Až na místě si domluvil zkoušku v jednom z místních klubů a pak přišla nabídka od Hamilton Academical, kde nakonec strávil pět let. Za tu dobu procestoval ostrovní zemi s batohem na zádech, pomohl malému klubu do nejvyšší soutěže a sobě k angažmá ve slavnější a větší CSKA Sofia.
Před rokem a půl se vrátil, se skotskou manželkou koupil dům u Glasgow a jako jednička Partick Thistle během sezony vychytal jedenáctkrát nulu. „Jsem tu spokojený. Na Skotsku se mi líbí přátelští lidé i nádherná příroda. Nad žádnou změnou teď vůbec nepřemýšlím,“ přiznává jedenatřicetiletý gólman.
Jak se zrodilo angažmá v Partick Thistle?
Když jsem se v lednu 2015 vracel z Řecka do Skotska, podepsal jsem krátkodobou smlouvu v Edinburghu s Hibernian, kde jsem byl asi pět měsíců. Před jejím koncem se mi ozval trenér z Partick Thistle, že by měl zájem, abych v létě přišel, protože jim odcházel gólman a hledali jedničku. Nabízeli mi další smlouvu i v Hibernian, ale rozhodl jsem se jít do Particku, protože hraje první ligu, zatímco Hibernian byli a pořád ještě jsou ve druhé. Sice je to veliký klub s velkou tradicí, ale už mi bylo třicet a nechtěl jsem trávit čas ve druhé lize. Jsem rád, že jsem se tak rozhodl, protože mám za sebou dobrou sezonu a v klubu se mi líbí.
Sezona ukázala, že to bylo dobré rozhodnutí. Odchytal jste 28 utkání, v jedenácti nedostal gól a klub vás zvolil hráčem roku. Potvrdilo se, proč vás brali jako jedničku?
V létě jsme byli tři gólmani a samozřejmě nikdy nic nemáte zaručené, ale měl jsem z trenéra pocit, že mě opravdu bere jako jedničku a důvěřuje mi. Tušil jsem, že pokud budu chytat, jak mám, tak ligu začnu a pak už bude na mně, jak se mi bude dařit.
V lize jste skončili na osmém místě, brali jste to jako úspěch?
Loňská sezona se v klubu hodnotila jako poměrně vydařená, i když pozice v první šestce nám utekla dá se říct o jeden gól. Letos se tedy budeme snažit do horní poloviny tabulky proniknout.
Tomáš Černý
|
V Česku mají zvuk hlavně Celtic a Rangers, jak byste Partick Thistle charakterizoval?
Je to poměrně malý klub s velkou tradicí. Zázemí má dobré a je to alternativa pro lidi, kteří v Glasgow nechtějí fandit Celtiku nebo Rangers. V minulých letech střídal období v první a druhé lize, teď ale začne čtvrtou sezonu v řadě v nejvyšší soutěži. Máme jádro věrných fanoušků, takže na venkovní zápasy s námi pravidelně jezdí i na větší vzdálenosti kolem tisícovky lidí. Doma se návštěvy pohybují podle soupeře od tří a půl do osmi tisíc. Pro mě je dobré působit v Glasgow i proto, že jsme kousek odtud koupili dům a můžu tak být co nejvíc s rodinou.
Jaký byl návrat do skotské ligy po třech letech?
Zajímavý a pro mě hodně emotivní i tím, že hned první zápas jsme odehráli v Hamiltonu. Bylo zvláštní přijít na místa, kde jsem odchytal pět let, a jít se převlékat do šatny hostů. Ale přivítání od lidí bylo skvělé. Navíc se mi povedl zápas, uhráli jsme tam 0:0, když jsme od 20. minuty hráli v desíti, a měl jsem tam pár dobrých zákroků. V novinách jsem snad dokonce dostal devítku, takže návrat byl pro mě skvělý a hodně mi to pomohlo do celé sezony. První dojem byl hodně pozitivní a zatím to tak pokračuje.
Chtěl jste zpátky i proto, že máte se Skotskem tolik zkušeností a věděl jste, do čeho jdete?
Roky venku byly hodně náročné na cestování. Člověk byl pořád na hotelech, v CSKA jsme i při domácích zápasech chodili na hotel dva dny před zápasem. V Řecku se zase na každý venkovní zápas létalo a byli jsme většinou dvě tři noci pryč – podle toho, jak vycházely lety. Být zase zpět ve Skotsku je příjemné v tom, že cestování ubylo, můžu se víc soustředit na zápas i na rodinu a další věci. V tom se mi líbí víc.
