A kdo jiný by si měl na kontinentu věřit víc než současní mistři světa? Právě odtud pramenilo sebevědomí mužstva. Na mistrovství světa před dvěma roky prošel tým až do finále, v němž deklasoval i věhlasné Brazilce. Kdo tohle absolvuje, toho už jen tak něco nerozhází. Navíc mužstvo se od světového šampionátu nijak podstatně nezměnilo. Dva roky se tým v klidu sehrával, hráči si na sebe ještě víc zvykali.
"Není pochyb, že Francouzi těžili hodně ze sehranosti, v té byla jejich největší síla," zdůrazňuje Hřebík. "Jednotliví hráči věděli, co mohou na hřišti od spoluhráčů čekat. A to je samozřejmě na hře znát."
Bývalý reprezentant Zdeněk Nehoda rovněž vyzdvihuje sehranost a vyrovnanost nových evropských šampionů. "Na rozdíl od Nizozemska a dalších silných mužstev Francouzi potvrdili, že mají nejkomplexnější tým ze všech. Proto získali zlato."
I když podle odborníků těží francouzské mužstvo hlavně z vyváženosti jednotlivých řad, přesto bývá nad všechny vyzdvihován středopolař Zinedine Zidane. Jak hraje on, tak si vede celé mužstvo, traduje se. "A vidíte, zase jsme u té vyrovnanosti. Právě Zidanemu to ve finále moc nesedlo, ale přesto Francouzi dokázali vystupňovat tempo tak, že Italy, byť s troškou štěstí, zdolali," všiml si Nehoda.
Francouzští fotbalisté, kteří spolu nastupují už třetí rok v téměř stejné sestavě, se prosazují vlastním herním stylem založeným hlavně na perfektním prolínání obrany se zálohou, která znamenitě pracuje i pro ofenzivu. Útok sice experti před časem považovali za slabší část týmu, na šampionátu však Francouzi jeho sílu názorně předvedli. "Jasně kraloval Henry, a když to vedle něj nešlo jednomu, zaskočil další," připomíná Nehoda.
Tak se vedle Henryho vystřídali Anelka, Dugarry a eso závěrečných kol Wiltord. "Když na sebe narazí tak silná mužstva jako ve finále, rozhodují hráči vpředu. A tady Francie Italy jasně přehrála. Henry byl neudržitelný, a kdyby ho spoluhráči využívali víc, vyfauloval by půl italského mužstva," všiml si Hřebík. "Francouzský trenér pak s klidem posílal do boje i náhradní útočníky Wiltorda s Trezeguetem. Tedy hráče, kteří rychle vnikají do soupeřovy šestnáctky, a přitom umějí zakončovat. Naopak italští útočníci Delvecchio s Tottim se hodí spíš do hry, kdy má mužstvo stálý tlak. A to ve finále případ Italů nebyl."
