Prozraďte: je teď fotbal v Kosovu populárnější než kdykoli dřív?
Pozor, vždycky u nás vyrůstali dobří hráči. Třeba Riza Lushta a Naim Kryeziu hráli už ve třicátých letech italskou ligu. A když Priština v osmdesátých letech hrála první jugoslávskou ligu, lidi šíleli nadšením - Albáncům, se kterými se tehdy špatně zacházelo, dodával ten tým sebevědomí a pocit rovnoprávnosti.
Poprvé v Kosovu. Fotbalisté se představí v padesáté evropské zemi |
Předpokládám, že v devadesátých letech fotbalové nadšení utichlo.
Samozřejmě. Chtěli jsme získat nezávislost na Srbsku, fotbal v tu chvíli přestal být důležitý. Proto se vývoj zasekl, až do roku 2016 nebylo Kosovo členem FIFA ani UEFA, takže až teď se můžeme rozvíjet. Vášeň pro fotbal se rychle vrací - když jsme postoupili ze skupiny v Lize národů, slavilo se podobně, jako když v osmdesátých letech Priština válela v lize.
Utíkají lidé k fotbalu od každodenních problémů? Kosovo jich má dost.
Je fakt, že spousta z nás má složitý život. A fotbal je únik od starostí. Kdykoli Kosovo vyhraje, zapomeneme na chvíli na problémy. Vidíme, že se můžeme aspoň ve fotbale měřit se zbytkem Evropy.
Uran Krasniqi, reportér z kosovské televize RTK.
Když Kosovo před třemi lety poprvé bojovalo v kvalifikaci o mistrovství světa, ještě to tak nevypadalo. Uhrálo jen bod.
Máte pravdu, to se nepovedlo. Ale z důvodů, které se dají pochopit: tým se teprve tvořil, spousta hráčů dostala povolení reprezentovat až pár hodin před prvním zápasem proti Finsku. Umíte si představit ten zmatek? A k tomu dostanete do skupiny Island, Chorvatsko, Turecko, Ukrajinu... Tehdy se úspěch nedal očekávat.
Zato teď? Kosovo neprohrálo čtrnáct zápasů v řadě, což nikdo jiný v Evropě nedokázal.
To díky švýcarskému trenéru Challandesovi, s ním na lavičce jsme zatím neporažení. I mně ta série přijde neskutečná. Jsme maličká země, v Evropě už skoro neexistují zápasy proti outsiderům a my od konce roku 2017 ani jednou neprohráli? Nejsme Brazílie, takže nám to zní jako zázrak.
Pomohlo, že trenéři hledali reprezentanty s kosovskými kořeny po celé Evropě?
Několik z nich dalo přednost Kosovu před fotbalově silnějšími zeměmi. Berisha opustil Norsko, Zeneli Švédsko, spousta dalších Albánii. Srdce je táhlo sem.
Pro Švýcara Shaqiriho, nejslavnějšího kosovského rodáka, to neplatilo?Neumíte si přestavit, jak moc ho fanoušci chtěli vidět v dresu Kosova, ale každý pochopil, že už Švýcarsko reprezentuje dlouho a přilnul k němu. V naší nátuře je loajalita hlavní povahový rys a chápeme, že kdyby Shaqiri nebo Xhaka opustili Švýcarsko, zradili by ho. Švýcaři je fotbalově vychovali, což je třeba respektovat.
Kosovo - Českosobota 7. září, 15.00 (Priština) Předpokládané sestavy Česko: Vaclík - Kadeřábek, Čelůstka, Suchý, Novák - Kopic, Souček, Král, Darida, Jankto - Schick. Rozhodčí: Makkelie - Diks, Steegstra (všichni Niz.). |
Ale loni na mistrovství světa v zápase se Srbskem slavili góly politickými gesty - ukazovali dvouhlavého orla, symbol Velké Albánie.
Oba opustili Kosovo v době, kdy se vztah se Srbskem hodně vyhrotil. Už nejsou malí kluci, kteří v devadesátých letech následovali rodiče a zajímalo je jen to, kde si mohou zahrát fotbal. Když porazili Srbsko, zemi, která je donutila odejít, muselo to pro ně být silné. A na lidi v Kosovu jejich oslava samozřejmě taky udělala dojem.
Může i bez nich Kosovo myslet na velký turnaj?
Lidi tomu věří. Doufají, že to vyjde už teď a že příští rok na Euru Kosovo nebude chybět.
K tomu by se vám hodilo porazit Čechy.
Moje oblíbence.
Prosím?
V roce 1996 jsem byl malý, ale i tak si budu navždycky pamatovat, jak Nedvěd, Poborský nebo Berger došli do finále Eura. Měli jste tak skvělý tým! A my máme Čechy rádi: váš bývalý prezident Václav Havel je velkým přítelem všech Albánců, v některých oblastech Albánie dřív často zněla čeština. Ale teď na tohle všechno na devadesát minut zapomeneme. Chceme vás porazit.
I bez dvou zraněných opor, Zeneliho a Rashicy?
I bez nich to můžeme dokázat. Máme i další dobré hráče, uvidíte. V Prištině určitě máme šanci urvat tři body, u vás v Praze to bude jiný příběh.
