V závěru sezony chytl senegalský útočník skvělou formu, přitom se dlouho celkem dlouho trápil. V prvních deseti kolech dal tři góly, na další trefu ale čekal čtyři měsíce - dvacátého března proti Liverpoolu se prosadil hned dvakrát.
Od té doby se rozjel. V posledních třech utkáních přidal dalších pět branek a proti City odehrál zřejmě nejlepší zápas v kariéře.
Nejdřív dostal krásnou přihrávku do běhu od Tadiče a prostřelil Harta na bližší tyči. Pak využil zmatků po rohovém kopu, kdy se míč odrazil od břevna, a zblízka ho dorazil za čáru. A třetí gól? Kopie prvního - opět průniková přihrávka od Tadiče, další přesná střela k bližší tyči.
Vítězství 4:2 bylo jedním z překvapení kola, i když je třeba vzít v úvahu, že City vzhledem k blížící se odvetě semifinále Ligy mistrů nehráli v nejsilnější sestavě. Mané každopádně na utkání nikdy nezapomene, i když o vzpomínkový artefakt v podobě míče málem přišel.
Už si ho po závěrečném hvizdu odnášel ze hřiště do kabiny, když k němu přistoupil rozhodčí Andre Marriner a s kamenným výrazem ve tváři mu balon z ruky sebral. Ale ještě než se Mané stihl ohradit, už se k němu s úsměvem obracel a zápasovou trofej mu vracel.
Cenný míč asi nebude chybět v Maného vitríně, stejně jako cena pro hráče týdne, kterou získal zcela po právu.