"Byl jsem klidný, věřil jsem si,“ řekl ledově nový zlínský brankář. Po jeho tváři se řinul jen pot. Po stresu ani památky.
První gól jste pustil už v 8. minutě. Co vám v té chvíli blesklo hlavou?
Když dostanete rychlý gól, padne na vás na chvíli nervozita. Mužstvo se ale stále burcovalo. Možná jsme byli přemotivovaní. Spousta spoluhráčů je v lize absolutními nováčky, nemají žádné zkušenosti.
Gól padl po rohu, míč usměrňoval hlavou Pospěch. Z dálky to vypadalo, že jste byl v tísni, že vás někdo z tlačenice před bránou tahá za dres. Nebyl to důvod k pomalejšímu startu na míč?
Lukeš stál těsně u mě. Byl jsem rád, že jsem se k míči alespoň přiblížil. Možná to vypadalo jako faul. Já jsem ale na podobné situace v ohni zvyklý.
Na co jste myslel při penaltě? Zůstal jste přece na hřišti sám s obrovskou zodpovědností za výsledek.
Neměl jsem co ztratit. Snažil jsem se nepohnout z místa. Počítal jsem s tím, že na závěr utkání se kopou penalty prudce. Myslel jsem, že to Prohaszka napálí jednoduše ke středu. Se štěstím jsem jeho první střelu chytil. Dorážka mířila do hlavy, odražený míč pak někdo ze spoluhráčů odkopl zpět ke středu hřiště.
Skutečně jste nebyl nervózní?
Vážně ne. Je to risk nebo zisk. Tentokrát jsem byl úspěšný a stálo při mně štěstí.
Utkání předcházela masivní kampaň klubu, který chyběl v lize dlouhých šest let. Čekal se úspěch. Jak jste situaci prožíval?
První zápasy jsou většinou remízové. Rozhodují v nich jedna dvě chyby. V úvodu sezony je to normální. Zpočátku jsme byli nervózní. Naštěstí to ale netrvalo dlouho.
Se Žilinou jste vybojoval titul, Zlín má skromnější ambice. Jeho prioritou je záchrana. Není to přece jen krok dolů?
V Žilině jsme dlouho hrávali ve středu tabulky a většinou o záchranu. Vyšla nám až loňská sezona.
