"Když jsem se v létě 2008 do Teplic vracel z vídeňské Austrie, bylo mužstvo v jiné situaci. A na jaře 2010 jsme dokonce hráli až do závěru ligy o pohárové umístění. Jenže teď je naším prvořadým cílem záchrana. Na čtrnáctém místě po podzimu si moc vyskakovat nemůžeme," dodává bývalý reprezentant.
Jak si podzimní pád na čtrnáctou příčku vysvětlujete?
Po dobrém začátku, kdy jsme doma porazili Boleslav a remizovali v Brně, přišlo takové uspokojení, prostě nás ten úvod až moc ukolébal. A začali jsme ztrácet.
Co byste řekl k pětatřicetiletému kouči Lukáši Přerostovi, kterého klubové vedení loni v létě jmenovalo hlavním trenérem a jenž po prohře v Českých Budějovicích v 9. kole rezignoval?
Na jeho konci jsme měli samozřejmě podíl i my hráči, protože jsme mu moc nepomohli. O jeho šanci jsme se spolu bavili. On to prostě chtěl zkusit, v pětatřiceti to pro něj byla velká příležitost. Fotbalový odborník je každým coulem, jenže mu v téhle práci chyběly zkušenosti, což se ukázalo jako rozhodující. To, co v sobě mají třeba Rada nebo Ščasný, k tomu se trenér musí dopracovat postupně. Ale Lukáš je mladý a má všechno před sebou, určitě o sobě ještě dá vědět. A je dobře, že u mužstva zůstal jako asistent.
A co současný teplický trenér Zdeněk Ščasný?
S ním vedle té zkušenosti přišel stejný impulz, jaký přijde s každým novým trenérem. Každý hráč se chce ukázat, nového kouče přesvědčit, a s tím se zvedne celé mužstvo. Pod Ščasným jsme zapracovali na defenzivě a to nám trochu pomohlo.
Jenže čtrnácté místo klidné jaro nezaručuje.
Vždyť jsem říkal, že hlavním úkolem je záchrana. Cesta k ní vede vyhranými zápasy na domácím hřišti, kde jsme na podzim vyhráli z osmi zápasů jen čtyři. A každopádně se musíme zlepšit v zápasech venku, protože tam jsem z osmi zápasů udělali jen bod za jedinou remízu.
Trenér Ščasný se koncem listopadu zmínil, že o vás ví, že se připravujete na konec kariéry. Co je na tom pravdy?
Ale to jsem měl při rozhovoru s ním takové pohřební řeči po těsné porážce v Ostravě. Všechny nás to štvalo a já neměl daleko k tomu, abych se na to vykašlal. To víte, emoce. Ale oklepal jsem se z toho a jak říkám, na jaře chci maximálně přispět k té záchraně.
Kdy jste v kariéře prožíval nejlepší momenty?
Pochopitelně v roce 2002, když jsme s jedenadvacítkou vyhráli mistrovství Evropy. A pak taky čtyřleté angažmá v Austrii Vídeň, se kterou jsem v roce 2006 vyhrál titul. Jenže tu vídeňskou éru mi na druhou stranu pokazilo vážné zranění, dvakrát jsem měl přetržený křížový vaz v kolenu.
A na co byste chtěl nejradši zapomenout?
Na podzim 2010 ve Spartě. To nechápu dodnes. V létě toho roku mi volal Pepa Chovanec, že mě do Sparty chce za každou cenu, a tak jsem tam nakonec šel na hostování. Zahrál jsem si v nepovedené kvalifikaci o Ligu mistrů se Žilinou, pak jsem nastoupil v pěti úvodních ligových zápasech v základní sestavě, ale v Evropské lize ani jednou. Dál jsem dělal většinou náhradníka a v lednu 2011 jsem se do Teplic vrátil. Jak říkám, doteď tomuhle sparťanskému angažmá nerozumím.
V závěru loňského podzimu jste šel na hřiště dvakrát jen z lavičky náhradníků a utkání na Spartě jste na ní odseděl. Nesignalizuje to váš konec?
Kdepak. Pokud vím, tak trenér Ščasný se mnou počítá dál a v jednom rozhovoru řekl, že bych se do základu mohl vrátit. Ale já jsem v listopadu doplatil na únavu. V létě jsem totiž musel měsíc vynechat v přípravě, protože jsem marodil se zánětem okostice na holeni.
Takže do jara jdete s velkým odhodláním?
Nejen já, ale i všichni spoluhráči. Věřím, že brzo uděláme tolik bodů, abychom závěr jarní sezony mohli odehrát v relativním klidu.
