Na konci minulého týdne dlouholetý jihlavský srdcař Josef Vrzáček podepsal výpověď, v pondělí si vyzvedl některé věci a odešel.
Předčasně, neboť ještě rok měl smlouvu.
A také potichu, bez jakékoliv zprávy klubu, přestože pro Jihlavu pracoval řadu let.
Bývalý kouč juniorky poodhaluje: „O předčasné ukončení smlouvy jsem požádal na vlastní žádost.“ Načež ujišťuje: „Rozešli jsme se v dobrém. Myslím si, že klub o tom ještě bude informovat. Je to čerstvé, byť se o tom mluví delší dobu.“
Co vás vedlo ke konci?
Vždy je více důvodů. Já jsem v poslední době přemýšlel o tom, co budu dělat dál. Zabývám se trochu oblastí zdraví a prevence a měl jsem málo času. Chci to tedy spojit se sportovní aktivitou na amatérské úrovni. Určitě ale nechci proti klubu nic říkat, byť mám na některé věci jiný názor. Rozešli jsme se v dobrém.
V čem se liší vaše názory?
To doopravdy nechci pitvat. V této situaci jsem byl před dvanácti lety, mám nějakou zkušenost, a koho se to týká, to vím. Ale nebylo tam nic v osobní rovině. Spíš takový náhled, někdo klubu šéfuje, někdo ho vlastní a můžou mít jiný náhled. Vždycky je to úhel pohledu.
Není to ale pro vás přeci jen trenérské zklamání, vy jste neměl vyšší ambice?
V tom problém není. Já jsem dokonce přemýšlel v momentě, kdy jsme postoupili s Romanem Pivarníkem do ligy, kam se budu ten první rok ubírat. Měl jsem nabídku od Romana do Bohemky, jednal jsem s Bohemkou, mezitím jsem v Jihlavě slíbil, že po odvolání s Frantou Komňackým budu dělat dorost. Už jsem to nechtěl měnit. Někdo říká, že nedokážu odejít, já na to mám ale jiný pohled. Já jsem si říkal, že budu dělat fotbal na vyšší úrovni v Jihlavě. Takže určitě to nebylo nenaplnění ambice. Já jsem si svůj sen splnil, že jsme postoupili do ligy. U A-týmu jsem strávil čas v rozmezí 2003 až 2013, krásné roky to byly, byť se všechno nepodařilo. Mezitím jsem si dvakrát odskočil k juniorce, určitě to ale není tak, že bych si nesplnil cíl.
Křivdu tedy necítíte?
Necítím. Já jsem se rozhodl sám a spíš mám přání, aby v tom klubu pracovalo co nejvíc lidí, kteří jsou z regionu nebo kteří jsou z Jihlavy. A myslím si, že by bylo potřeba zapojit víc i hráče, kteří prošli Jihlavou a mají zkušenosti. Aby tam bylo to srdíčko ke klubu.
Vy jste často jezdil na stáže do zahraničních klubů, z toho mi vyplynulo, že se inspirujete u odborníků a že byste chtěl v budoucnu trénovat třeba jako hlavní kouč v lize. V tom se pletu?
To je můj koníček. Já jsem velkých klubů sjel hodně, to ano, někde jsem byl opakovaně. Naposledy před Vánoci na Manchesteru City a United. Souvisí to s tím, že mě to zajímá a bude mě to zajímat, i kdybych fotbal vůbec nedělal. Spoustu věcí jsem převáděl i ke klukům v juniorce v Jihlavě. Juniorka mě nesmírně bavila, protože s klukama se velice dobře pracuje, je vidět velký výkonnostní skok. A byť nejsem zastáncem Juniorské ligy, tak vnímám výkonnostní posun. Můžete to převést na jakoukoli úroveň. Tam tedy určitě problém nebyl.
Josef VrzáčekFotbalový trenér, narozený 27. října 1964, který spojil svoje jméno s FC Vysočina. V Jihlavě působil řadu let. Místní A-tým vedl ve druhé lize, později jako asistent Romana Pivarníka slavil postup do nejvyšší soutěže. Následně asistoval v lize Františku Komňackému. Naposledy trénoval v juniorce. |
Co vás osobně ve velkých klubech inspirovalo?
