Většina fotbalistů si po dlouhé podzimní sezoně užívá v období okolo vánočních svátků zaslouženou dovolenou a věnuje se odpočinku, televizi nebo exotické dovolené. Záložník Slovanu Liberec Marcel Gecov to má nastavené jinak. Dojíždí do Prahy za kondičním trenérem, který ho tvrdě "péruje" v posilovně či výběhy do schodů.
"Mám s tím výborné zkušenosti z loňska. Fyzička se mi navíc bude hodit, protože po ligové sezoně nás čeká s jednadvacítkou finálový turnaj mistrovství Evropy, kde hrozně moc chceme uspět a kondice bude důležitá," tvrdí na Nový rok 23letý Marcel Gecov, jenž má toto období "klidu" hodně rušné, protože se v Liberci ještě věnuje odchodu s dárkovou balicí službou.
Proč vlastně v prosinci namísto lenošení dřete kondici?
O to hlavní nabíraní fyzičky jsem kvůli povinnostem v reprezentacích a jednou vinou zranění tři roky po sobě v létě přišel, a to bylo pak hrozně znát. Proto jsem cítil, že je s tím potřeba něco dělat.
Jak probíhají takové tréninky s kondičním trenérem?
Když to chcete dělat opravdu pořádně, už to nejde si chodit jen tak sám někam zacvičit. Proto jsem se svěřil do rukou kondičního trenéra, i když musím denně dojíždět do Prahy. Úžasné na tom je, že ty tréninky jsou rozmanité. Jednou jdeme běhat schody, podruhé do posilovny a v ní to probíhá pokaždé jinak. Přesně zná, co potřebuju, a někam mě směřuje. Sejde se nás tam třeba pět nebo šest, florbalista nebo člověk, který se pere v profesionálních zápasech v kleci, takže nám to krásně odsýpá.
Vraťme se k tomu lenošení...
...já neumím nic nedělat a navíc tohle má hlavu a patu. A určitě to nebude tak, že bych naskočil do naší zimní přípravy se Slovanem znechucený, unavený nebo přetažený. Jen navážu. Mně stačí si od fotbalu na chvíli psychicky odpočinout.
Liberci se konec podzimu vydařil, co čekáte od jara?
Byla by strašná chyba si nevěřit a zaměřit se jen na boj ve středu tabulky. Na podzim jsme si spoustu zápasů prohráli sami a některé soupeře jsme porazit měli. Když se nám to na jaře nebude stávat, můžeme to dotáhnout i do pohárů. Bude důležité zvládnout start, kdy začínáme v Jablonci a pak máme doma Slavii.
A po lize vás čeká reprezentační vrchol sezony – prestižní evropský šampionát hráčů do 21 let v Dánsku. Co říkáte skupině smrti, v níž narazíte na Anglii, Španělsko a Ukrajinu?
Já jsem rád, že máme takovou skupinu. Ten předchozí cyklus jsme zvládli výborně a tahle naše generace je hodně silná. Nemáme se čeho bát, když z té skupiny postoupíme, můžeme dojít hodně vysoko. Ta šance bude obrovská.
Je jasné, že šampionát je odrazovým můstkem do ciziny, ale váš post defenzivního štítu není tak na očích...
...je to nenápadná role pro obyčejné lidi, kteří od fotbalu čekají jen krásné góly a parádní akce. Ale v hledišti budou určitě zástupci klubů, kteří budou hledat speciálně hráče jako jsem já, a ti poznají, jestli hraju dobře nebo ne.
Pojďme k vašemu podnikání. S přítelkyní provozujete v obchodním centru v Liberci krámek s dárkovou balicí službou. Jak vás to vlastně napadlo?
Kdo mě zná, tak ví, že se snažím koukat na věci okolo sebe a nedokážu o nich nepřemýšlet. Samozřejmě je pořád fotbal na prvním místě, ale po skončení kariéry asi nepůjde nic nedělat, takže se snažíme s mojí přítelkyní Míšou sbírat zkušenosti v jiném oboru. A kdy jindy něco vyzkoušet, než když je člověk mladý. Navíc to není byznys o hrozně velkých penězích.
A proč tedy zrovna dárková balicí služba?
Minulý rok jsem uvažoval co a jak. Jsem z Prahy a tahle služba v obchoďácích fungovala skvěle a tady v Liberci jsem ji přes rok nikde nezaregistroval, tak jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Ukázalo se ale, že je to tady jen sezonní předvánoční záležitost, takže se tady vyrojilo spousta stánků a bál jsem se, jestli jsme neudělali chybu, ale šlo to vloni a jde to i teď. Myslím, že ztrátoví zase nebudeme.
Co to obnáší konkrétně pro vás?
Já jsem postaral o to vykomunikování, abychom vůbec mohli stánek provozovat, o různá razítka, o potvrzení, o povolení, o reklamu, i o samotnou výstavbu stánku. A snažíme se mít co největší sortiment, takže já funguju jako posel, který denně dostane lísteček s tím, co má přivézt. A ta zbylá a hlavní režie už leží na přítelkyni, která se stará i o účto. Jsme už oproti loňsku, kdy jsme do toho šli vyloženě po hlavě a bylo to chvílemi hektické, sehraný tým. Vloni jsme to provozovali od října, měli jsme tři stánky, ale bylo s tím hrozně moc práce a měli jsme v tom trošku bordel a ani jsme v podstatě nevěděli, kolik jsme vydělali, teď jsme začali až v prosinci, už víme co a jak, přítelkyně si vede úplně skvěle a za rok do toho půjdeme znovu.
Konec roku tedy máte hodně nabitý, stihl jste v předstihu nakoupit dárky k Vánocům?
Samozřejmě že ne, víte, jak to je. Mám obchod s dárkovou balicí službou a půlku dárků jsem neměl do poslední chvíle nakoupených, natož zabalených. Snažím se, ale holky za pultem mají opravdu hodně práce, takže ty naše věci odstrkujeme, hlavně musí být spokojení zákazníci. My to budeme balit i na Štědrý den. Pak přijedu odpoledne s autem a vozíkem, rozebereme stánek, vyrazíme k Míšiným rodičům na večeři a pak ještě do Prahy za našima. Bude to zase takové rychlé, perný den, ale nám to vyhovuje, nesnášíme nudu.
Musíte se o Vánocích omezovat v jídle?
Ano, jen na Štědrý den to nijak hrotit nebudu, ale kondiční trenér by mě snad ani netrénoval, kdybych běžně porušoval životosprávu. Já jsem jeho vizitka a funguje to i naopak. Oba pro to děláme maximum, takže se v jídle hlídám. Když jsem s ním začal dělat tu kondičku, měl jsem 71 kilo, teď mám o sedm víc a podle testů to není v tucích, ale jen ve svalech. Takže cesta je dobrá.
