyvolal podobný incident rozruch pro změnu v Itálii. Policie musela slzným plynem rozehnat bitku mezi fanoušky během utkání Juventusu Turín a domácího Interu Milán, při které se zranilo pět lidí.
 
A britské úřady loni před evropským mistrovstvím ve fotbale zakázaly preventivně vstup do Portugalska rekordním dvěma tisícům fanoušků-recidivistů, kteří by tam mohli tropit výtržnosti. Angličané dospěli v boji proti ultras zatím nejdál. Cely předběžného zadržení zavedli dokonce i na stadionech.

Rovněž polští fotbaloví fandové si svým řáděním získali proslulost i za hranicemi. Fanoušci Katowic či Lodže dokážou v hledišti odpálit najednou celou hradbu z rudých bengálských ohňů a hned vedle vztyčí obrovské vlajky, které zabírají většinu plochy tribuny. Někteří polští pořadatelé na horkokrevnost svých fanoušků reagovali zavedením čipových vstupních karet do sektoru Hosté, takže fanoušek musí dát k dispozici při jejím nákupu své osobní údaje. A právě polští radikálové jezdí v poslední době dost často „vypomáhat“ do Česka.

Například na Slavii jezdí příznivci Gorniku Walbrzych. Přeshraniční „družba“ je vůbec u radikálních fanoušků poměrně častým jevem.

Přesto existují země, kde se fotbalové násilí ještě tolik společenským tématem nestalo. Patří k nim zřejmě sousední Slovensko. „Nepamatuji se, že by se kvůli výtržnostem přerušoval zápas nebo musela zasahovat policie,“ sdělila mluvčí slovenského fotbalového svazu Karolína Dudková. Nicméně i u našich sousedů se fotbaloví ultras najdou. Tvrdé jádro bratislavského Slovanu dokonce rozvíjí družbu s Brnem.

Jak si rowdies představují ideální cestu do Ostravy
Výjezd by měl začít na diskotéce, kde se nás sejde kolem stovky. Příprava obvyklá - obtěžování dívek, pití piva, chorály. Pijeme až do ranních hodin, poté se přesouváme do nonstopu v místě odjezdu. Tam se nakonec schází skupina 200 lidí natěšená na Baník.

Cesta čtyř autobusů by měla proběhnout bez asistence policie. Kousek před Ostravou nám zavolají chachaři a chtějí střet skupina na skupinu. Domluvíme místo konfrontace.

Dorazíme za hodinu a jsme uvítáni zhruba stejně početnou ekipou ostravských. Oděni do červených triček vystupujeme a formujeme šiky. V tu chvíli útočí soupeř a začíná kvalitní bitka. Ta trvá pět minut a vycházíme z ní s vítězstvím. Soupeř prohru uznává a nechává nás nastoupit do autobusů.

Míříme rovnou na Bazaly. Na úvod připravili domácí choreografii z modrých a bílých kartonů, kontrujeme odpálením bengálských ohňů. Sparta vyhraje 5:0. Cestou domů spíme v autobuse. V Praze jde někdo domů, někdo zalézá do hospody. Ráno hraje na Žižkově Brno...

(Složeno z výpovědí pražských chuligánů, jak si představují nejlepší prožití víkendu. Převzato z diplomové práce Ladislava Krempy o fotbalovém násilí)