Hlavní tah ochromený, po ulicích se válely ulámané větve, pět kilometrů jste se autem šinuli klidně hodinu a půl. A do toho přiletěla reprezentace, která může zítra večer znovu šokovat celý fotbalový svět.
Rusové se stěhovali ze švýcarské Basileje, kde prošli do semifinále Eura. Z Vídně se chtějí stěhovat až v pondělí. Den po finále.
Rozhovory? Sorry, nebudou!
Proč by to nemohli dokázat? Na turnaji hrají výborně, experti je oceňují za dynamický, útočný fotbal, ve čtvrtfinále vykopli Nizozemce a zítra chtějí totéž udělat také se Španěly.
"Sám jsem překvapený, jak nám to šlape," usmívá se trenér Guus Hiddink. "Jsem pyšný na každého muže, který v tomhle ruském týmu je."
Uznávaný kouč postoupil s rodným Nizozemskem do semifinále mistrovství světa 1998, s Koreou před šesti lety rovněž, Austrálii protlačil na světový šampionát po 32 letech a s Ruskem letos dokázal zazářit znovu. "Je to pohádka, co dokázal," žasnou ruští novináři.
Na včerejší trénink jich dorazilo jen pár, možná je odradila vídeňská průtrž, nebo tušili, že pojedou zbytečně.
Hiddink nechal otevřených prvních dvacet minut, ve kterých se hráči jen protahovali, pak je před veřejností schoval.
A rozhovory, kvůli kterým se do ulice Fischhofgasse sjelo přes 200 zahraničních reportérů? "Sorry, změna programu. Rozhovory nebudou," lakonicky pronesla stevardka u hlavní brány.
Skupina rozzlobených novinářů si zanadávala, protože UEFA vyhlásila pro rozhovory oficiální termín.
Rusové to svévolně zrušili, po tréninku se s novináři na pár slov zastavil jen Hiddink: "Ale nejdřív nechte odjet autobus s hráči," dal si kouč podmínku.
Češi? Ti byli zlatí
"Tohle si snad mohou dovolit jen oni. Zlatí Češi, s nimi bylo na Euru jiné pořízení. Škoda, že jste vypadli. Hráči byli vlídní, ochotní. A tihle? Takový Aršavin neřekl za celý turnaj ani slovo. Kolem novinářů jen projde, kouká do dálky, ani nezastaví," líčila Sonia Oxley, která pracuje pro agenturu Reuters.
I včera postávala před rozestavěným areálem Austrie Vídeň. Opřená o plot, naštvaná a rezignovaná. K ruským hráčům se zase nedostala.
U fialového stadionu Franze Horra voněla čerstvě posekaná tráva, jívy odkvétaly a dělníci pracovali.
Než začali odpoledne utíkat před kroupami, strávili celý den pod ostrým sluncem.
Východní tribuna stadionu se staví nová, na západní se pokládají sedačky před začátkem sezony.
Všude jsou poskládané trubky, lešení, roury, z dřevěných trámků čouhají hřebíky. Nad parkovištěm zrovna jeřáb přenášel betonové překlady. Než dorazil autobus s ruskými hráči, na chvíli vás dovnitř pustili.
Hned na vstupních dveřích je rozesmátý obrázek českého záložníka Štěpána Vachouška. Ještě minulou sezonu za Austrii hrál, dnes už patří Teplicím.
Naproti sekretariátu je zase veliká fotka útočníka Davida Lafaty, který zrovna zvedá trofej pro loňského vítěze Rakouského poháru.
Hodinu před příjezdem Rusů se všechno zavřelo. I dělníci nakonec zmizeli, vystřídala je ochranka. Právě ze střežené pevnosti se chce "Hiddinkova sborná" odrazit k evropskému titulu. Prvnímu od roku 1960.