Jaké máte vzpomínky na angažmá v řeckém Ergotelisu?
Smíšené. Byli jsme na nádherném místě na ostrově Kréta. První dva týdny jsem říkal manželce, že už tam zůstaneme až do důchodu. (směje se) Ale pak přišly finanční problémy a idylka netrvala zase tak dlouho. Viděli jsme spoustu zajímavých míst, ale co se týče fotbalu, klub nefungoval, jak měl. Tím, že manželka už byla těhotná, rozhodli jsme se nečekat déle na zlepšení a po pěti měsících jsme se vrátili do Skotska. Hlavní důvod byl, že klub neplatil, a pak byly i další problémy, například že jsme neměli 25 dní v řadě volno. Člověk tomu obětoval hodně, ale moc se to nevracelo finančně ani výsledkově. Na druhou stranu fotbalově to byla dobrá zkušenost, zahrál jsem si proti Olympiakosu a bylo tam i pár dalších dobrých zápasů. Dobré zkušenosti ale nevyvažovaly problémy, které se objevovaly.
Jste teď z takových dobrodružství nadobro vyléčený?
V této situaci, kdy máme patnáctiměsíční mimino, se na nějaké dobrodružství úplně necítím. Chce to rok dva stability a pak se uvidí, co přijde. Třeba budu otevřený se zase někam přestěhovat. Pokud to bude vypadat fotbalově zajímavě, tak proč ne. Teď jsem však spokojený v Particku a nad žádnou změnou nepřemýšlím.
Jak si užíváte roli otce?
Je to skvělé. Také hodně náročné, život se změnil, ale je tam hodně pozitivních věcí, které vyvažují ztrátu energie a volného času. (směje se)
Od nové sezony se do skotské Premier League vrací klub Glasgow Rangers, jenž z ní byl kvůli dluhům před čtyřmi lety vyloučen. Jaká byla nejvyšší soutěž bez jednoho z nejslavnějších klubů?
Liga byla vyrovnaná i bez nich, od 3. do 11. místa byly po většinu sezony minimální rozdíly. Navíc Aberdeen s Celtikem dlouho držel krok, prohospodařil to až během posledních dvou měsíců. V únoru byl ještě Aberdeen chvilku první a až konec sezony rozhodl pro Celtic, který měl větší konzistenci, vyhrával pravidelně a neztrácel body. Liga byla zajímavá svou vyrovnaností a až do posledních kol se hrálo o poháry, sestup, z jedenáctého místa se hraje baráž o udržení, takže bylo pořád o co hrát. Ale návrat Rangers přinese větší sledovanost, víc peněz pro menší kluby a zkvalitnění soutěže.
Ve Skotsku jste od roku 2007, zůstanete tam i po konci kariéry?
Těžko říct. Jsou chvíle, kdy si říkám, že určitě budu ve Skotsku, pak mě láká zkusit něco jiného nebo přemýšlím nad návratem domů. Jako rodina to nemáme rozhodnuté, pořád jsme otevření různým možnostem. Budu se snažit hrát fotbal ještě nějakou dobu a pak bude hodně důležité, co budu dělat po konci kariéry. Podle toho se rozhodneme, kde zakotvíme, nebo jestli se budeme stěhovat celý život. (směje se)
Čím si vás Skotsko tak získalo?
Mám zkušenost ze západního pobřeží i odjinud, že jsou tu lidé hodně přátelští. A vůbec nevadí, že nikoho neznáte. V Bulharsku to bylo jiné, a možná trochu i v Česku. Také jsem vždycky říkal, jak moc se mi tu líbí nádherná příroda, hory a ostrovy. I když je teď času méně, tak jakmile mám možnost, někam vyrazím.
Co říkáte na to, že Sigma Olomouc podruhé během tří sezon spadla do druhé ligy?
Sleduju to a hrozně mě to mrzí. Upřímně řečeno jsem to nečekal, po tom prvním sestupu jsem věřil, že se z toho klub poučí a začne od začátku stavět na dobrých základech, aby mohl mezi elitou fungovat dlouhodobě jako v časech, kdy byl úspěšný. Když jsem v Sigmě působil, hrálo se většinou o poháry a všechny mládežnické týmy byly na vysoké úrovni. Nevím, kde je problém, sleduju to zpovzdálí, ale jsem pořád v kontaktu s pár lidmi. Mrzí mě to, protože Sigma je velmi tradiční klub, který dal šanci spoustě mladých hráčů, aby se mohli posunout dál. Přál bych si, aby se vrátila tam, kam patří, tedy minimálně do horní poloviny první ligy, případně aby zase hrála o poháry.
