Vzpomínáte v trenérské kariéře na horší utkání svých svěřenců?
Takhle špatně jsme nehráli. Možná že jsme někdy obdobně prohráli – tuším s Baníkem v Leverkusenu, i tam jsme však nastřelili dvě břevna. Ale nikdy jsme nehráli tak špatně.
Proč hráči předvedli to, co předvedli?
Já tomu sám v tomhle okamžiku nerozumím, co se s nimi na hřišti stalo... Vždyť my jsme se na to utkání připravovali, ještě před zápasem jsem z mužstva cítil odhodlání. Když pak ale vidíte, jak jsme všude pozdě, jak jsme nervózní a kazíme jednoduché věci, tak si kladete otázky. Po hráčích určitě budu chtít vědět, co se s nimi dělo. Já jsem to nechápal. Porážka pět nula je pro mě strašná darda a pocit, který neznám a který bych už nerad zažil.
Ještě v Jihlavě, nebo uvažujete po tomto zápase o rezignaci?
(přemýšlí) Hlavou sem mi honí všelijaké myšlenky, to přiznávám. Na druhou stranu... To je utéct z boje. Víte, my jsme teď docela v průšvihu, ale máme ještě jakousi šanci naši pozici na konci podzimu vylepšit. Když zvládneme to domácí utkání se Slováckem, tak by ta Jihlava byla, já nevím, čtvrtá od konce a už by i ta atmosféra v celém klubu byla jiná... Takže v tomhle okamžiku – ačkoliv se vám honí hlavou všelijaké věci a může se stát, že to přijde bez vašeho jakéhosi přičinění, že budu odvolaný – bych chtěl bojovat. Protože se nám v Jihlavě dařilo, vidím ten klub zdravý, perspektivní do budoucna a vedení klubu velmi solidní. Prostě bylo by mi velmi líto, kdyby to nevyšlo. Budu se tedy snažit, abych v Jihlavě ještě být mohl, a co bude dál, necháme na vedení klubu.
Vidím na vás, že jste úplně zničený a hotový...
... a viděl jste nás někdy takhle prohrát a hrát tak mizerně?
Neviděl.
Já neříkám, my jsme dobře nehráli ani v předchozích zápasech. Ale třeba ještě v Brně jsme žili v 90. minutě, protože jsme prohrávali jedna nula a byla tam šance. Ale tady jsem od začátku viděl, že jsme ve všem horší, že jsme všude druzí, nemáme balon, na to, na co jsme se připravovali, tam vůbec není.
Z jakého důvodu jste tedy nezasáhl do hry střídáním? Chtěl jste je nechat vykoupat?
Vzhledem k tomu, že žádný z nich neměl žádný fyzický ani psychický problém – protože na to jsem se jich o přestávce prvně ptal, jestli má někdo problém – tak jsem možná i tuhle myšlenku v hlavě měl. Protože vy jste si to pohnojili, tak se z toho zkuste dostat. Stejně tak jsem jim řekl, že jsme za první poločas tři branky dostali, tak stejně můžeme ve druhém dějství tři góly vstřelit. S tím jsem chtěl, aby mužstvo na hřiště šlo a špatný a bezkrevný výkon odčinilo.
Výkon se malinko zlepšil, ale góly stejně nepřišly.
K samotnému střídání bych ještě chtěl dodat, že je složité do sestavy sahat, když se s mužstvem 14 dní na něco připravujete a cosi nacvičujete. To je vám pak líto všechno rozbít, když máte stále jakousi naději, že hráči to vezmou za lepší konec a budou hrát to, co jsme chtěli... Mně střídání šrotovalo v hlavě už od 10. minuty, protože v tu chvíli už bylo všechno jinak. Do Příbrami jsme jeli s tím, že soupeře budeme držet na odstup a budeme chodit do protiútoků. V okamžiku, kdy prohráváte a musíte hrát dopředu, tak jsem už některé kreativní hráče střídat nechtěl. Dnes jsem se prostě ve věci střídání, které vždy představuje určitou alchymii, rozhodl takto.
Dá se vůbec něco do pátku, kdy hrajete se Slováckem, změnit?
Víte, zatímco my, trenéři, nebudeme dneska a zítra spát, budeme protivní na celou famílii a budeme chodit kanálama, tak z těch hráčů to spadne brzy. Možná si to ještě dneska (v sobotu) na večeři rozeberou, zítra už budou mít jiné myšlenky a ve čtvrtek už to bude „haha, hihi“ a už se budou chystat na další zápas. A ono je to možná dobře. Protože aby se do toho pátku chytali za hlavu a říkali, vždyť my nic neumíme, co jsme to tady předvedli, utápěli se v tom... To by ani nebylo dobře. Zkrátka i to je profesionální fotbal, aby mužstvo v sobě dokázalo najít sílu, oprostit se od posledního zápasu a vzalo si třeba příklad z Příbrami, která odčinila debakl z Jablonce 0:6.
