Ne, nehaní styl, kterým národní mužstvo hraje. To jen vysvětluje, že každý má v mužstvu určitou roli, kterou musí splnit, aby uspěl tým.
Na mistrovství Evropy v Dánsku proti Anglii odmakal Kozák přes osmdesát minut. Svedl nepočítaně soubojů. Schytal spoustu ran, ale neskóroval.
Podobně dopadl Tomáš Pekhart v předchozích zápasech s Ukrajinou a proti Španělsku. "Musím se Tomáše zastat. Když jste na hrotu sami, je fakt těžší se prosadit. Za zápas se dostanete maximálně do jedné dvou šancí. Taková je prostě naše taktika, která ale vychází," říká Kozák.
Česká jedenadvacítka pod koučem Jakubem Dovalilem nastupuje obvykle v rozestavení se čtyřmi obránci, pěti záložníky a jedním hrotem. Volbou číslo jedna je Pekhart.
V rozhodujícím zápase na šampionátu o postup ze skupiny však dostal šanci Kozák, který měl před tím za sebou druhý poločas předchozího duelu proti Španělsku (0:2).
Proti Anglii se rval s takřka dvoumetrovým Smallingem a robustním Jonesem. "Bolelo to s nimi, ale jsem zvyklý, čekal jsem to. Žiju, takže dobrý," říkal útočník Lazia Řím s úsměvem.
Měl bojovat, chodit do soubojů, běhat, udržet míč. To byly jeho úkoly. "Byl to můj první zápas v základu a chtěl jsem ukázat, že trenér udělal dobře, když mě postavil."
Očekávání splnil, ač nedal gól a šest minut před koncem za stavu 0:1 byl střídán. "Musím poslechnout, co trenér po mně chce. Když řekne, abych hlavně udržel míč, tak to udělám. Když řekne, dej gól, půjdu a budu se snažit dát gól."
Proti Anglii branky obstarali jiní, náhradníci Chramosta s Pekhartem v posledních minutách zařídili senzační obrat na 2:1 a tím i postup do semifinále. "Když jsem šel ze hřiště, tak jsem si myslel, že už si to Angličani pohlídají," přiznal Kozák.
Ale uhlídat Chramostu a pak Pekharta nedokázali. A po zápase Kozák spoluhráčům z legrace říkal: "Slízli jste smetanu. Já vám obránce utahal a měli jste to pak lehčí."
A pak už vážně doplnil: "Rozhodli oni, ale radovat se může celý tým. Zasloužili jsme si to všichni. Ať někdo hrál celý zápas a někdo jen minutu."
Kozák nikdy nenastoupil v české nejvyšší soutěži, jako devatenáctiletý před třemi lety přestoupil z Opavy do Lazia Řím. Dlouho byl jen náhradníkem, až v minulém ročníku se jeho pozice zlepšila, párkrát se dostal do základní sestavy, dal šest gólů.
"Jako útočník můžete hrát blbě, ale když dáte gól, je to v pořádku. Tady v Dánsku proti Anglii jsem měl jiné úkoly, tak jsem se je snažil plnit. Doufám, že jsem mužstvu pomohl. Postoupili jsme, takže se nemusím trápit tím, že jsem neskóroval."
Už ve středu české národní mužstvo čeká semifinále proti Švýcarsku. A je takřka jisté, že v základní sestavě zase bude jen jeden útočník.
"Necháme to na trenérovi, koho postaví. Je jasné, že ten, který hrát nebude, může být zklamaný. Tak to prostě chodí."
