Jihlavské mužstvo může za bodový zisk děkovat především právě Blažkovi. Mnohokrát svůj tým podržel a v momentech, kdy byl bezmocný, domácí fotbalisté pálili mimo.
"Kdybych měl říct, který můj zákrok byl nejtěžší, tak nevím. Ale můžu posloužit okamžiky, kdy ve mně opravdu zatrnulo. To když jsem byl vlastně na kolenou, nemohl už nic dělat, ale Bartek s Neradem branku zblízka překopli," přiblížil své horké chvíle Blažek, jemuž bude v prosinci už jedenačtyřicet.
Byl to pro vás tedy povedený návrat do Ďolíčku?
Pokud jde o mě a o ten získaný bod, tak určitě. Já tady naposled chytal na jaře před deseti lety v brance Sparty. Šlo o ten zápas, kdy inzultovali pomezního rozhodčího Talpu, zápas byl ukončený a my ho vyhráli kontumačně. A měli jsme titul.
K vaší úplné spokojenosti vám chybí jen vítězství?
No, mysleli jsme si, že se tady ukážeme líp, na ty tři body jsme mysleli. Ale nějak se nám to nepovedlo. V Olomouci v domácím poháru vyhrajeme 4:0 a pak jsme na Bohemce ve stejné sestavě moc rádi za bod. Přitom já tvrdím, že fotbal hrát umíme, čekal jsem prostě, že budeme lepší. Ten náš výkon si nedovedu vysvětlit, podle mě to bude hlavně v bojovnosti a v srdíčku.
Podle vašeho výkonu lze soudit, že vás špičkový fotbal pořád baví.
Abych se přiznal, občas mám ve svých letech problém s chutí do tréninku. Ale jak se blíží zápas, už jsem v tom a strašně se na hřiště těším. Při utkání v brance vždycky omládnu.