Já to řeknu trochu jinak. Byl jsem v klubech od Chelsea přes Barcelonu, Arsenal, Real Madrid, AS Řím... Vždycky se můžete přiučit, ne vždy to ale jde aplikovat na naše podmínky. Když jsem viděl tréninková centra Realu Madrid a teď taky Manchesteru City, který má mimochodem areál za 3,5 miliardy, to je doopravdy fabrika. Ti kluci, ať už je to áčko nebo žáci, mají vynikající zázemí. Chci ale říct jednu věc. My, trenéři z Česka, se nemáme za co stydět. Byť třeba trénujeme v těžších podmínkách, tak jsme daleko kreativnější. Třeba v Kaiserslauternu v Německu je to založené na drilu, detailu. V jiných státech zase hráčům do 16 let nechávají obrovskou volnost. Oni mají tedy obrovské ekonomické možnosti i základnu, člověk by ale neměl zapomínat, že i v té jeho zemi, ve skromnějších podmínkách, se může fotbal dělat dobře, pokud to chce dělat poctivě.
Co konkrétně jste později aplikoval v praxi?
Byla toho spousta. Neustále jsem měl blok u sebe a psal si. Ať už z oblasti taktické, tak i koordinační a technické. Pak si to zpracovávám, to je potom největší práce, když musíte poznámky ucelit. Následně si taky utříbíte, co se dá aplikovat na jakou úroveň.
Navštěvoval jste tréninky?
Ne vždy se podařilo jít až do kuchyně, ale třeba v Udine, Kaiserslauternu, na Manchesteru City jsem byl na tréninku... Teď naposledy, jak jsem byl na Manchesteru City, jsem se kromě tréninku dostal i do kabiny áčka a tréninkového centra. Vždycky je to o známých, najít si cestičku. V Udine mi pomáhal Marek Jankulovski, v Kaiserslauternu byli také Češi. Filozofii klubu jsem si vždy nastudoval dopředu, abych nezačínal vyloženě od píky.
Setkal jste se s někým skutečně významným?
Velice dobrou zkušenost mám se současným trenérem AS Řím Spallettim, s nímž jsem strávil spoustu času. Většinou hlavní trenéři jsou manažeři a trénink vede jejich realizační tým. Oni mají, třeba v Chelsea, sedm osm trenérů a každý má specializaci na něco. Čili ačkoliv jsem byl v kontaktu s bezejmennými trenéry, když to řeknu tak blbě, o to víc to bylo přirozenější a jednodušší.
Kam teď povedou vaše cesty?
Budu spolupracovat s Fotbalovou školou Třebíč, která se zabývá mládeží. Probíhají jednání, takže se ještě bude upřesňovat moje působení. Byl jsem se tam dívat na tréninky během jara. Mají trochu jinou filozofii, trénují i na bázi mentální přípravy. Dělají to zkrátka trochu jinak. Takže to je jedna věc. A druhá: léta se zabývám otázkou zdraví a prevence v závislosti na metabolismu, protože nemocí a všeho přibývá. Navíc potraviny ztrácejí živiny, takže chci spojit tyto dvě aktivity. Tak aby mě to naplňovalo. Spolupracuji s jedou kanadskou firmou, chci vytvořit nové stránky.
Ještě se zeptám na Euro. Překvapilo vás něco v dosavadním průběhu mistrovství Evropy?
Euro samozřejmě sleduji, viděl jsem většinu zápasů. Ale začnu jinak. Byl jsem teď asi čtrnáct dní v Americe, sledoval jsem Copa Amerika a zajímalo mě porovnání, protože se říká, že Copa Amerika má vyšší úroveň. Já osobně si to nemyslím, z některých zápasů jsem byl zklamaný. Byť můžeme polemizovat, že tam padá více branek. Ale z hlediska taktického a vyspělosti mají z mého subjektivního pohledu zápasy na Euru vyšší úroveň.
A teď k tomu překvapení?
Trochu mě překvapuje, že na Euru padá méně branek. Byť samozřejmě směr do hlubokého bloku tam je, založení na rychlé přechodové fázi, jak se udělá skulinka, kolmá přihrávka za obranu... To se oproti minulému mistrovství zrychlilo. A to, co se mi líbí, tak že góly padají na konci, což zápas dělá zajímavější. Vydržet vytrvalostní složku pro hráče není lehké. Ale jak jsem řekl, těch gólů by mělo padat více.
