„Mám to pořád v hlavě. Ale když jdu na hřiště, myslím jen na fotbal a všechno jde stranou,“ svěřil se šestadvacetiletý Ukrajinec, který s Varnsdorfem bojuje o postup do 1. ligy. Má štěstí, jeho kamarádi prožívají doma úplně jiný boj.
Řešíte se spoluhráči v kabině ruskoukrajinský konflikt?
Kluci se mě ptají, jak to tam je. My sledujeme doma ukrajinskou televizi. Obě strany říkají něco jiného, ale pravda je na Ukrajině. Ruská strana tvrdí, že Ukrajinci zabíjejí lidi, znásilňují, ale není to pravda. Jen chrání svoji zem!
Vy už máte české občanství?
Žádal jsem o něj, ale nějakou dobu to trvá, protože je tam situace, jaká je. Je válka. Oni se k tomu nějak ještě nevyjadřují, řeší něco jiného.
Jak se vás osobně dotýká válka na Ukrajině?
Docela dost. Mám tam rodinu. A kamarád z mého rodného města, s kterým jsem vyrůstal, umřel.
Kde žije vaše rodina?
V Brodech u Lvova, blízko Polska, na západě země. Moje rodina je naštěstí na druhé straně, než se válka odehrává. Nemám ji v nebezpečné zóně u Doněcku. Na Ukrajině mám babičku, dědy, tety, bratrance. Jsou v pořádku. Vím, že lidé, co žili v našem městě, jezdí do místa konfliktu pomáhat. Chtějí zem zpátky, prostě bojujeme! Co se dá dělat. Můj kamarád tam jel, protože musel, měl to povinné. Granát mu utrhl ruku, do nemocnice se dostal pozdě. Měl rodinu a dvě děti.
Štěstí pro vás, že jste zůstal tady v Česku.
Nevím, jak bych se zachoval, kdybych byl tam. Třeba bych taky šel na bojiště. Kluci, s nimiž jsem vyrůstal, tak tam jezdí na dva tři měsíce, pak se zase vrátí zpátky. Tedy kdo má smůlu, tak se nevrátí.
Vám povolávací rozkaz nehrozí?
To ne, jsem tady, mám v České republice trvalý pobyt. Byl jsem v šesté třídě, když jsem přišel do Česka. Už jsem spíš tady doma. Ale kdybych rozkaz dostal, třeba bych jel. Nikdy nevíte, co se stane.
Přemýšlíte někdy o tom, proč vůbec konflikt vznikl?
Hlavně mě zaráží, že to je zrovna Ukrajina s Ruskem. Oni byli jako bratři. Jako kdybyste bojovali Češi se Slováky. Je to o jednom člověku, kterému asi přeskočilo. Zbláznil se. Asi víte, o koho jde. Nemyslím si, že by většina obyčejných Rusů zanevřela na Ukrajinu. Doufám, že se to vyřeší co nejdříve, umírají nevinní lidé. Jenže to nezáleží na nás, ale někde výš, jestli se domluví.
Vás teď budou hodně zaměstnávat fotbalové radosti, s Varnsdorfem jste po podzimu na druhém místě 2. ligy.
Je to skvělé, ale čeká nás ještě hodně dřiny. V téhle situaci jsme byli i minulý rok, ztráceli jsme minimum bodů, ale nevyšlo to. Snad se z toho poučíme, dáme do toho všechno, a dopadne to, jak to má dopadnout.
Tedy vysněným postupem do 1. fotbalové ligy?
Pan Gabriel (šéf klubu) bitvu o postup vyhlásil, pro nás hráče je taky výzva, aby se Varnsdorf někam dostal. Uděláme maximum, budeme se snažit to dotáhnout.
Máte na to mužstvo?
Myslím si, že ano. Dokazovali jsme už na podzim, že nám to dobře šlape. Když všichni odvádějí, co mají, tak nám to jde.
V čem je vaše síla?
V celém týmu. Žádný jednotlivec, který by to táhnul, tady není. Všichni dřeme jeden za druhého a na hřišti je to vidět.
Ale loni jste zůstali těsně pod vrcholem a byli jste zdrcení.
Motivuje nás, aby se to neopakovalo. Tenhle podzim ukázal, že v nás něco je, my hráči to chceme dotáhnout do konce. Zatím jsme jaro mívali spíš slabší, ale snad se to teď nepotvrdí.
Možná vám pomůže i návrat zkušeného špílmachra Matěje Kotiše z hostování v prvoligovém Hradci Králové.
Mates tady působil dlouho, není to pro nás nic nového, nepřichází cizí hráč. Víme, co od něj čekat. Je místní kluk, kvalitní fotbalista a v 1. lize dokázal, že na to má. Pro nás je to rozhodně posílení!
