Tak to vidíte. Bezmála čtyřicetiletý Pavel Horváth není jediným veteránem, který ve fotbalové Plzni bojuje o místo v sestavě.
Pavlík každý den cvičí a speciálně posiluje hluboký stabilizační systém páteře, aby vydržel. Před třemi lety operovaná plotýnka ho nezlobí. „Tělo drží, ještě se mi nechce končit,“ vzkazuje ze soustředění ve španělské Marbelle.
Skromný gólman to má ovšem složité. Plzeňskou jedničkou je Matúš Kozáčik, opora slovenské reprezentace. Za ním se snaží zkušený Petr Bolek a na nejstaršího zbyl během podzimu jediný soutěžní zápas. Pavlík odchytal jen pohárovou odvetu s Hradcem Králové.
„Ze začátku jsem to kousal blbě, pralo se to ve mně,“ vzpomíná. „Nejdřív jsem měl strašnou radost, že jsem se po operaci vyhřezlé plotýnky dal dohromady. To byla pecka. Jenže pak mi chyběly zápasy, protože jen trénovat člověka nebaví. Teď už jsem smířený. Vidím, že konkurence je veliká. Makám a čekám.“
Pavlíkův příběh je hodně nevšední. Ještě před devíti lety se živil jako tesař na stavbách a fotbal dělal pro zábavu. Pak se mu povedlo angažmá na Kladně a Plzeň si ho v létě 2010 půjčila na hostování. Byl to zlom. Pavlík si vybojoval permanentní smlouvu a podepsal se pod historicky první plzeňský titul.
Jen kdyby ho tolik netrápila zranění...
Říjen 2010: o spoluhráče Bystroně si nešťastně zlomil ruku.
Červen 2011: při tréninkovém bagu si naštípnul prst na ruce.
Červenec 2011: v souboji špatně dopadl a natrhnul si sval.
O ploténce, která mu co zasahovala do nervů a omezovala pohyb posledního obratle, už byla řeč. Při operaci mu lékaři nepoddajné místo spojili titanovými destičkami.
„Je to trochu paradox, ale teď se cítím mnohem líp než dřív. Možná je to tím, že se udržuju, pravidelně cvičím a žiju tak, jak by se mělo,“ tvrdí.
Smlouvu v Plzni má do léta a rád by pokračoval. S pousmáním prohodí: „Nevím, jestli bude mít Viktorka zájem, já bych zájem měl.“
A když nabídka na prodloužení nepřijde? „Nejsem líný, práci si najdu kdykoli. Klidně se vrátím na stavbu a zase budu stávat na šestou. Ale třeba mě ještě život překvapí.“
