Dvě dekády své fotbalové kariéry vypráví novináři Zdeňku Pavlisovi v biografii Čaroděj, kterou křtil v olomouckém knihkupectví "Knížka je pro ty, kteří mě budou chtít víc poznat a také ukazuje, co život vrcholového sportovce obnáší," řekl ke knížce s přiléhavým titulem Čaroděj. Právě pod touto přezdívkou Vaniaka znali fotbaloví fanoušci.
Martine, dal jste se po skončení fotbalové kariéry na tu spisovatelskou?
To bych neřekl. Jsem strašně rád, že pan Pavlis a nakladatelství XYZ mě oslovilo, jestli bych mohl napsat svoji autobiografii. Mě to hrozně potěšilo, že já, takový průměrný kluk, který začínal od nuly, nikdy nebyl nikde protěžovaný, byl takto osloven. Je to taková knížka mého života.
Martin Vaniak- Narodil se 4. října 1970 v Ústí nad Labem, kde působil do roku 1988. |
Bylo těžké dát vzpomínky dohromady? Pracovali jsme na tom půl roku.
Bylo dobře, že pan Pavlis vždycky přišel s otázkami různých kategorií, ať už sportovních nebo soukromých a já jsem si na to pomalu vzpomínal. Když přišel poněkolikáté, tak jsem se třeba k nějaké situaci vrátil, protože jsem si ještě něco domyslel. Dohromady to byla akce na půl roku.
Na co jste vzpomínal nejraději?
Lebedím si ve všem. Je to můj život, příběh kluka, který si v mládí dal nějaký sen a šel za ním. A život, jak fotbalový, tak běžný, mu dával do cesty překážky, které musel překonávat a pokud se mu to podařilo, postoupil o stupínek nahoru. A když byl moc ve hvězdách a na hrušce, dal mu políček, padl zase na zem a musel se pomalu hrabat z bláta zpátky nahoru.
Kniha tedy popisuje i nepříjemné události?
Až tak jsem se k nim nevracel, samozřejmě jsou tam i odchody z Olomouce. Období, kdy se mužstvu nedařilo, aféra s alkoholem a různé jiné věci, které lidi ani tak nevnímali, protože to byly spíš vnitřní záležitosti. Až si bude knížku někdo číst, a třeba to budou kluci, kteří by chtěli dělat jakýkoliv sport, dočte se, co sportovec všechno prožívá.
Které stupně v kariéře řadíte nejvýš?
Kariéru vnímám postupně, od učení fotbalového života až k vrcholu s úžasnou cestou Slavie, kde jsme se probojovali do Champions League. A taky nádherný závěr, kdy tomu malému klukovi, který si vysnil jednou dobýt český titul, se to nakonec povedlo.
Titul vaší biografie je stejný jako vaše přezdívka, tedy Čaroděj. Pamatujete si ještě jak a kde vznikla?
Vznikla trochu dřív už za Drnovic, kdy mě tak označil v rozhovoru jeden hráč. Lidem v paměti zakotvila víc až v památném odvetném zápase Slavie o Ligu mistrů s Ajaxem.
Martin Vaniak ještě v dresu Olomouce.
Kdybyste měl něco vyčarovat mimo branku, co by to bylo?
Teď není co na čarování. Nic mě nenapadá. Život mám spokojený a spořádaný, svoje sny jsem si splnil. Byl bych strašně rád, kdybych udělal něco dobrého v trenérské činnosti a kdybych aspoň ty zkušenosti a vědomosti, které jsem rád za jednadvacet let vrcholového sportu zažil, mohl někomu předat. A toho, kdo by chtěl, abych vytáhl na výsluní, jako jsem byl já. A nebo ještě výš.
Knihu vám v Olomouci přišel pokřtít trenér Karel Brückner, jak na něj vzpomínáte?
Velice dobře a moc mě potěšilo, že přišel, je to můj učitel. Velmi mu děkuju za to, že mě dostal do fotbalu, dal mi šanci chytat první ligu a pak i okusit národní tričko. On je ten, který mi dával první políčky a tu tvrdou realitu sportovce. Já jsem byl za to strašně rád, protože postupem času člověk pochopí, o čem to bylo a kam vás to mělo postavit.
Vrátili jste se k vašemu rychlému konci v reprezentaci?
Nebavili jsme se o tom, a teď už vůbec ne. U trenéra Brücknera bylo jasné, že když něco ví, už to dál nekomentuje. Pokud věděl, že na to nemám nebo v hierarchii širokého kádru reprezentace není moje místo, tak to udělal.
V současnosti trénujete mládež ve Slavii. Je šance, že se někdy vrátíte do Sigmy?
Vůbec bych to nevylučoval. Může se to stát, ale teď jsem ve Slavii, mám smlouvu na rok a co se bude dít dál, nevím. V Sigmě je ale zkušený trenér gólmanů (Tomáš Lovásik – pozn red.), dokonce se mnou dělá nejvyšší gólmanskou třídu, takže není proč bych sem zatím chodil.
Změnil se během posledních let nějak váš vztah k Olomouci?
Je pořád stejný. Mám tu barák, rodinu, devět let dojíždím do Olomouce. Když to tak řeknu, jsem tu devět let hostem.