Nakonec se na dvě sezony upsal slovenské Senici, kde má nahradit Stanislava Grigu odcházejícího k reprezentaci. Ani teď však nemá mladý odborník klid na novou výzvu. Ze smlouvy by ho totiž mohla přece jen vykoupit Sparta, která hledá náhradu za Martina Haška.
Z těch spekulací už asi musíte být unavený, tak je ukončeme: oslovila vás Sparta?
Jsou to jen spekulace. Nikdo se mi oficiálně neozval a já už podepsal smlouvu v Senici.
Nemrzelo vás, že angažmá ve Spartě vám nevyšlo už v zimě?
Nechci to řešit. Rozhodl jsem se takhle. Děkuji všem, kteří mi dávali nabídky. Vážím si toho. Doufám, že nabídky ještě v kariéře přijdou.
Jdete po cestě plzeňského trenéra Pavla Vrby, který má i na Slovensku skvělé jméno?
Myslím, že ne. Pavel Vrba měl první sólo štaci na Slovensku, já v Čechách.
Proč jste se rozhodl pro Senicu?
V tréninkovém procesu jsem byl třináct let. Rozmýšlel jsem se proto, jakým způsobem budu pokračovat. Jestli v trenérské práci, manažerské nebo jestli vůbec zůstat u fotbalu. A během stáží jsem se rozhodl, že chci v trénování zkusit něco jiného – nepracovat jen s hráči, které znám, ale přijít do nového prostředí a vyzkoušet si mé metody na fotbalistech, kteří nejsou na tuto filozofii tolik připravení.
Co dál vás do Senice lákalo?
Senica mě oslovovala dlouho. Cítím tam velkou ambici dostat se na úroveň Žiliny a prosazovat se v Evropě. Ta práce bude zvláštní v tom, že budu pracovat s hodně zahraničními hráči kolem 21 let, kteří jsou reprezentanty svých krajin. Senica založila akademii, která funguje už tři roky, a od sedmnáctky níž mají velmi kvalitní hráče. Je tam perspektiva.
A předkolo Evropské ligy.
I to byl jeden z hlavních faktorů.
Evropskou ligu si zahraje i Olomouc. Překvapilo vás, jakým způsobem na jaře po vašem odvolání zvládla záchranářské boje?
Jsem nadšený, protože ta situace nebyla jednoduchá kvůli tlaku. První tři jarní kola byla obrovsky důležitá, zvládla se bodově. Mužstvo se trochu odlepilo ode dna, uklidnilo se a začalo ukazovat kvalitu, kterou má. Ve finále poháru byla Olomouc lepší herně než Sparta.
Dostal jste také medaili? Olomouc jste přece dovedl do čtvrtfinále poháru.
Medaili jsem nedostal, ale dostal jsem spoustu pozitivních esemesek po skončení finále. Ty mě potěšily. Byl jsem rád, že se to podařilo Radimu Kučerovi a dalším hráčům, kteří se o trofej snažili se mnou, protože jsme na ni kladli důraz. Pro fanoušky je to odměna.
I pro končícího trenéra Uličného.
Hned jsem mu psal, že si to zaslouží za práci, kterou udělal nejen v Olomouci, ale v českém fotbale.
Nebylo vám trošku líto, že Olomouc získala svou první trofej až po vašem odchodu, přitom jste jí byl i loni ve finále poháru s Mladou Boleslaví velmi blízko?
Trošku tam je to, že jsem neměl možnost dotáhnout nastartovanou práci. Ale pohár se vyhrál, takže je to pozitivní.
Může Olomouc takový úspěch po korupční aféře nakopnout?
Může.
Starší dorostenci Olomouce letos vyhráli suverénně celostátní soutěž. Projeví se to časem v lize, nebo takové zákonitosti moc ve fotbale neplatí?
Ročník 93 byl v Olomouci extrémně silný. Vyhrál všechny soutěže. Mužstvo zůstalo pohromadě, a tím získalo velkou převahu v dorostenecké kategorii. Mělo by se to projevit. Je tam pět šest hráčů, kteří mají potenciál hrát první ligu.
V Olomouci, nebo ji opustí dřív, než se stihnou na Andrově stadionu pořádně ukázat jako naposledy Tomáš Přikryl do Sparty?
