Závidíte současnou atmosféru konkurenčnímu hokeji, kde je napínavé finále i baráž včetně divácké přízně?
Já samozřejmě dost aktivně sleduji hokej, fandím Bílým tygrům v Liberci. Ve fotbale máme za sebou extrémně kruté zimní období, kdy kvůli počasí nebylo moc příjemné chodit na stadiony. To je rozdíl oproti hokejovým halám. Ale že bych jim záviděl? Snad jim závidím to, že když mají v hokeji potíže, tak je umějí řešit interně. Zatímco ve fotbale, když je nějaký problém, tak se řeší veřejně. Vždycky někdo rychleji mluví než myslí.
Tím myslíte spolumajitele fotbalových Českých Budějovic Karla Poborského, který teď upozornil na korupci a řekl: Raději rovnou oznámíme výsledky a nekazme si víkendy?
Nemyslím konkrétně Karla, myslím to obecně. Ve fotbalu je vidět víc těch excesů, kdy to na veřejnost působí, že fotbal je jedna velká lumpárna. Nelze říct, že fotbal je stoprocentně čistý, že bych tady dával ruku do ohně. Ale to, že jsme se teď pustili do řešení problémů a někteří ztratili zábrany o nich nahlas mluvit, je zcela nový trend. V první fázi nám způsobuje starost, paniku. Nikdo neví, co se děje, všichni vyčkávají – a to je vlastně nejlepší léčba toho prostředí.
Snad nechcete říct, že současná image fotbalu je tak pošramocená kvůli tomu, že vy rozkrýváte aféry?
Já jsem jako předseda Fotbalové asociace ČR v situaci, kdy se řekne, že za mě jsou různé excesy. Pro mě je to hodně těžké a bylo by hezké nemít žádné kauzy Křetínský a Poborský. Ale to bychom se jenom tvářili, že je všechno výborné. A ono to tak není. Takže já to vnímám úplně naopak. Že problémy řešíme a vyšetřujeme, že je nezametáme pod koberec a netajíme. Mně to připomíná současnou situaci u policie a na státních zastupitelstvích, kdy tato vláda vyměnila klíčové lidi a najednou se začaly vyšetřovat velké kauzy. Nejprve to vzbudí dojem, že je jich moc a že to nefunguje. Ale ono to funguje perfektně! Stejný případ prožívám ve fotbale. Já jsem se vydal cestou boje s tím prostředím, protože ho znám dokonale.
Miroslav PeltaNarodil se v roce 1964 ve Varnsdorfu, vystudoval stavební průmyslovku v Liberci. Je ženatý a má tři děti. V Jablonci hrál fotbal jako brankář. Jeho kariéru předčasně ukončily zdravotní problémy v roce 1991. Od té doby je šéfem jabloneckého klubu. V letech 1999 až 2005 byl generálním ředitelem Sparty. Bylo to právě v době vrcholící aféry s odposlechy, kde se objevil jeho výrok o jarní části sezony: "Všechno bylo cinklý, vole." |
No právě. Spousta lidí nechápe, jak zrovna vy můžete očišťovat fotbal. Pamatují si vaši legendární větu z korupční kauzy Ivana Horníka, že "jaro bylo cinklý". Tuhle námitku asi slyšíte často, ne?
Ano, často. A já vždycky říkám, že každý se v čase nějak vyvíjí. Všichni jsme přece ješitní, včetně mě. Získal jsem funkci předsedy a chci být úspěšným předsedou. Sportovně, politicky, ekonomicky. Myslím, že se mi daří, ale samozřejmě stín na mojí práci je, že jsem byl podezříván z nějaké nekalé činnosti. Takže někteří lidé to vidí zjednodušené: Jak on může něco dělat s očišťováním, když sám... Mám pro to příměr, nadsázku: když si nějaká žena v životě hodně užije, než se vdá, tak potom je z ní nejlepší máma. Víte, co myslím? Prostě už pak neblbne. Když ale bude mít prvního partnera a vezme si ho, tak pak má pokušení.
Neboli dřív jste si "užíval", ale dnes už jako předseda fotbalové asociace "neblbnete"? Co všechno jste dřív dělal za nekalosti?
