Metalist, fotbalový klub, který ještě před šesti lety prošel do čtvrtfinále Evropské ligy, neexistuje. A do jeho nablýskaného domova, kde v úterý čeští fotbalisté nastoupili proti Ukrajině v Lize národů, se nastěhoval nový nájemník. Sám o střechu nad hlavou přišel.
Šachtar Doněck.
Prazvláštní situace. Umíte si představit, že by Sparta, Slavia nebo Plzeň hrály své zápasy třeba v Olomouci? Že by se fanoušci smířili s tím, že jejich tým hraje v azylu a domů se nevrátí dlouhé roky?
I s tím musí Šachtar kalkulovat, protože z Doněcka ho vyhnala občanská válka. Krásná a moderní Donbass Arena je rozbombardovaná, a i když se postupně opravuje, k návratu je daleko.
Ve městě není bezpečno, takže se nejúspěšnější ukrajinský klub posledních let musel ukrýt jinam. Nejdřív do Lvova, od loňského podzimu do Charkova.
Tam je teď na neurčito doma. Nebo aspoň dělá vše pro to, aby to tak vypadalo. Ve městě otevřel fanshop, před zápasy pořádá akce pro fanoušky, na stěnách u kabin se z plakátů usmívají hvězdy Šachtaru. Ale ty jsou tu pořád jen na návštěvě.
„Šachtar je i v Charkově mezi lidmi populární, protože lepší tým Ukrajina nemá. Hraje fotbal, na který se hezky dívá, takže někteří jsou rádi, že mají komu přát,“ popisuje Volodymyr Zverov, který šéfuje televiznímu pořadu Profootball na kanálu 2+2. „Ale nebylo by fér říkat, že celý Charkov teď fandí Šachtaru. Spíš čeká, a ž bude mít zase vlastní tým v první lize.“
Na tu bylo druhé největší ukrajinské město léta zvyklé. Metalistu se přezdívá lasičky - snad i proto, jak rychle se vyhoupl z průměru mezi ukrajinskou elitu. Sílu nabral díky velkolepým plánům bývalého prezidenta klubu Serhije Kurčenka. Povedlo se mu dokonce vklínit mezi suverénní Šachtar a Dynamo Kyjev: před pěti lety byl v lize druhý a hrál předkolo Ligy mistrů.
Fotbalisté Metalistu Charkov při svých taženích v evropských pohárech.
Město fotbalem žilo a čtyřicet tisíc lidí na zrekonstruovaném stadionu jásalo, když tým s řadou cizinců ve třetím předkole vyškolil řecký PAOK Soluň. Jenže play off proti Schalke se už Metalistu netýkalo, UEFA klub ze dne na den z pohárů vyškrtla kvůli prokázanému uplácení v zápase ukrajinské ligy z roku 2008. Ještě v následující sezoně sice Metalist proklouzl do Evropské ligy, ale v základní skupině skončil bez bodu poslední. To už se všechno hroutilo.
Kurčenko, mladičký oligarcha, který do klubu sypal hromadu peněz, měl blízko k prezidentu Janukovyčovi. Po jeho sesazení vycítil problémy a uprchl neznámo kam, takže Metalist zůstal bez šéfa a bez peněz. Nedostal licenci a zanikl.
Charkov, léta hrdý na silný tým, byl najednou bez fotbalu. Ale jen do loňského září, kdy se z přechodné adresy ve Lvově na prázdný stadion nastěhoval Šachtar.
S trochou nadsázky se dá říct, že se vším všudy: vzhledem k hornickému charakteru Doněcka se klubu přezdívá „krtci“ a u rohového praporku se před nedávným zápasem Ligy mistrů proti Hoffenheimu objevily tři velké krtince...
Šachtar Doněck v Lize mistrů na stadionu v Charkově proti Hoffenheimu.
Ale konec legrace: města od sebe dělí 300 kilometrů a čtyři hodiny jízdy autem, hráči Šachtaru navíc trénují v Kyjevě, kde většina s rodinami žije. Jak k nim asi mohou fanoušci Metalistu přilnout, když do Charkova létají jen na zápasy? „Jezdí sem hodně lidí z Doněcké oblasti, není to zase tak daleko. Na Ligu mistrů se stadion zaplní, ale na ligu přijde maximálně deset tisíc,“ líčí Zverov. „Metalist byl jedinou láskou Charkova.“
Proto se i během zápasů Šachtaru z tribun často nese skandování „Metalist, Metalist!“ Tvrdé jádro fanoušků hosty z Doněcka nepřijalo a nepřijme. „Nechceme tady druhou Doněckou republiku,“ vzkázali ultras v ostré diskusi šéfům Šachtaru a proti dočasným nájemníkům se rozhodli bojovat aspoň výhrůžnými transparenty.
„Šachtar dělá hodně pro to, aby si lidi v Charkově získal, ale jejich srdce bude vždycky patřit Metalistu,“ myslí si Zverov. „Proto se fanoušci upínají k nově založenému klubu s názvem Metalist 1925, který v létě postoupil ze třetí ligy do druhé - na něj už teď chodí kolem sedmi tisíc lidí.“
Jak dlouho se asi lasičky a krtci snesou na jedné adrese?