Vysoko nad všemi vyčnívá Sparta, která bude potřebovat stejně jako loni tři sta milionů, a to v této částce nejsou zahrnuty nákupy posil a investice do stadionu.
Nejvíc peněz může do klubové pokladny přinést Liga mistrů. Sparta si v lukrativní soutěži v minulé sezoně vydělala bezmála čtvrt miliardy korun, a tak není divu, že je pro ni úspěch v kvalifikaci i letos enormně důležitý. Pohár UEFA je z tohoto pohledu přece jen slabší - Liberci vynesla účast ve čtvrtfinále zhruba padesát milionů.
Významnou finanční injekci znamená prodej hráčů, zvláště když se najde zahraniční zájemce. Evropský trh se však letos dostal do krize, navíc Češi nehráli na mistrovství světa, a tak atraktivní přestupy bylo možné v létě spočítat na prstech jedné ruky. Nejdražší byl brankář Sparty Petr Čech, za něhož francouzský klub Stade Rennes zaplatil 150 milionů korun. Za Tomáše Rosického přišlo před půldruhým rokem na Letnou z Dortmundu třikrát víc.
Liberec dostal za krále střelců Jiřího Štajnera od Hannoveru údajně sto milionů. Na domácí scéně udělal podle dostupných informací největší obchod Jablonec, když prodal Spartě slovenského obránce Martina Petráše za patnáct milionů korun. Nejlevnější hráči jsou na ligové burze k mání asi za tři sta tisíc korun.
Podstatnou část klubových rozpočtů naplňují sponzoři, jejichž jména se objevují na dresech a někdy dokonce v názvech klubů. I tady vede Sparta, jejíž prezident Vlastimil Košťál se před časem nechal slyšet, že příjmy od sponzorů překročily magickou hranici sto milionů korun za rok.
Fotbalový svaz rozdělí mezi kluby první a druhé ligy v nadcházející sezoně 120 milionů, což je o osm milionů víc než loni. Zhruba polovinu této částky uhradí podle ředitele STES Jana Kindy Gambrinus, jehož jméno liga opět ponese, druhou část zaplatí Nova za televizní práva. Na rozdíl od minulosti přispívá televize do svazové pokladny skutečnými penězi a nikoli bártrovými obchody.
Podíly jednotlivých klubů jsou odstupňovány podle umístění v konečné tabulce, zvláštní bonusy jsou za první až páté místo a za vítězství v poháru. Částky se pohybují od 4,5 do 16 milionů korun ročně. Vedle toho mají kluby možnost dát na svých stadionech prostor jiným sponzorům, STES jim dokonce některé smlouvy zprostředkovává a tím přináší do klubových rozpočtů zhruba dalších patnáct milionů korun.
Některým klubům pomáhají městské radnice, zvláště tam, kde stadion patří městu a radnice tak investuje do svého. Ale tím jsou zdroje příjmů prakticky vyčerpány, neboť vstupné představuje téměř zanedbatelnou částku. Při cenách vstupenek od 25 do 150 korun a průměrné návštěvě necelých pět tisíc diváků na zápas, se na této položce nedá nikde stavět.
Podobné je to s prodejem klubových suvenýrů, který například u španělských klubů tvoří až čtvrtinu rozpočtu, ale v České republice je stále v plenkách. Příklad Sparty, která v minulé sezoně podle odhadů za repliky dresů, šály, minidresy a plakáty utržila bezmála deset milionů korun, naznačuje, že by to mohla být cesta k vylepšení rozpočtu.
Podstatnou část příjmů spolknou platy a prémie hráčů. Ve Spartě je to například 170 milionů korun. Karel Poborský je s 12 miliony zřejmě nejlépe placeným hráčem v první lize, ale i náhradníci si přijdou zhruba na milion. Průměrný měsíční plat ligového fotbalisty se podle deníku Blesk pohybuje mezi padesáti až šedesáti tisíci hrubého.
Hodně se dá vydělat na přestupu, zvláště když hráči končí smlouva a uchazeč o jeho služby nemusí platit dosavadnímu klubu.