Já jsem chtěl, aby se talentovaní dorostenci nejdříve ukázali v prvním týmu, představili se veřejnosti a pak mohli odejít za vyššími metami. Tomáš Přikryl se mohl ukázat, ale Olomouc neměla prostor zkoušet mladé hráče, jelikož hrála o záchranu. Na prvním místě je ekonomika. V Olomouci se vždycky stavěly výkonnostní cíle, ale nikdo nechtěl nahlas říct, že její první cíl je zabezpečení ročního chodu klubu. To jsem zdůrazňoval. Pokud nepřijde zásadní sponzor, tak se hráči budou pořád prodávat.
Dalším mladíkem, který odešel dřív, než se stihl více představit, byl Tomáš Kalas.
To je pravda. A zrovna Tomáš je z toho silného ročníku 93. Co jsem si zjistil, tak v Chelsea s ním dál počítají. V Arnhemu se mu velmi daří.
Když vás v zimě klubové vedení odvolalo, velká část fanoušků Olomouce to kritizovala. Ukázal čas, že tehdy to byla správná volba?
Rozhodně udělala Olomouc dobře. Zachránila se, získala pohár. Změna jí vyšla. Přišel trenér motivátor, který má mnohem víc zkušeností než já.
Místopředseda klubu Runták řekl, že je zvědavý, jak se vám bude dařit mimo Olomouc. Chcete dokázat, že nejste kvalitní trenér jen proto, že jste těžil z perfektní znalosti prostředí?
I pro mě je to výzva, další životní zkušenost. Jsou tam hráči na styl fotbalu, kterým chci, abychom se prezentovali.
Předpokládám, že ze sázky na ofenzivu a rozestavení 4 - 3 - 3 neustoupíte.
Jednoznačně. Po všech těch stážích, které jsem měl na jaře, jsem se utvrdil v této filozofii. Je ve všech špičkových týmech.
Zdeněk PsotkaOsmatřicetiletý kouč se během tří a půl roku na lavičce Olomouce vypracoval mezi nejuznávanější odborníky v lize, ofenzivní filozofií se čtyřmi útočníky v sestavě dostal Sigmu do Evropy i finále českého poháru. V zimě jej však klub kvůli špatným výsledkům odvolal, v létě podepsal smlouvu na dva roky s opcí se slovenskou Senicou. "Získat Zdeňka Psotku bylo naší prioritou. Je nesmírně ambiciózní. O jeho kvalitě svědčí i to, že o něj projevily zájem přední české kluby," uvedl sportovní ředitel Senice Dušan Vrťo. |
Co vám ještě ukázaly stáže v Anglii a Americe?
V Americe se prosazuje evropský styl. Přirovnal bych to k akademii v Olomouci – snaží se hráče vychovat pro evropský fotbal. Tamní liga si sice vybírá hráče, ale mají kvótu pouze dvou Američanů v týmu. Ve většině mužstev hrají zahraniční hráči. Mladí fotbalisté z univerzit chodí do Brazílie, do Evropy. Když to porovnám s obdobím před pěti lety, udělali obrovský progres. Dají se tam vybrat hráči do Evropy.
Jinak ovšem USA není země, kde by se měl trenér učit novým prvkům. Amerika se učí od Evropy, ne?
Ano, takhle to funguje. Mě spíš zajímal jejich mládežnický systém, který je úplně odlišný od Evropy. Nejsou tam kluby, které by měly týmy od přípravek až po áčko. Fungují tam soukromí trenéři a týmy, které se potkávají. Ligové kluby mají pak jen šestnáctku a osmnáctku. Většinou to jsou inteligentní hráči studující na univerzitě, kteří mají volbu - mohou se stát fotbalistou, lékařem nebo inženýrem. Hráčský trh je tam ale zajímavý.
Moc amerických fotbalistů se ovšem v Evropě neprosadilo. A ani vám v Olomouci nevyšel příchod osmnáctiletého Stefana Jeromeho. Proč?
Potřeboval čas. Takticky nejsou tolik připraveni jako čeští hráči, ale technicky jsou na tom lépe.
Kam až vás pustila Chelsea?
Všude! Mohl jsem si prohlédnout všechno – budovy akademie i prvního týmu. Bavili jsme se o výchově hráčů, měl jsem možnost vidět tréninky všech kategorií i utkání. Pro mě je hrozně pozitivní, že se tam nehrají soutěže. První soutěž je organizovaná až od 18 let, všechno ostatní si řídí kluby. To je ideální cesta k výchově hráče. A kvalita tam byla obrovská.
