„Vůbec si tu částku neumím představit,“ vyhrkl čtyřiadvacetiletý Bartolomeu.
Ještě na podzim fotbalista s angolskými kořeny objížděl s druholigovým Znojmem, kde hostoval, zápasy v Prostějově, Táborsku či v Ústí nad Labem. O rok později klidně může vyrazit i na Arsenal. „To by byl skok do snu,“ přemítal.
Nemůžu tomu uvěřit. A teď chci Arsenal, přeje si zlínský Hnaníček |
Zní to až neuvěřitelně.
Asi si to všechno uvědomíme až na hřišti. Až si ty zápasy vyzkoušíme a pocítíme, jaké to doopravdy je.
Ale ve Zlíně si Evropskou ligu nevyzkoušíte. Stadion nevyhovuje.
To mě trochu mrzí, ale nic s tím neuděláme. Máme možnosti hrát v Olomouci nebo v Uherském Hradišti. Ale to je přece jen rival, takže by to bylo zvláštní. Za mě proto radši Olomouc.
Panuje teď v kabině velká euforie?
Vlastně ani nic přehnaného. Větší to bylo před týdnem, když jsme vyhráli finále. Teď se všichni drží víc při zemi. Pořád se musíme soustředit na poslední zápas, který nás čeká.
Dá se očekávat, že Zlín bude v létě posilovat. Tým se musí rozšířit, jak to se spoluhráči vnímáte?
Není správné, když někdo cítí, že má v jakémkoli klubu nějakou neotřesitelnou pozici. Konkurence je důležitá, aby vás vybičovala co nejvýš, k lepším výkonům.
Takže je to pro vás další motivace.
Přesně tak. Obrovská. Před dvěma lety se tu postoupilo do ligy, teď se vyhrál pohár... Je to strašně krásné, pořád je ale před námi spoustu práce, abychom ukázali, že na to máme. A abychom v pohárech neudělali ostudu.
