Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Doufám, že kroky budou logické a budou dávat smysl lidem tak, aby je dodržovali,“ prohlásil mimo jiné k plánu rozvolňování amatérského sportu Plachý.
Děti a mládež do 19 let by podle něj mohly na základě ve čtvrtek představeného vládního balíčku začít znovu sportovat ve větších skupinách ve druhé vlně, čili 3. května. Dospělí si počkají déle: až na čtvrtý balíček.
Součástí rozvolnění jsou nicméně i omezení.
„Děti a mládež do 19 let by mohly sportovat ve skupině ve dvanácti lidech s patnácti metry čtverečními na osobu. Je to první krok k tomu, aby se dalo sportovat normálně aspoň ve skupinách. Je to méně, než mají některé země, ale je to první krok jdoucí směrem, který jsme požadovali,“ uvedl Plachý, jenž ve fotbalové asociaci (FAČR) vede úsek trenérů v Oddělení rozvoje fotbalu. Tato změna se následně potvrdila oficiálně.
O čem ještě mluvil?
Bezpečný sport venku. Průzkum ukazuje, že riziko nákazy při tréninku je mizivé |
O riziku nákazy při venkovním sportování: „Máme z několika studií, které vyšly po světě, zjištěno, že jakmile vzduch proudí kolem, přenos covidu i jiných virů je velmi těžký. Za normálního ovzduší které běžně máme v Evropě, nakažlivost je do třiceti centimetrů od obličeje velká. Ale s větší vzdáleností je velmi těžké se nakazit. Dokazují to i studie na sportovcích, které dělali Němci, kdy nakažení trénovali a byli v kontaktu s ostatními. Přesto se nenakazili.“
Zda bude potřeba při sportu venku mít ochranu úst a nosu: „Mělo by to být bez roušek. Vycházíme z podmínek pro obchody, což je jiná situace, vzduch tam necirkuluje. V uzavřených prostorech je potřeba zajistit větrání. A je to asi nejdůležitější, co je třeba pro ochranu udělat. Například Němci nasypali asi půl miliardy eur do kampaně s větráním.“
Jakou mají pozici halové sporty: „Logicky by v opatřeních mělo jít spíš o metry krychlové a o ventilaci, než o metry čtvereční. Když máte malý prostor s nižším stropem, vzduch neproudí, je to rychle naplněné a virus tam potom přežívá až hodiny. Když někdo přijde do místnosti, kde nakažený byl před dvěma hodinami, tak to tam pořád je. Zatímco když se ventiluje a vzduch odchází... Když mají velké nafukovací haly vyčištěné filtry a vzduch se neustále mění, mělo by to podmínkami být podobné venkovnímu prostředí. Univerzita Karlova je schopná toto nasimulovat a naměřit, o něco horší podmínky jsou u ledu. Ten ten rozptyl brzdí.“
PŘEHLEDNĚ: Jak se rozvolní? První otevřou obchody, bary až poslední |
Zda se skupiny sportovců budou muset testovat: „V návrhu jsou dvanáctičlenné skupiny s testem a my bychom rádi, aby to bylo bez testů. Zaprvé proto, že jsou to homogenní skupiny hráčů, furt jedna a ta samá skupina, co se potkává pravidelně. Zadruhé je to v bezpečném venkovním prostředí. Zatřetí venkovní sport po Evropě takhle běží a v naprosté většině taky bez testů. Byli bychom rádi, kdyby to tak bylo taky, protože vlády ostatních států nejsou hloupé. Testování bychom viděli jako dobrou pojistku pro to, když se začne hrát a kolektivy se začnou míchat. Tam to pro nás má smysl.“
O negativním vlivu nedostatku sportu na děti: „Největší obavy vždy panují z neznámého. Vlastně nevíme, jaké všechny dopady to může mít. Česká kinantropologická společnost vydala prohlášení, kde je jmenuje: ztráta plicních ventilací, oslabení kardiovaskulárního systému, zvyšování obezity, kožních řas, vnitřního tuku... Jsou to tělesné parametry, ale vždy souvisejí s psychikou. Epidemiologové moc dobře vědí, že epidemie není jen o číslech. Ale i o tom, jak jsou lidé schopní se virům bránit, o obranyschopnosti organismu. A jak ta souvisí s psychikou. Lid, který je šťastný, fungují mu procesy k podpoře zdraví a může sportovat, je daleko obranyschopnější.“
