"Každý trenér je jiný, ale co se týče té přípravy, tak je to téměř stejné jako za pana Vrby," srovnává čtyřicetiletý Jiří Skála, který už byl v realizačním týmu Pavla Vrby. To o tři roky starší Zdeněk Bečka je v tomhle směru nováčkem. Do Plzně se vrací po určité době.
Jak jste přijali zprávu, že se opět sejdete v jednom týmu?
Skála: Velice pozitivně. Myslím si, že je to varianta, která může být prospěšná. Dlouho se známe. Víme, co můžeme jeden od druhého čekat. Náš názor na fotbal je totožný.
Bečka: Já bych to jenom doplnil. Do Plzně jsem se hodně těšil. I z toho důvodu, že tady Jirka zůstal. Doufám, že nám to bude klapat. Nejen nám dvěma (úsměv), ale celému mančaftu.
Stihli jste si vůbec o všem popovídat, než se to celé seběhlo?
Skála: Předtím ne, ale hned jak jsme věděli, že ta spolupráce bude, sešli jsme se na kafi. A některé věci jsme tam rozebrali.
Zdeňku, vy se do Plzně vracíte po nějaké době. Musel jste o nabídce přemýšlet nebo bylo hned jasno, že ji přijmete?
Bečka: Asi minutu jsem se rozmýšlel. (smích) Ale šlo spíš o to, abych to vstřebal. Viktorka je momentálně top klub v Čechách, který se prosazuje i na mezinárodní scéně. Taková nabídka se neodmítá.
Jiří, vy jste naopak byl i v realizačním týmu předchozího trenéra Pavla Vrby. Měl jste nějaké indicie, že zůstanete i po jeho odchodu?
Skála: Popravdě řečeno měl jsem tak měsíc před odchodem Pavla Vrby k reprezentaci pohovor s panem Šádkem, kde mi mezi čtyřma očima řekl, že se mnou počítá dál. To pro mě byla velmi povzbudivá zpráva. Jsem velice rád, že tady můžu pokračovat.
Do jaké míry jste předtím znali svého současného šéfa Dušana Uhrina mladšího?
Skála: Já velmi krátce. Ještě z doby, kdy jsem jako hráč působil v Mladé Boleslavi a on tam trénoval. Byla to necelá sezona. Myslím, že sem jako kouč pasuje.
Bečka: Dušana Uhrina jsem znal jenom podle jména. Věděl jsem samozřejmě, kde trénuje a kde působil. Osobně jsme se ale potkali až dva dny předtím, než jsem podepisoval smlouvu.
Co ukázaly první dny vzájemné spolupráce v Plzni? Jiří může srovnávat s tím, jak to fungovalo za trenéra Vrby.
Skála: Každý trenér je jiný, ale co se týče té přípravy, tak je to téměř stejné. Dopolední tréninky jsou malinko jiné, ale třeba kondiční parametry jsou totožné. Příliš se to neliší, až čas ukáže, jaké ty změny budou.
Bečka: Ani já jsem nemusel příliš měnit svoje zvyklosti. Dušan Uhrin mi hned na první schůzce nastínil moje úkoly i jakým způsobem chce dělat fotbal. Můj pohled je stejný.
Jak vůbec máte rozdělené role v týmu? Nemyslím jen vy dva, ale třeba i s Dušanem Uhrinem...
Bečka: Tak co se týká Dušana Uhrina, on má vždycky rozhodovací slovo. (úsměv) Je to hlavní trenér, logicky tedy téměř veškerá zodpovědnost leží na něm.
Skála: Jinak je to ale týmová práce. Věřím, že to bude dlouhodobějšího charakteru.
Dušan Uhrin říkal, že jedním z jeho úkolů v Plzni bude zlepšit defenzivu. Myslíte, že i proto si vybral za spolupracovníky vás dva, bývalé obránce?
Skála: To rozhodně ne. (úsměv) Myslím, že Zdeňka ani příliš jako hráče neznal. (Bečka přikyvuje hlavou - pozn. aut.)
A je defenziva i podle vás jedna z věcí, kterou by měl tým vylepšit?
Skála: Já jsem tady působil delší dobu a je pravda, že jsme dostávali laciné branky. Ale zase ofenzivní síla byla obrovská. Měli bychom teď být v defenzivě důslednější, ale i nadále budeme chtít preferovat útočný fotbal. Přehrávat soupeře a dávat hodně branek. Ta změna nebude výrazná.
Když jste v Plzni působili během aktivní kariéry, tak hráči odsud odcházeli za lepším angažmá, teď je tomu naopak. Co na to říkáte?
Skála: To je klasický vývoj. Ta situace se obrátila příchodem silného majitele a podařilo se tady vybudovat kvalitní tým. Postupem do Ligy mistrů zase vzrostla ekonomická síla a prestiž klubu. Pozice Viktorky je dnes úplně jiná, než byla v devadesátých letech.
Bečka: To je pravda, tenkrát byla Plzeň provinčním klubem. Aby mohla finančně fungovat, museli se nejlepší hráči prodávat. Teď se to otočilo, Plzeň je v situaci, kdy si může kupovat hotové hráče. Tehdy se hodně sázelo na odchovance.
Ti mají teď podstatně složitější cestu do sestavy. Souhlasíte?
Skála: Já myslím, že to měli těžké i tenkrát. Je ale fakt, že teď je ten kádr stabilizovaný, několik sezon je pohromadě. A když už někdo odejde, přijde adekvátní náhrada z jiného klubu. Ale rozhodně bych neřekl, že současní odchovanci mají menší kvalitu.
Bečka: Tím jak je tady teď kvalitní mančaft, tak jsou na mladé hráče větší nároky. Pokud je nesplní, nemají šanci.
Je cestou, že by nejdřív zamířili na hostování jinam a pak se vrátili?
Skála: Ano. Zářným příkladem toho je Vláďa Darida. Nakoukl do A-týmu, prošel si i ČFL a pak se přes hostování v Sokolově, které mu náramně prospělo, vrátil téměř jako hotový hráč. Měl by být inspirací pro další mladíky.
Bečka: Kluci, kteří vychází z dorostu, by si měli zkusit dospělý fotbal někde jinde. Oni to ale neslyší rádi, protože mají pocit, že už je Viktorka odkopla. Ale ono to tak není, naopak je to pro ně nová šance. Oni to ale často bohužel příliš brzo zabalí. To je velká škoda.
Z vaší generace se spousta hráčů vrhla na trenérskou dráhu. Nejen vy dva, ale i Purkart, Jindra, Vágner nebo Šmejkal. Čím si to vysvětlujete? Je to náhoda?
Skála: Není to náhoda. To jsou všechno kluci, kteří měli fotbal hodně rádi a chtěli u něho zůstat co nejdéle.
Během vaší kariéry vás vedla spousta trenérů. Od koho z nich jste si vzali nejvíce?
Bečka: Důležité je, abyste si od každého vzali to, co si myslíte, že bylo dobré. Co by vám mohlo pomoct ve vaší trenérské práci. Ne každý má všechno výborné.
A na závěr se zeptám, jestli máte ještě nějaký nesplněný fotbalový sen, který byste si v téhle roli rádi splnili?
Bečka: Tak Jirka už si jich spoustu splnil. Zažil Ligu mistrů na lavičce. Já bych chtěl v budoucnu zažít to samé. A samozřejmě i získat s Plzní titul.
Skála: Ten pocit, když můžete po 30. kole zvednout nad hlavu pohár, je opravdu krásný. I postup a zápasy v Lize mistrů. Zdeňkovi přeju, aby si to prožil taky. Ten pocit je slovy nepopsatelný.
