V sobotu po obědě vyběhne na letenský stadion, kde vyrostl. Zamává skalním fanouškům, dodnes je jejich oblíbencem. "Ale pak musím zapomenout, devadesát minut se budu bít za Žižkov. A chci, aby Sparta padla."
Stracený byl ve Spartě od žáků a jako jeden z mála odchovanců se prosadil i do prvního mužstva. Před čtyřmi lety v předkole Ligy mistrů proti Dynamo Kyjev si obarvil vlasy do červeno-žluto-modrých barev. "Abych ještě zvýraznil to moje sparťanství."
Ale poté už byl pro klub přebytečný. Na Žižkov odešel nejprve hostovat a pak tam jako součást obchodu za útočníka Kincla i přestoupil. "Vždycky jsem se pak snažil Spartě dokázat, že si mě nechat měla. Ale nenaštval jsem, byl jsem rád, že můžu hrát za Žižkov a Spartě fandil."
Ale ne pořád. "Loni jsem si přál, aby Sparta prohrávala." Žižkov s ní a s Libercem bojoval o titul. Pět minut před koncem ligy držel trofej v rukou, ale pak mu ji vyrval slávistický útočník Kuka, který jediným gólem Žižkov porazil. Žižkov nakonec zůstal jen bronzový, za Libercem i Spartou.
Stracený svůj bývalý klub porazil jen dvakrát, loni na jaře v lize a před rokem ve finále Českého poháru. "Hřálo mě to, vítězství nad Spartou je pro mě víc než porazit kohokoli jiného."
Na sobotní souboj na Letné se připravuje s mužstvem téměř dva týdny, tolik uplynulo od posledního ligového kola. "Vypadá to, jako na běžný zápas, ale pro mě je pikantní. Už cítím takové to mrazení v zádech."
Lituje jen, že se na hřišti nepotká se svým bývalým parťákem Miroslavem Barankem, který je po operaci kolena, a ještě pár týdnů bude marodit. "Když jsem byl ve Spartě, hodně jsme se skamarádili," poznamenal Stracený.
Spolu hráli několikrát, když měli nastoupit proti sobě, tak se míjeli. Když Stracený začal hrát za Žižkov, Baranek odešel do Německa. V létě se vrátil, ale souboj proti kamarádovi kvůli zranění nestihne.
