„To, že stabilně hraju, je super, ale narození malé byl neskutečný zážitek. Od první chvíle si ji užívám,“ vyznal se Lukáš Hejda v rozhovoru. Mluvil také o trpělivosti počkat si na šanci. Ale i o tom, co si dokáže při budování rodinného sídla udělat sám.
Dá se právě skončený rok brát z vašeho pohledu jako životní?
Ano. Od příchodu do Plzně (v létě 2012 ze Sparty Praha - pozn. aut.) jsem hrál jenom sporadicky. Větší šanci jsem dostal až teď.
Co je pro hráče ve chvílích, kdy nenastupuje kolik by si představoval, nejdůležitější?
Já jsem pořád věřil, že ta šance přijde. Podobnou zkušenost už jsem měl ze Sparty, kde jsem byl také třetí stoper. Nebyl jsem z toho nějak vyjukaný. Nakonec se to vyplatilo a já se to snažil užívat.
Berete to, že jste stálým členem základu, jako zadostiučinění?
Možná jo. I pod trenérem Vrbou už to několikrát vypadalo, že bych mohl hrát. Ale já se třeba zranil. Největší šanci jsem dostal loni na podzim, ale pak přišla jedna osudová chyba. A ta mě stála půl roku...
Máte na mysli zápas Ligy mistrů s Manchesterem City v Plzni?
Přesně tak. To jsem byl hodně zklamaný, těžce jsem to kousal.
Nepomohla vám i změna trenérů v Plzni? Jak hráči, kteří jsou na hraně, vnímají tyhle rošády?
Je to nový impulz pro každého, ale pro náhradníky zvlášť. Povzbudí to. Ono se sice vždycky na začátku sezony říká, že má každý stejnou pozici. Já si ale myslím, že to pravda není. Když má hráč odehráno třeba dvacet zápasů pod jedním koučem, tak má přece jen jinou pozici než ten, co jen občas naskočí.
Prakticky stabilně hrajete vedle Václava Procházky, jak jste si sedli?
Myslím, že je to v pohodě. Venca je naučený hrát zleva, mně to zase víc sedí zprava. On je hodně ofenzivně laděný, má pro to lepší předpoklady. Já se spíš snažím koukat na defenzivu. Takže to máme vyvážené.
Jste ve Viktorce už více než dva roky, můžete o sobě říct, že jste Plzeňák?
Jak se to vezme... (odmlčí se) Co se týče kabiny, tak samozřejmě ano. Ale vzhledem k tomu, že dojíždím, tak tady nejsem tak úplně v obraze.
Chtěl jsem se také zeptat na oblíbené místo v Plzni, takže to je asi zbytečné?
Město znám jenom málo. Maximálně náměstí, kam občas zajdu na kávu nebo na oběd.
Odkud dojíždíte?
Zpočátku to bylo z Prahy. Ale asi před měsícem jsem se přestěhoval, takže teď jezdím z Lochovic, což je kousek za Berounem.
Vy jste se v listopadu stal poprvé otcem. Říká se, že to bývá velká změna v životě, můžete potvrdit?
Ano. Jsou to krásné chvíle, ale zároveň i starosti. Člověk si to užívá. Od chvíle, co jsem ji poprvé uviděl.
Narození dcerky stálo i za stěhováním z Prahy?
V podstatě ano, bydleli jsme ve 2+KK, tam bychom se těžce mačkali. Nechtěl jsem tak úplně z Prahy, tam to teď máme po dálnici 15 minut, což je super. A i do Plzně to je blíž, takže ideální poloha. (úsměv)
A malé se teď určitě dosyta věnujete i v době volna.
Samozřejmě, ani nikam nejedeme. Ještě zařizujeme i baráček, do toho přípravy na Vánoce, takže toho máme dost. (úsměv) Z většího už je sice hotovo, ale je potřeba doladit ještě nějaké detaily.
Na co si při budování rodinného hnízda troufnete sám?
Moc toho není. Hodně věcí mně tady udělal hodinový manžel, pan Kesl. Když jde o vrtání do zdi, tak si většinou někoho pozvu, ale třeba nábytek si skládám sám. Je to sice občas makačka, protože nejsem zrovna manuálně zručný, ale snažím se, i když to zabere dost času.
Příprava vám začíná 3. ledna, vydržíte do té doby bez sportu?
To ani nejde, protože už od poloviny prosince máme individuální tréninkový plán. Já tady mám v okolí baráku krásnou přírodu, takže mám kde běhat.
Zimní příprava nebývá mezi fotbalisty oblíbená. Jak na ni nahlížíte vy?
Musím se přiznat, že já běhání zrovna nemiluju. Ale vždycky to nějak přetrpím. On i leden bude hodně náročný. Cestování na dvě soustředění, dva tréninky denně, žádné volno, člověk bývá unavený. Ale takhle to má každý fotbalista, musíme se s tím vyrovnat.
Co říkáte na posily Viktorie?
To je dobře, že je Viktorka aktivní na přestupovém trhu. Mahmutovič potvrzoval svoje kvality v Teplicích. Takový typ útočníka se nám hodí. Egon Vůch přijde až v létě a Pilka, to není nic nového.