Zaměřil jste se hlavně na mládež?
Ve Fulhamu a v Tottenhamu jsem byl spíš u prvních mužstev, u Chelsea jsem viděl bohužel jen dva tréninky áčka. Předzápasové tréninky uzavřeli. Viděl jsem i všechna mistrovská utkání v Londýně.
Stáž v Chelsea vám umožnil přestup Tomáše Kalase?
Ano, když jsme uzavírali smlouvu o jeho přestupu do Chelsea, byla možnost jít tam na stáž. S lidmi z jejich akademie jsme si sedli velmi dobře lidsky a probrali jsme hodně věcí. I díky vztahu, který jsme si vytvořili, jsem se možná dostal dál, než bylo zamýšleno.
Štace v Chelsea se vám nerýsuje?
Další pozitivní věc pro mě byla, že jsem se zdokonalil v angličtině. Měl jsem učitele, jehož firma učí jazyk fotbalisty v Londýně – nejen v Chelsea. Měl jsem lekci i se španělským fotbalistou Juanem Matou. Díky tomu učiteli jsem mohl diskutovat s trenéry Martinem Jolem s Harry Redknappem. Byla to pro mě obrovská zkušenost a velké štěstí, že jsem potkal lidi, kteří mi otevírali dveře.
Jde vám angličtina lépe než Matovi?
Myslím, že ano.
Čas bez trénování jste vyplnil vzorně.
Tak jak jsem si ho naplánoval. Utvrdil jsem se, že jdu po správné cestě. Získal jsem hodně informací, kontaktů. Do budoucna je možnost domluvit v Anglii pro mládežnické trenéry stáže i přípravná utkání. Jsou tomu otevřeni.
Fotbalový svět řeší, zda kombinační styl Barcelony není už přežitý. Jaký je váš názor?
Vždycky když něco trvá dlouho, tak se to okouká. Styl Barcelony by asi nebyl dobrý pro olomouckého fanouška, ten na přípravnou kombinaci nereagoval pozitivně. Všechno se odvíjí od fanouška. Způsob hry je také trochu marketingová věc, která má přilákat diváky na fotbal. Emoce jim může nabídnout kombinační hra nebo agresivní s mnoha souboji. Trenér by měl poznat místní prostředí, zjistit, co diváci vyžadují a to by měl do stylu zapracovat.
Vážně by se měl trenér přizpůsobit představám diváka?
Myslím si, že ano. V Anglii je styl hry dlouho historicky daný určitým rozestavením. Styl Barcelony by se tam neuchytil. V konzervativní Anglii oceňují diváci úplně jiné věci – když útočník napadá brankáře nebo skluzem odebere míč. To jsou pro ně vrcholné okamžiky.
Je vám bližší styl Barcelony, nebo Realu Madrid?
Mně se líbí víc Dortmund a Mönchengladbach. Oni předvádí momentálně nejatraktivnější způsoby hry, i když třeba Dortmund nehraje směrem dopředu moc kombinačně, ale má zase skvělou defenzivu a přechod do útoku.
Když Barcelona vypadla s Chelsea v semifinále Ligy mistrů, byl její styl tolik kritizovaný, přitom to byla Chelsea, která měla deset hráčů ve vlastní šestnáctce...
Na jednu stranu je to negativní, na druhou pozitivní – fotbal není jen o tom, že když budete mít deset nejlepších hráčů, že vždycky vyhrajete. Když je tlak na výsledek, vsadila Chelsea i v lize na defenzivu a měla taky štěstí.
Nechybí Barceloně alternativa? Bijec do vápna?
Ne, to co hraje, je jediná možná varianta na plnou obranu. Trpělivě hledá, kudy by se do ní dostala.
Centr do vápna není možnost?
Barcelona často používá i centry, ale má vhodnější hráče pro kombinaci. Určitě co se týká individuálních schopností hráčů, je Barcelona vrchol. Cíl je jeden, ale cest k vítězství je spoustu.
Je aktivní obrana, tedy neustálý tlak na míč, správná, ale náročná cesta? Sparta se o ní zatím jen pokouší.
Ale správná cesta to je určitě.
