Přispěla k tomu i letošní sezona, kterou začínal v rakouském Hartbergu a končil v polské Bytomi.
"Rád bych se už vrátil do života v Česku než se pořád někde trmácet po zahraničních štacích," vysvětluje třicetiletý záložník.
Loni jste Bytom rád opouštěl, navíc s nesplacenými pohledávkami. Jak jste se tam znovu ocitl?
Začal jsem v Rakousku a pak jsem se složitějším způsobem dostal do Bytomi, se kterou jsme loni spadli z Ekstraklasy. Měli vůči mě nějaké dluhy, které, kdybychom se zachránili, by se podařilo vyrovnat.
To se ale nepodařilo a pád Polonie měl pokračování.
Přicházel jsem v situaci, kdy už byli na spadnutí, ale byla šance se zachránit. Kdybychom to zvládli, situace by se stabilizovala, ale bohužel se nám to nepovedlo. Možná se podaří sestup odvrátit u disciplinární komise přes licence. Uvidíme, co bude.
Je to hořký konec?
Celý rok jsem hrál pravidelně, v Rakousku i v Polsku, s tím jsem spokojený, ale byla to přece jen druhá nejvyšší soutěž. Vadilo mi však, že jsme měli mužstvo na záchránu, ale nepovedlo se.
Co to znamená pro vás?
Nevypadá to, že bych v Bytomi pokračoval. Pokud dostaneme licenci a na základě toho se zachráníme, tak tam mám platnou smlouvu. Ale snažím se dostat blíže k domovu, do Česka. Uvidíme, jak se to povede.
Co si představujete pod angažmá "blíže domovu"?
Mám dvě malé děti a od dvaceti let jsem v cizině. Děti půjdou za chvilku do školky a školy a rád bych se vrátil do života v Česku než se pořád někde trmácet po zahraničních štacích. Jazyky jsem se taky naučil, takže bych je rád zhodnotil tady.
Ideálně v Gambrinus lize?
Netuším. Skončili jsme pozdě, jsem v Česku zatím jen pár dní. Manažery nemám, ale zato spoustu známých, takže věřím, že brzo budu znát svou budoucnost.
Skoro to vypadá, jako byste se chystal do fotbalového důchodu.
To ne. Je mi teprve třicet, takže klidně pět let bych ještě hrál, dokud mi zdraví dovolí, ale je to i o výkonnosti a štěstí. Dnes je to složitější, ale na slušné úrovni bych rád hrál ještě nějakou dobu.