To vám, novináři, nemůžu samozřejmě říct. Ale každý má nějaké svědomí a ví, jak se v minulosti choval. Ta 90. léta byla obecně divočina, nejenom ve fotbale. Tehdy si hodně lidí pletlo úvěr se ziskem. Někteří vlastníci byli partyzáni a chtěli sportovních cílů dosáhnout za každou cenu. Dnešní prostředí ve fotbalu je o hodně lepší, zcela nesrovnatelné z hlediska čistoty soutěže. Tehdy se do fotbalu dostaly rychlokvašky, které privatizovaly různé podniky a které se chtěly přes fotbal zviditelnit. Přestože to mediálně působí opačně a u veřejnosti budí dojem, že je to čím dál horší. Dnes bych dal ruku do ohně, nechci říct, že za všechny, ale za devadesát pět procent účastníků profesionálních soutěží.
Dobře, ale je rok 2013, se srovnáváním s roky těsně po pádu režimu věcně nevystačíte.
Určitě ne. Je jiná doba, všechno je daleko transparentnější, nejen ve fotbale. Blížíme se německému modelu. U nás ale teď většina vlastníků klubů má ohromné potíže s financováním. Kluby zchudly, nejsou sponzoři. To není proto, jestli je fotbal čistý, nebo nečistý. To je proto, že doba tomu nepřeje. Firmy v jakémkoliv oboru mají své starosti, nevědí, co bude zítra. Takže dávat statisíce nebo miliony do reklamy je to poslední, co si mohou dovolit. Vlastníci klubů jsou dnes majitelé velkých firem nebo lidé s velkým společenským postavením. A ti vůbec o cestě nějakého korupčního prostředí neuvažují.
Nejsem si jist, zda to takto vnímá veřejnost, když si vezmete pana Starku v Příbrami, zmizelého exmajitele Plzně Kříže, exministra Řebíčka ve Slavii nebo šéfa střížkovských Bohemians Kapra.
Je potřeba rozlišovat. Jarda Starka je člověk – přestože o něm slyšíme zvěsti, že i kdyby z nich byla jen část pravda, tak nám jde mráz po zádech – jehož já znám dvacet let z fotbalu. Fotbal miluje, dal by do něj poslední korunu, kterou umí vydělat. Má to jako drogu, jako vášeň. Prostě člověk si realizuje svoje ego, soutěživost. Ale fotbal vám nevydělává. Co se týče Aleše Řebíčka, tak nebýt jeho, mohla vzniknout situace, že Slavia šla do konkurzu. To byla vážná varianta. Dodnes nechápu, proč do Slavie vstoupil, ale investoval do toho nemalé prostředky.
A vám nevadí původ těch peněz? Vždyť on jako ministr dopravy přihrával veřejné zakázky své stavební firmě, kterou tím zhodnotil. Vám jako předsedovi nevadí, že do fotbalu jdou ne zcela čisté peníze?
My jsme ve sportu v situaci, kdy máme nějaké licenční řízení. Nezdravá Slavia opravdu balancovala nad propastí. A dnes díky jeho kapitalizaci, jeho zdrojům v řádech stovek milionů korun máme garanci fungujícího stabilizovaného klubu. Když nebude silná Slavia a Sparta, tak zapomeňme na to, že se můžeme bavit o zajímavé lize. Vlastníky klubu si nevybíráte. Ale já říkám za sebe, že těch šestnáct majitelů prvoligových klubů, to je osobní statečnost jednotlivců. To jsou hrdinové. Německé bundesligové kluby jsou financovány ze čtyřiceti padesáti procent z prodeje televizních práv, dvacet procent tvoří suvenýry, dvacet procent příjem ze vstupného a zbytek je reklama. U nás je dominantní reklama.
Věříte tomu, že kluby už neuplácejí rozhodčí? Slovy klasika: Už se jako „munice“ nepoužívají jablka, hrušky a kapříci, jak Ivan Horník nazýval úplatky?
Neumím si to představit. Protože ten, kdo má rozum, tak určitě musí vidět, že když někde zrovna vyšetřuje policie, tak celý fotbal je pod drobnohledem. A také máme etický kodex rozhodčích, oni nám musí hlásit i pouhý pokus, když je osloví nějaký klub třeba s pozváním na kafe.
Nepřijde vám paradoxní, že největší sportovní úspěchy český fotbal slavil v dobách největších korupčních afér – v letech 1995 až 2004 – kdy se dařilo na národní i klubové úrovni?
S fotbalem je to jako s celou společností, kde je nějaká morálka, ale vždycky se najde někdo, kdo vymýšlí něco nestandardního a neetického. Já jsem se do toho pustil a možná, že lidé nevěří, že zrovna já bych to měl vyčistit. Ale nastoupil jsem cestu, z níž má fotbal vyjít čistý a zdravý. Mám čisté svědomí, snažím se fotbal stabilizovat.
