Uzdravený Pavelka: Před vlastní brankou se někdy chováme jako malé děti

V posledních dvou zápasech zimní přípravy nastoupil s páskou na levé paži. Záložník David Pavelka bude zřejmě novým kapitánem fotbalistů Liberce. „Jestli mi trenéři pásku ponechají, hrozně bych si toho vážil. Pro mě je ale hlavní to, abych na konci jara nebyl jako kapitán podepsaný pod sestupem Liberce,“ říká opora severočeského týmu.

David Pavelka po zranění strávil valnou část zimní přípravy v péči fyzioterapeutů. Léčil se i na klinice profesora Koláře v Praze.

V přípravě jste si léčil zraněné koleno. Jak jste na tom nyní?
K hernímu ideálu mám ještě daleko, to bylo vidět i v generálce proti Příbrami. Zaplaťpánbůh, že do ostrého zápasu zbývá ještě několik dní. Pořád je co dohánět.

V přípravě se týmu ujali noví trenéři Kotrba a Csaplár. Byla hodně odlišná než ty předchozí?
To já můžu těžko srovnávat, protože přípravu jsem na hřišti se spoluhráči zažil až v posledních týdnech. Ale vím, že byla hodně náročná. Dělalo se hodně herních věcí s presinkem a do toho ještě běhy. Kluci na tom budou fyzicky dobře, já to musím dohnat.

Jak vaše zima probíhala?
Měl jsem plán tréninků s naším kondičním trenérem a taky jsem jezdil do Prahy na Chodov k panu profesoru Kolářovi. Má tam výbornou rehabilitační kliniku a moje koleno potřebovalo větší dávky, než jsme zvládali v Liberci. Takže jsem chodil do posilovny a obden jezdil na tři čtyři hodiny do Prahy. Pak jsem se zapojoval do bezkontaktních her a až v posledních dvou týdnech jsem byl opravdu s týmem.

Jak moc vám chybí herní praxe?
Návrat po zranění vždy hrozně bolí. Já jsem se navíc v pauze snažil nabrat svalovou hmotu, takže jsem toho v posledním zápase s Příbramí měl celkem dost. Doufám, že na start ligy budu stoprocentně připravený.

Přípravné zápasy

Podívejte se, jak úspěšné jsou ligové týmy v zimní přestávce. Více zde.

Nebudete se zpočátku bát chodit do ostřejších soubojů?
Já sám vůbec strach nemám. To spíš trenér, protože já do soubojů naopak vlítnu hlava nehlava. I to zranění jsem si udělal trošku vlastní blbostí, a kdybych projevil trochu zkušeností, vůbec jsem zraněný být nemusel.

Mysleli jste i v přípravě na to, že jste spadli na sestupovou pozici?
Samozřejmě. A když jsme v nějakém zápase udělali hloupé chyby, trenéři nám ukázali, že je to naše největší Achillova pata a proč se nacházíme tam, kde jsme. Máme totiž dobré věci ve hře směrem dopředu, ale ve vlastním vápně se občas chováme jako malé děti. To nás na podzim sráželo. I v přípravě jsme dostávali laciné góly a to teď potřebujeme odbourat. Musíme začít od defenzivy.