Pro patnáctileté fotbalisty brněnské základní školy Novolíšeňská byla návštěva slavného San Sira, stadionu postaveného v roce 1926, obrovským zážitkem.
"Životním. To mi zůstane v paměti celý život," povídá Martin Trávníček, kapitán týmu, který si vybojoval prvenství ve finále proti Teplicím.
A skutečně. Jestli byli tito hoši dosud na brněnském stadionu na Srbské, tak stadion Giuseppeho Meazzy musel v jejich myslích zanechat neskutečný dojem. Osmdesátitisícový kotel, tribuny vyhnané do výšky.
V neděli viděli utkání AC Milán proti Boloni, v pondělí navštívili totéž místo s průvodcem.
Zápas, ve kterém za domácí naskočil na posledních dvacet minut i český reprezentant Marek Jankulovski, však přinesl jediný gól. "Škoda, že jich nepadlo víc. Ten zápas nebyl tolik záživný. Ale jak nastoupil Jankulovski, tak oživil levou stranu a díky němu padl vítězný gól," měl radost Trávníček.
Přestože přišlo na české poměry nevídaných 35 tisíc diváků a vytvořili slušný kotel, stále to bylo málo. "Škoda, chtěl bych ten stadion vidět plný," zasnil se.
Když neviděli kluci plný dům, mohlo je potěšit na druhé straně to, že se den po střetnutí dostali do kabin obou milánských velikánů. Jak AC, tak Interu. Oba totiž hrají na stejném místě. Zatímco v "interácké" mohli obdivovat na stěně fotografie legend, v té druhé zase kožená křesla pro každého hráče a obrazovku nad každým z nich. "Tahle se mi líbila víc. Přijde mi taková modernější. Taky bych se chtěl jednou v takové převlékat," přeje si Trávníček.
Aby byl fotbalový zážitek ještě silnější, tak se vítězové poháru setkali právě s Jankulovským. "Ahoj kluci," přivítal je s úsměvem muž s nevšední levačkou. Tazatelé pomalu roztáli, každý položil otázku a nakonec došlo i na dotazy typu: Jaký je váš plat? nebo Jsou hezčí Češky, nebo Italky? "Byl v pohodě, asi už takhle odpovídal hodněkrát.
A vypadalo to, že všechno, co říkal, byla pravda," usmívá se Trávníček, který si uchová v hlavě určitě i slova o vůli a tréninkové píli. "Taky bych chtěl někdy hrát v takovém velkoklubu, snažím se na sobě makat," tvrdí hráč 1. FC Brno a podle učitele-trenéra rozhodně největší talent z jeho školního výběru.
Nejen fotbalem je však živ fotbalista a co teprve rozjívení puberťáci. Proto si užívali i jízdu milánským metrem, okukovali na hlavním milánském náměstí před katedrálou přehlídku vozů Ferrari a také místní děvčata. A u oběda a večeře si všichni pochutnávali na místní vyhlášené kuchyni. Těstoviny, pizza, špagety.
Jen na plody moře nedošlo. "Kluci, kdo je nejí?" Na tuto otázku vylétly všechny ruce nahoru. "Ale musím říct, že to jejich jídlo, jejich kuchyně je dobrá," pochvaluje si zdejší chutě Trávníček.
K zahuštění už tak lahodného zážitku posloužila návštěva muzea automobilů Alfa Romeo a také krátká prohlídka automobilového okruhu v Monze. I cesta letadlem byla pro mnohé, včetně pana ředitele, zcela nová. "Jsem rád, že jsme to vyhráli. Tohle stálo za to, navíc jsme se mohli vidět s klukama, se kterýma se už moc vídat nebudem," komentuje zážitky vtěsnané do hlavy a paměťových karet fotoaparátů Trávníček.
Někteří hráči už totiž z Novolíšeňské odešli, jiní jsou v devítce a dva v osmičce. "Ale budeme se to snažit vyhrát zas," culí se učitel Miroslav Staněk.
