"Byl jsem trošku víc vytížený, ale lidem se náš fotbal musel líbit. Je přece lepší, když zápas skončí 3:2 než 0:0," vypráví nyní 48letý muž, který patří mezi oceněné hráče Zbrojovky a v neděli odchytal poločas za její osobnosti.
"Jsem rád, že jsem po čase zase slyšel hantec a zavzpomínal na časy, kdy jsem se tu pohyboval. Na Moravě jsem prožil své nejlepší fotbalové roky." Ty začaly v Olomouci, kde zažil slavné pohárové bitvy, po příchodu do Brna v roce 1994 si zase užíval zápasy před desetitisícovými návštěvami.
"Tak fantastickou atmosféru jsem předtím ani potom nezažil. Navíc jsme měli výbornou partu, se kterou jsme se scházeli i po zápasech a rozebírali jsme je. Opravdu na to rád vzpomínám," ujišťuje Přibyl, kterému utkvěly v paměti i některé (v jeho případě řídké) minely.
"Třeba při poháru v Kaunasu jsem si sám srazil centr do brány, to byl hrozný gól. Ale čím jsem byl starší, tím víc jsem se snažil takové momenty vytěsnit z hlavy." Ještě loni Přibyl chytal I. A třídu na Pardubicku, kde žije, nyní už se však věnuje pouze trénování brankářů v juniorce pražské Slavie.
"Jsem celkem spokojený, není to špatná práce. Na tréninku ještě občas zaskočím do branky, ale věk už je znát a balonů se trošku bojím."