Euforii vystřídala beznaděj. Psycholog o dopadu lockdownu na děti a jejich duši |
O tom, zda očekává, že se některé děti ke sportu už nevrátí: „Nejhorší je, že aktivní děti, které to bezmezně baví, se vrátí, budou pokračovat dál a měsíci či roky se zase srovnají. Horší je to u skupiny, která neví, jestli chce, nebo nechce sportovat. Dlouhodobý pobyt doma ve stylu škola, počítač, zábava, počítač také nepomůže. Dochází ke ztrátě režimu, stupňuje se pohodlnost. Tyto děti můžou mít velký problém, může tam být zásadní faktor: ‚Proč se vlastně přestat nehýbat?‘ To jsou ty děti, co do budoucna zvyšují nemocenská čísla. Jde o ně zcela zásadně.“
O schopnosti dodržovat opatření i při větším otevření sportu: „V lednu a únoru napadlo třicet centimetrů sněhu a stejně se kluci převlékali venku. Naučili se to, otužili se, jsou připravenější na to, že je zasáhne nemoc. Teď, když už svítí sluníčko, je to pro ně v podstatě legrace. Záleží i na poctivosti trenérů, aby dohlédli na to, že se kluci a holky nenakumulují před tréninkem, že se převléknou odděleně, že se nelepí jeden na druhého, jak je běžně vidět v samoobsluhách, v čekárnách u lékaře.“
Malí kluci se dobře baví při hokejovém zápolení.
O nutnosti spolupráce sportů a vlády: „Když na někoho jdete s restrikcí, snaží se to obejít, udělat si to po svém, případně jde rovnou do souboje. Ale když se podá natažená ruka a řekne se: ‚Pojďme spolupracovat, protože potřebujeme, aby incidence šla dolů, abychom mohli trénovat, normálně žít?‘ Té se vyhýbá hůř. Natažená ruka startuje zodpovědnost lidí. Souboj? Ten nikdy.“
POHLED: Prohra, kterou český sport bere za velkou výhru |
O shodně na postupu rozvolňování sportu: „Od začátku natahujeme ruku ke spolupráci a ze začátku to vypadalo, že nás nikdo nechce poslouchat. Teď to vypadá, že někdo začal vnímat, co jsme schopní nabídnout. Naplánovat to jde, ale závisí to na tom, jak u nás covid bude intenzivní. Čísla na sto tisíc si počítáme každý den.“
O opatřeních v okolních zemích: „Německo a Rakousko jsou asi nejpřísnější země na světě. Víme, že tam panuje velká disciplína, řád těch zemí je jinde. My jsme mezi Belgií, Nizozemskem či Maďarskem. Mají vyšší incidenční čísla, ale sport nezavřely vůbec, jely téměř bez přestávky a trénuje se za lepších podmínek.“
O konkrétních podmínkách v jiných evropských zemích: „Belgie může mít tréninky ve skupinách po deseti do osmnácti let. Nizozemsko jede bez omezení a zvažuje, že v polovině května spustí utkání. Je toho spousta. Zajímavý pro nás je příklad Portugalska, které si vybralo ministerstvo zdravotnictví před dvěma týdny jako modelovou zemi. Od 5. dubna spustili tréninky čtveřic, na 19. dubna měli plán šestic, od 3. května utkání. Ale povedlo se jim incidenční číslo díky společnosti udržet dole a devatenáctého spustili už soutěže. Španělsko třeba na čísle 200, které jsme my měli předevčírem, hrálo zápasy od dvanácti let výš. Přístup se různí, my jsme proti ostatním velmi striktní.“
O dopadu absence tréninků a zápasů na budoucí generaci reprezentantů: „Nechci to říkat nahlas, doufám, že se to nedostane ke klukům, kteří v reprezentaci můžou být. Ale může to mít dopad, je to závislé na věcech, co se budou dít v Evropě. Na tom, jestli se na podzim rozjedou kvalifikace mládežnických reprezentací. Když se potkají kluci, kteří půl roku netrénují, s těmi, kteří půl roku trénovali, tak to nevygumujeme...“
O odhadovaném datu restartu amatérských soutěží: „Směrem ke státu se o soutěžích zatím nebavíme. Chceme mít dobře nastavené první kroky, aby měly smysl. Že by se mohly spustit zápasy třeba v polovině května, záleží na incidenci. My do té doby musíme vymyslet, co všechno pro to můžeme udělat. Jde udělat spousta systémových opatření. Indoorové sporty už to odpískaly, ale venkovní mají velkou šanci.“
